You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

17

Vím, že by nemělo, ale tohle jednoduché slovo mi způsobilo neskutečnou bolest. Opravdu s ním spí a mě má asi jen na to, když Liam zrovna nemá čas. Vím, že nemám žádný důvod být naštvaný, ba snad si to nemůžu ani dovolit, ale jsem. Nedokážu nic než sedět na té debilní posteli a pokoušet se pochopit co za zkurvenou hru to se mnou hraje. "Louisi, ale to s kým spím není tvoje věc." dodal a zesral to úplně všechno. Jak tohle může vůbec říct. Ten chlap je opravdu nemocnej. "Samozřejmě" odpověděl jsem suše a znovu jsem se položil. Už prostě nemám sílu se s ním hádat. Nikdy ho nepochopím a už se o to nechci ani snažit. Přikryl jsem se peřinou a otočený k němu zády jsem zavřel oči. Cítil jsem, že on pořád sedí a dívá se na mě. Snažil jsem se co nejvíc držet všechny ty slzy které se pokoušely dostat ven. Myslel jsem, že už to nevydržím, když v tom se zvedl. Podle sluchu jsem poznal, že si obléká kalhoty. Odchází. Znovu odchází a nechává mě tu. Unese mě, ale pak mě stejně většinu času nechává samotného. Jde za Liamem? To pomyšlení mi stahovalo hrdlo, nesnáším se za to, ale je to tak.  "Neodcházej." promluvil jsem tenkým hláskem a otevřel jsem oči. Harry stál už oblečený u dveří. "Bude lepší, když půjdu...vyčistí se vzduch." odpověděl a něco naťukal na mobilu. Psal Liamovi. Nevím jak to, že to vím ale jsem si tím jistý. "Jdeš za ním?"Řekl jsem trochu hruběji než jsem chtěl. "Louisi." řekl s protočením očí Harry. "Harolde nemůžeš odcházet pokaždé, když máme nějakej problém." odpověděl jsem mu a už jsem se nepokoušel skrývat nepříjemný tón. "Louisi nemám náladu, tohle řešit." byl opravdu napřesdržku, ale určitě bych si nepomohl tím kdybych mu jednu vrazil. Nechtěl jsem aby odešel a už vůbec ne aby šel za ním. "Zůstaň tu se mnou...prosím." poslouchal jsem se a nevěřil tomu, že to opravdu říkám já. Odpovědí mi bylo zabouchnutí dveří a přázdný pokoj. Odešel. Už jsem slzám nebránil. Měl jsem chuť to všechno ze sebe dostat. Všechno to co na mě těch posledních několik týdnů doléhá. Měl jsem v sobě hromadu špatných pocitů, ale ten jeden mě děsil nejvíc. Pocit, že i přes to všechno se mi Harry dostává pod kůži. Přicházel jsem na to, že mi nevadí tolik ten fakt že s Liamem spí jako to, že možná nejde jen o sex. K šílenství mě dohání představa, že se spolu mazlí a užívají si přítomnosti toho druhého. To, že má Liama radši než mě. "Udělal jsem nám horkou čokoládu." byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml, že někdo vešel do pokoje. Leknutí jsem sebou cukl. "Nechtěl jsem tě vyděsit." zasmál se. "Ne to ne...já jen...neslyšel jsem tě přicházet." odpověděl jsem. Stál tam Harry v rukou držící dvě skleničky s čokoládou, převlečený znova jen do spodního prádla. Byl jsem šťastný, byl jsem tak šťastný, že bych nejraději vyskočil a spusinkoval ho od hlavy až k patě. Posadil jsem se a zády se opřel o zeď. Harry si sedl vedle mě a podal mi skleničku. "Snad ti bude chutnat." usmál se a sám se napil svý čokolády. "Je to výborné." řekl jsem překvapeně a ještě jednou si pořádně cucnul. Harry se zasmál a podíval se na mě. Olízl si prst a jemně mi přejel po rtu. "Měl jsi tam čokoládu." 

HARRY POHLED

Byl opravdu roztomilý. Díval se na mě těma svýma nádherně modrýma kukadlama a já nenacházel slova co říct. "Myslel jsem, že jsi odešel." řekl po chvíli. Nevěděl jsem co říct, myslel jsem, že odejdu, ale nedokázal jsem to. Nechtěl jsem ho tady nechat. "Promiň, nebudeme o tom mluvit." odpověděl rychle a ponořil pohled do svého nápoje. Nesnáším to, co se mnou dovede. Marně si pokouším proti němu stavět brnění. Jemně jsem mu chytl bradu a donutil ho tak mi znova koukat do očí. "Měl jsi pravdu Louisi, nemůžu před vším odcházet, chci s tebou mluvit o všem."