You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

24

Když jsem se ráno probudil Harry ještě spal. Jednu ruku měl pode mnou a mě tak sloužila, jako polštářek a tu druhou měl přehozenou kolem mého pasu. Byl jsem na něm tak nalepený, že jsem se nemusel nijak moc snažit, abych mohl nasávat tu jeho úžasnou vůni. Po včerejší vaně se nám už nechtělo oblékat a tak jsme do postele skočili nahý. No a já toho teď hodlám využít. Co nejopatrněji jsem se přesunul pod peřinu, nechtěl jsem ho probudit, teda, probudit ho chci, ale mám daleko lepší způsob. "Oh kurva" vzdechl Harold, když jsem si ho dal až po kořen do pusy. Pokračoval jsem a dával jsem si opravdu záležet, aby si připadal jak v ráji. "Loueeh" Strčil ruku pod deku a nahmatal tam mojí hlavu, kde si prsty zapletl do mých vlasů. Pak už stačilo jen pár pohybů a Harold se za hlasitého výkřiku dočkal vrcholu. "Dobré ráno" řekl jsem s nevinným pohledem, když jsem vykoukl z poza deky. "Dobré?" zasmál se a přitáhl si mě do medvědího objetí. "Úžasné." dodal a věnoval mi sladký polibek. "Dneska pro tebe mám překvapení" pošeptal mi do ucha. "Překvapení?" vypískl jsem nadšeně. On se začal smát a jen zakýval. "Vem si na sebe něco pohodlného a sejdeme se u garáže ano?" řekl a ještě jednou mě políbil než odešel. Vzal jsem si černé teplákové kraťasy a bíle volné tílko. Sešel jsem dolů a Harold byl už připravený u auta, nasedli jsme dovnitř a Haroldovo řidič se rozjel. "Kam to jedeme?" zeptal jsem se ho nedočkavě. No neřekl mi to. Jeli jsme asi 15 minut než auto zastavilo. Když jsem vystoupil naskytl se mi přímo okouzlující výhled na celý Doncaster. Byli jsme na nějaké louce a nádherně to tu vonělo. "Líbí se ti tu?" řekl Harry a zezadu mě objal."Hazz...je to tu...je to tu prostě dokonalý." odpověděl jsem a otočil se abych ho mohl políbit. Harry pak připravil deku a vybalil všechny věci, které připravil na piknik. 

"Ani náhodou Harolde" smál jsem se, když na mě chtěl stříknout šlehačku. Ani nevím jak dlouho tu jsme ale podle sluníčka, které po obloze urazilo už celkem slušnou cestu to nějaká doba bude. "Ale notaak" smál se i on a stříkl mi trošku na krk. "Harolde." vypískl jsem. "Ježiš to jsem nechtěl" řekl hraně smutně. "Ukaž utřu ti to." zašeptal mi do ucha, lehce mi šlehačku slízl a prodloužil to polibkem, po kterém tam jistě zůstane modřinka. "Copak" zeptal jsem se po tom co nahodil zamyšlený výraz. "Přemýšlím jestli byla sladší ta šlehačka nebo ty?" odpověděl dál zamyšleně, jako kdyby to byla opravdu závažná otázka. "Budu to muset vyzkoušet ještě jednou" odpověděl a já se musel zasmát. Stříkl mi maličko na ret a pak se naklonil do nádherného polibku. "Ty...rozhodně jsi sladší ty." řekl a znova mě políbil. Oh Bože jak se ti povedlo stvořit něco tak dokonalého. Ještě chvíli jsme se tam mazlili, než jsme se rozhodli jet domu a světe div se už rovnou na večeři.

"Není to Liamovo auto." zeptal jsem se, když jsme vjížděli do garáže. Harry jen zamyšleně kývl. Jsem si jistý, že i on musí vidět, že je tu Liam až moc často. 

"Liame, co ty tu?" zasmál se Harry, když jsme vešli do jídelny. "Jel jsem kolem, tak jsem si řekl, že se stavím." odpověděl. "Zrovna jdeme s Louim večeřet, chceš se přidat?" zeptal se a já ho chtěl zabít, ale zároveň jsem byl rád, že o mně mluví před Liamem jako o Louim a ne Louis, nebo kurva nebo můj bratranec a blabla. Asi vás nepřekvapí, že Liam souhlasil. Při večeři se stala další neobvyklá věc. Místo toho,aby si sedl vedle něho, jako to dělá vždy, jsem to byl já kdo seděl vedle něj. "Louisi nepřinesl bys mě a Harrymu něco k pití? Jsem nějakej...vyprahlej" řekl, nebo spíš mi rozkázal a olízl si rty s upřeným pohledem na Harolda. Už jsem se zvedal, když jsem ucítil Harryho dlaň na mém stehně, která mě přimáčkla zpátky na židli. "Dojdu pro to. Copak si dáš?" zeptal se mě a pohladil mě po stehně. "Jjjá..jen vodu...prosím." dostal jsem ze sebe, načež se Harold pousmál naposled mě pohladil a zmizel někam dozadu. Tak na tohle chování si rád zvyknu. Nechápu, kde se to v něm vzalo, ale opravdu se mi to líbí. Koukl jsem se před sebe a viděl jsem před sebou zlostí zrudlého Liama. A přesn teenhle pohled se mi taky moc líbí. Po tom co Harry přinesl pití jsme si ještě chvíli povídali a ano, všichni. Pokaždé, když se mě Liam pokusil nějak vytlačit na mě Harry ztrhl ještě věčí pozornost, pořád se mě nějak nenápadně dotýkal. Jo, dobře vím, že nechtěl aby to Liam viděl a možná vám to přijde od něj hloupé, ale i přes to, že něchtěl aby si Liam něco domýšlel se neubránil potřebě se mě dotýkat. 

"Jen Liama vyprovodím a přijdu za tebou do ložnice." řekl mi a já mu to sice nerad, že je budu nechávat osamotě, odsouhlasil. Vešel jsem do pokoje a s pocitem neuvěřitelného štěstí jsem sebou mrštil na postel. Chvilku jsem přemýšlel nad celým dnešním úžasným dnem a přistihl jsem se u toho jak neuvěřitelně se žulím. No a další věc, která mi došla je, že Harold je už nějak moc dlouho venku. "Lou" řekl když vešel dovnitř. Když jsem se podíval na jeho výraz hned mi došlo, že něco není v pořádku a potom co byl tak dlouho venku s Liamem bál jsem se zjistit co. "Liamova manželka odjela na nějakou pracovní schůzku." pokračoval. "Dobře, dík za info. Pustíme si telku?" zeptal jsem se. Chtěl jsem to přejít nechci vědět proč mi to říká, nechci zjišťovat co tam spolu tak dlouho řešili, nechci víc věcí spojených s Liamem. "Jedu si k němu dát skleničku, brzo se vrátím." nezvládal se mi dívat do očí , když to říkal. Cítil jsem, jak moc mě začínají pálet oči, ale rozhodně nemám v plánu se před ním rozbrečet. "Ne" bylo jediné co jsem dokázal říct. "Lou...já...já se tě neptám." odpověděl a vytáhl s ze skříně bundu. "Harolde" zastavil jsem ho, když už byl na odchodu. "Až se vrátíš, do očí mi řekneš každý detail co jste spolu dělali, mysli na to až tam budeš." dodal jsem.

Nechtěl jsem usnout, dokonce jsem myslel, že mi to ani nepůjde, ale on se tak dlouho nevracel, že se mi oči zavřely samy. Může být něco kolem čtvrý a já uslyšel přijíždějící auto, které mě probudilo. Netrvalo dlouho a Haroldovo kroky se blížily k pokoji. Snažil jsem se uklidnit. Bál jsem se, že přijde a řekne, že s ním spal, nebo, že tenhle jeden večer stačil aby se ke mně zase začal chovat jako ke věci která mu patří, že zmizí tenhle něžnej opatrující Harry a nahradí znovu ten Harold, který mě seřval za to, že jsem nechtěl snídat. "Spíš?" zeptal se potichu, když si lehal ke mně do postele. "Ne" odpověděl jsem tak rozklepaným hlasem, že bych se  za to nejraději vyfackoval. "Tak?" zeptal jsem se, když jsem nabral sílu. Ležel jsem k němu otočený zády, nezvládl bych se na něj dívat. Až moc jsem se bál. "Já...promiň Lou" řekl zlomeně a pro moje slzy to bylo heslo k tomu aby mohly začít v potůčku stékat po mých tvářích.