You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

12

HARRYHO POHLED

Nedokázal jsem pochopit proč všechny tyhle věci bere tak  ostýchavě. Je nádherný a pokud není úplně hloupý tak to musí vědět. "Na tom, že se ti to líbí a chceš to, není vůbec nic špatného Louisi." řekl jsem mu a jemně mu prsty zvedl bradu. Byl nervózní a tak jako vždy v těhle situacích se mi nedokázal dívat do očí. "Ale chci to od tebe slyšet" dodal jsem a nespouštěl z něj zrak. "Jak to myslíš?" řekl nervózně. "Chci abys mi řekl přesně co chceš."věděl jsem, že tohle je to poslední co by chtěl. Byl by nejraději abych si to vzal sám a on se pak nemusel cítit tak provinile vůči Malikovi. Viděl jsem jak jeho tvářičky nabírají stále růžovější odstín a nervozita pořád roste. "Chci abys mě líbal" řekl tak rozklepaným hlasem...líbilo se mi to. Mám rád věci pod kontrolou a pomalu ale jistě jsem si zkrocoval i jeho. "Popros" řekl jsem chladným hlasem. Byl jsem zvyklý s nima takhle jednat. Vždyť také byli to jen...no děvky. Po ztrátě Nialla jsem si přísahal, že už nikdo se nedostane na jeho místo, nikdo ho nikdy nenahradí. "Cože?" zeptal se vyplašeně Louis. Byl roztomilý. Až na Nialla jsem nikdy nepotkal člověka jako je on. V něm snad bylo jen dobro. Žádná známka zákeřnosti nebo zloby. Bylo to obdivuhodné. A čím víc jsem ho poznával tím víc mi docházelo, že si ho musím držet co nejdál od těla. Teda, od těla ne spíš od srdce. "Řekl jsem ať poprosíš ty jedna malá děvko." nekřičel jsem, řekl jsem to klidně. Nikdy nikomu tenhle přístup nevadil. Dokonce v některých případech mi přišlo, že je to spíše nabuzuje. Tak moc prahli po mém těle, že jim bylo jedno co kvůli tomu musí podstoupit. Čekal jsem, že u Louise to bude stejné. "Jsi arogantní hovado Harrolde a nikdy tě o něco takového nebudu prosit." zakřičel na mě a vyběhl pryč z pokoje. Byl jsem si jistý, že brečí. Tohle jsem nechtěl. Šel jsem ho hledat, ale marně. Aspoň si můžu být jistý, že z domu nebo zahrady se nedostane. Už když utekl bylo pozdě večer a teď už ani nevím jak dlouho sedím na židli a čekám na něj. Měl jsem výčitky a to opravdu velké. Vždycky, když to je na dobré cestě tak to něčím poseru a bohužel většinou tak, že mu ublížím a vidím ho plakat. Jeho uslzený studánky jsou pak ještě pronikavější než obvykle. Lehl jsem si do postele a pokoušel se usnout. Bylo něco kolem půl druhé ráno a trošku spánku přeci jen potřebuji. Už už se mi to začínalo dařit když jsem uslyšel jak do místnosti vešel Louis. Skoro neslyšně docupital k posteli a lehl si na druhý konec ode mně. Zařídil jsem nám velikánskou postel, takže teď mezi náma byla slušná mezera. 

LOUIS POHLED

Snažil jsem se být co nejpotišejší. Poslední věc kterou jsem chtěl byla vzbudit ho a muset s ním něco řešit. "Kde jsi byl celou dobu" uslyšel jsem vedle sebe. Takže můj plán nevyšel, nespal. Rozhodl jsem se mu neodpovídat. Jsem na něj tak naštvaný a vlastně se mi i nechutí. "Na něco jsem se ptal Louisi." V jeho hlase šla zase slyšet ta zlost a touha každému rozkazovat. Tělem mi prolítl mráz. Chvilku bylo ticho až pak jsem ucítil jak se ke mně přiblížil. "Nechoď ke mně blíž" řekl jsem tvrdě a hned se otočil směrem k němu. Myslím si, že mé oči byly stále uslzené ale hlas zněl opravdu pevně. Nic se nedělo, jen na mě koukal a mlčel. Bylo mi to nepříjemné, často si mě prohlíží, je to jakoby rengenoval každičký milimetr mého těla. "Bál jsem se o tebe." řekl tiše a v jeho tváři jsem zase nacházel onu, u něj, vzácnou věc. Uvolněnost a hlavně přirozenost. "Proč." nechtěl jsem se jím zase nechat obalamutit, vždycky když to vypadá dobře něco se stane. "Proč?" usmál se nechápavě. "Protože jsi vzácný Louisi, jsi něco jako poklad...nesmí se ti nic stát." Nevím jak to vysvětlit ale prostě jsem cítil, že to myslí vážně. Byl to jiný Harry než ten který se mi ukazoval každý den. Myslím, že tohle je ten Harry, do kterého se zamiloval Niall. Přiblížil jsem se k němu blíž a hluboce jsem ho políbil, ale jen na chvíli. Pak jsem se odtáhl. Všiml jsem si jeho nechápavého pohledu. Jen nevím co ho překvapilo víc. To že jsem ho políbil, nebo že jsem to utl stejně rychle jako jsem to začal. "Nebudu tě o nic prosit Harry." řekl jsem a myslel jsem to opravdu vážně. On se usmál, tak přirozeně a nevinně. Nepoznával jsem ho. Jemně mě pohladil po tváři a začal mě znova líbat. 

Ahoj, tak to by byla další kapitola. Kdyby Vám to nevadilo, tak příští díl vidím na nějakej menší Larry smut. Doufám, že jste spokojený ❤️💚💙