You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

33

Místo relaxace jsem dnešní masáže spíše protrpěl. Nedokázal jsem se uvolnit. Jak se sem dostal? A jak vůbec ví že sem chodím? Co s tím má společného Nina? "Zlato jen si domluvím další termín... Klidně počkej v autě." řekl jsem a Zayn naštěstí udělal přesně to co jsem řekl. "Lou ty si přeci termíny nedomlouváš, počítáme s tebou tak jako vždycky." pobaveně mi odpověděla Nina. "Co tu chtěl" vyštěkl jsem na ni. "Nevím o čem mluvíš." poznal jsem že lze. "Co víš o Stylesovi a proč byl tady." zařval jsem tak že se začali lidé kolem nás otáčet. "Psst...uklidni se." přiblížila mi prst na ústa a zatáhl mě do rohu. "Na to bych se měla ptát tebe. Ja jsem Harryho minimálně 5 let neviděla. Tenkrát jssm ještě žila v Kalifornii, když mě tenhle zelenooky ďábel unesl. Byla jsem jednou z jeho prvních tak zvaných obětí, ale jestli je on ten důvod proč jsi skoro na rok zmizel z Doncastru, tak oba víme že pobyt u něj nebyl trest ale odměna. Mysli si o mně co chceš ale celých těch 5 let doufám, že se objeví u mých dveří a dneska když jsem šla do práce byl tu. Ano sice tu po tolika letech opravdu byl ale ne kvůli mně. Chtěl s tebou být sám. A to je vše co vím." srdce mi bušilo tak, že jssm čekal než mi vystřelí z hrudi. Nedokázal jsem ji na to nic říct měl jsem v hlavě tolik myšlenek. Jediné co jsem dokázal bylo zmizet, potřebuji na vzduch. Vyletěl jsem z budovy a několikrát se z hluboka nadechl."Lulu v pohodě" ozval se Zayn, který ne mě netrpělivě čekal v autě. Jen jsem se na něj usmál na znamení souhlasu a sedl si do auta. Koukl jsem se na hodiny a bylo mi jasné, že nestíháme. "Tak na to šlápnem co?" usmál jsem jsem se a políbil ho. Na přemýšlení budu mít dostatečný čas večer teď tu musím být pro Zayna.
Na oslavu jsme přijeli, tak jak jsem předpokládal, pozdě. Ale naštěstí ne o moc zrovna se přednášela nějaká řeč, tak jsme si mlčky přisedli k Zaynove rodině a pozorovali jeho sestru, která byla na pódiu. "takže tak. A na závěr děkuji všem za úžasný rok bez vás bychom naší firmu nikdy nedostali tam kde je. Jen díky vašemu úsilí můžeme dnes oslavit připojení naší malé firmičky do velké firemní sítě NH. A s radostí vám představuji našeho nového ředitele, pana Harryho Stylese." cože kurva? "Zdravím všechny. Jsem rád že do naší rodiny přibyl další poklad. Normálně se osobně neúčasním, ale dnes jsem se rozhodl udělat výjimku... Vaše firma za to jistě stojí..." dal pokračoval ve svém projevu ale já ho už neposlouchal. Dokázal jsem na něj jen tupě zírat a zkoumat každičký jeho kousíček. Byl tak nádherný. Ta bolest, která se ve mně hromadila začínala být nesnesitelná akorát načase že jeho řeč konečně skončila." Zee dojdu si pro pití mám ti něco vzít?" vlastně jsem ani nečekal na odpověď a zamířil k baru. "Dejte mi dvakrát to nejtvrdší co tu máte." řekl jsem barmanovi. "Opít se hned na začátku akce není úplně slušné." ozval se už po několikáté za dnešek ten jeho chraplák. "Vyhodit někoho bez jediného slova taky není úplně v pohodě" odpověděl jsem kousavě a i přes obavy jestli to zvládnu jsem se mu podíval do očí. Je to tak dlouho. Všechny ty emoce které v sobě dusím ve mně, při pohledu do jeho smaragdů, přímo vřely. "Myslím si, že nejsi ten pravý, který by mě měl moralizovat." dodal jsem a otočil se směrem k baru. "Chci si s tebou promluvit Louisi" uslyšel jsem v jeho hlase nátlak, byl to přesně ten tón když po mě neco chtěl a ja odporoval. "Vydrž chviličku" zamyšleně jsem se podíval na hodinky. "Mam takový pocit, že máš roční zpoždění." odesekl jsem jedovatě. "Tady jsi lásko, nemůžeš mi takhle mizet." zasmál se Zayn a něžně mě políbil." Ten pohled, kterým se Harold snažil Zayna zabít, se mi až moc líbil. "Pane Stylesi my se ještě neznáme, ale jsem bratr slečny Malikové a ani slovy nedokážu vyjádřit jak moc jsem nadšený, že jste zrovna její firmu vybral mezi vaší síť."  řekl tak moc mile a podal směrem k Harrymu ruku. "Těší mě pane Maliku, jsem si jist, že firma vaší sestry pro nás bude jen přínosem." odpověděl sice odměřeně, ale na něj pořád přátelsky. "Dovolte mi představit mého přítele Louise Tomlinsona." přitáhl si mě k sobě a chytl mě kolem pasu. "Asi to nevíte ale my se s vaším...přítelem... známe" odpověděl s úšklebkem. "To jsem nevěděl." řekl Zayn zmateně a otočil se na mě. "Ehm no já a Styles se známe... ze školy." nejde mi lhát a uz vůbec ne lidem které miluji. "Chodili jsme spolu na základku. Vážně dlouho jsme se neviděli. Vlastně od té doby" sledoval jsem jak pobaveně mě Harold sleduje. "Přesně tak a proto jsem rád, že jsme se tu potkali. Chtěl jsem si s Louisem po takové době aspoň pokecat ale chudák si myslí, že byste žárlil" odpověděl. "Lásko, to přeci není pravda nechám vás si popovídat a půjdu se podívat za sestrou pak si tě najdu." řekl a políbil mě. "Zayne to není nut." přiložil mi prst na ústa. "Psst miluji tě." řekl a ja na sobě ucítil Haroldovo pohled. "Já tebe, brzo za tebou přijdu." ještě jednou jsem ho políbil a on odešel. "Jasně jsem řekl, že s tebou nechci mluvit." štěkl jsem hned co jsem si byl jistý, že nas Zayn neslyší. "Vždycky si dokážu zařídit věci tak, aby bylo vše jak chci já." odsekl i on hnusně. "A jediné co chci po tobě je si promluvit a to o samotě. Pojďme na vzduch." řekl a ukázal směrem ke dveřím.
"Tak co máš na srdci Harolde" zeptal jsem se otráveně když jsme vyšli ven. "Myslel jsem, že budeš víc nadšenej až mě uvidíš." zachraptěl a přistoupil ke mě blíž. Stal tak blízko, že jsem cítil jeho dech dopadat na mou pokožku. Pořád tak nádherně voní. A teď nemyslím jeho parfém, který jistě také voní nádherně. Ale myslím takové to lidské pižmo. Každý člověk má své a zrovna on musí mít tak neskutečně přitažlivé. Ucítil jsem hřejivý dotek na mé tváří. Hleděl mi přímo do očí a jeho pohled byl tak uklidňující. Ale ja nemůžu. Už odmítám být jeho hračkou. "Myslel jsi si, že budu štěstím bez sebe, když se tu po roce objevíš, po tom co jsi mě vyhodil bez jediného slova, nestál jsem ti ani za pitomý rozloučení a ještě si nechal toho kretena Liama aby se mi vysmál do obličeje a to jen kvuli tomu, že jsem ti řekl, že tě miluji. A to jsem to stejně nemyslel vážně protože jsem byl kurva ožralej. " vyštěkl jsem na něj a odstrčil ho od sebe. "Nemiloval jsi mě?" zeptal se s kamenným výrazem. "Myslíš si, že bych byl schopný milovat člověka, který mě unesl? Který není schopen cítit nic jiného než zlost a chtíč? Který se ke mně věčinu času choval jak k věci? A který se krom mě tahal ještě s tím debilní Liamem? A hlavně člověka, který se výživa v utrpení zamilovaných lidí? " co nejvíc jsem se snažil nerozbrečet."Vlastně ano. Myslel jsem si to." odpověděl a z jeho obličeje stále nešly vyčíst žádné emoce. "Nikdy jsem před tebou nebyl uvolnění. Pokaždé, když jsem byl v tvé blízkosti cítil jsem jen strach. To že jsi mě vyhodil, pro mě byla výhra." snažil jsem se aby ani on nedokázal nic vyčíst ze mě. "Dobře Louisi. Omlouvám se, že jsi kvůli mně měl takové pocity. Slibuji ti, že ti už nebudu kazit život." řekl a naklonil se ke mně. Dlouze se mi podíval do očí a pak mi věnoval krátký polibek do vlasů. A pak. Pak se prostě otočil a rozešel se. Sledoval jsem jak ode mne pomalu odchází. "Jen.." zastavil se a podíval se na mě. "Jen chci abys věděl, že mě s tebou bylo tak, jako opravdu dlouho s nikým ne."řekl a pak už opravdu odešel.