You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

34

Chtěl jsem opravdu aby odešel? To v žádném případě. Jediné co si přeji je aby zůstal co nejblíž mě. To by však nesměl být Harold Styles psychopat, který se vyžívá ve hraní s mýma emocema. Myslím, že to potřebuji zapít. Sedl jsem si k baru jak největší zoufalá existence a utápěl se ve svých zmatených pocitech. "Zlato, nemohl jsem tě nikde najít." pískl mi do ucha Zayn a objal mě. "Chceš říct novinu?" zazubil se na mě. "Před chvílí mě odchyt pan Styles a dost jsme si pokecali." "Kdo že." okamžitě jsem ho utl. "Louisi kolik jsi toho vypil!" zasmál se. "Harry Styles a vyprávěl jsem mu o tvých obrazech nedal jinak a chtěl je i ukázat a víš co? Chce s nama spolupracovat aby tě dostal někam výš. Bohužel nemá tady v Doncastru, kde zůstat a nechci aby lítal po hotelech jen kvůli nám, tak jsem mu nabídl, že může ten čas zůstat u nás." mám pocit že nedokážu dýchat. " Zayn, já, ja ti asi nerozumím. "dostal jsem ze sebe. "Zlato, prostě, Styles nám pomůže rozjet tvoje obrazy a když se mu to bude hodně líbit vezme tě pod křídla NH jako to udělal s firmou mé sestry." vysvětlil mi to znova. "A po dobu co nám bude tak velkoryse pomáhat, bude bydlet s nama." "Přesně tak." oznámil mi s radostí. "A nevíš kde bych tak náhodou pana Styles našel, rád bych mu poděkoval." a dal pěsti. "Nechal jsem ho na houpačce za domem, možná tam ještě bude." okamžitě jsem se tam vydal. A ano. Opravdu tam stále byl. A v ten okamžik kdy jsem ho uviděl byl všechen stek pryč. Osvětlovala ho jen záře měsíce a jeho tvář v tomto světle vypadala ještě vic tajuplně než obvykle. Nedokázal jsem se nabažit toho pohledu co se mi naskytuje."Lou, potřebuješ něco" promluvil, když si mě po chvíli všimnul. "Já, ehm, jen, myslel jsem, že odjíždíš." řekl jsem a posadil se vedle něho. "Odjížděl jsem, ale pak jsem si vzpomněl, že ja se nikdy nevzdávám. A už vůbec ne něčeho co tak moc chci." jeho hlas tvořil v mém žaludku miliardu motýlků. "Vadí ti, že jsem zůstal?" zeptal se a podíval se mi do očí. "Já vlastně nevím." odpověděl jsem naproto upřímně. "Je divné být ti po takové době zase tak blízko." řekl jsem po menším tichu co do nedávna vládlo a na důkaz mých slov jsem se konečky prstů jemně dotkl jeho vlasů. Jeho kudrlinky mu jako obvykle nezbedně padaly do obličeje. Vzal jsem jeden pramínek a odkryl mu ho z čela. " Lou" pošeptal. "pil jsi toho dneska hodně" dodal po chvíli a vypadalo to, jakoby se sám snažil přesvědčit že tohle není dobré. "Já.." ano, vlastně jsem toho vypil docela hodně. "Vlastně jo" zasmál jsem se. "Myslel jsem si to, měl bys najít Malika a pojedem domu." řekl a zvedl se z houpačky. "Možná bychom mohli jet jen my dva." odpověděl jsem a hodil na něj naprosto nevinný výraz. "Louisi" prudce se nadechl a vydechl. "Věř mi, že si nepřeji nic víc než to tě mít pod sebou, dívat se na tvůj nádhernej obličej pod návalem rozkoše, slyšet tvoje úžasné stény, které mě budou odvádět k šílenství, cítit tvou heboučkou rozpálenou pokožku a moci líbat ty nejsladší rty." kousl se do rtu a palcem mi přejel přes spodní ret. "Ale chci abys to chtěl stejně jako ja a to ne kvůli alkoholu, takže dneska... jedeme domů všichni." odsekl a otočil se ke mně zády. "Jenže já tě chci teď Harolde." zašeptal jsem a došel jsem k němu kde jsem si hlavu opřel o jeho záda. "Tak moc jsi mi chyběl." řekl jsem ještě vic potichu a snažil se udržet své oči suché. Konečně se otočil a jeho paže se obtočily kolem mého pasu. "Tak moc tě chci." zastenal jsem a na důraz mých slov jsem ho trošku zatáhl za vlasy. "Louisi varuji tě, tohle neskončí dobře"