You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

Část bez názvu 28

Nedokázal jsem mu na to nic říct. Díval jsem mu do těch nejsmutnějších smaragdů, ale to bylo to jediné co jsem dokázal. Nechtěl jsem se sním dál hádat. Chtěl jsem, aby zase bylo všechno jako dřív. Tak moc mi chybí ten Harry, který se se mnou tak rád mazlil a teď...stojíme naproti sobě a ani jeden nemáme dost odvahy nato, abychom se sebe dotkly. "Takže..." odkašlal si trochu a stočil pohled pryč ze mě. "Jak jsem říkal, měl by sis dát aspoň něco malého, ale je to na tobě. Dobrou noc." nestačil jsem mu ani odpovědět a on odešel. Na jídlo jsem vážně neměl ani pomyšlení. Jsem na sebe tak naštvaný. Vždyť si za to všechno můžu sám. Kdybych na něj neřval on by neztratil nervy a já moc dobře vím, že je agresivní...vždyť mě proboha unesl, ze začátku s ním stačilo trochu nesouhlasit a už byl nepříčetnej, co jsem kurva čekal, když jsem ztropil scénu jak nějaká hysterka. A potom, když si mě chtěl udobřit jsem ho odstrkoval a řekl mu, že jediný kdo mi pomůže je Thomas...zkurvenej Thomas, kterýmu ne prostě nic neříká. Ať je Harry jakýkoliv, nikdy si nevzal nic násilím. S uslzenýma očima jsem si lehl do postele a ztracený v myšlenkách se mi nakonec přece jen podařilo usnout. 

"Harry jen se mu chci omluvit." uslyšel jsem řev, který mě probudil. "Vypadni, vypadni dokud můžeš odejít po svých." to už jsem nevydržel a vydal jsem se dolů, odkud ten rámus přicházel. "Thomasi?!" vydechl jsem snad i znechuceně, když jsem ho uviděl v chodbě hádat se s Harrym. "Lou, prosím potřebuji s tebou mluvit." nechtěl jsem s ním mluvit. "Musím ti to vysvětlit, ale Styles mě  k tobě nechce pustit." štěkl směrem k němu. Viděl jsem jak moc se Harry musí přemáhat aby ho nezabil. "Odejdi prosím." řekl jsem tiše.  "Nedokážu odejít. To co jsem udělal je neomluvitelné, ale já nedokážu žít s pocitem, že jsem ti ublížil."vím, že s tím samým se potýká Harry a opravdu jsem nepotřeboval aby to Thomas vytahoval. Rychle jsem pohledem vyhledal Harolda, on jen bouchl do zdi o kterou se opíral něco si zamumlal a rázným krokem odešel. Musím jít za ním. "Thomasi prosím odejdi. Je mi to jedno ano? Nic se nestalo a to jen díky Harrymu. Jediná věc, kterou pro mě můžeš udělat je, že odejdeš." říkal jsem zoufale. On mi naposledy smutně pohlédl do očí a pak opravdu odešel. "Harry" zavolal jsem hned jak se za Thomasem zabouchly dveře. Vlastně jsem ani nečekal, že mi odpoví. Naštěstí jsem si skoro jistý kde je. Pomaličku jsem se vydal do pokoje, kde jsem s ním už jednou byl, avšak tentokrát jsem radši zaklepal. Když jsem se nedočkal žádné odpovědi musel jsem bohužel vejít nepozván. "Lou říkal jsem ti, ať sem nechodíš." řekl tichým hlasem a sedící na posteli se ke mně otočil zády. "Promiň, jen jsem ti chtěl říct, že už je pryč." odpověděl jsem a sedl si vedle něho. "Dobře...Lou chtěl bych být sám, mohl bych tě tedy poprosit o soukromý." řekl a myslím, že to bylo to nezdvořilejší vyhození co jsem, kdy slyšel. "Nemůžeš." skoro jsem zašeptal. Harold se na mě jen nechápavě otočil. "Nemůžeš Harolde." řekl jsem už o něco hlasitěji. "Jsi přesvědčený o tom, že jsi mi ublížil a ano asi nemůžu tvrdit, že ne.Ale Harolde já vím jaký jsi, vím jak moc výbušný jsi a i to, že jsi prostě agresivní. Vím to od samotného začátku a vlastně nechápu, že jsi to tenkrát v noci vydržel tak dlouho. Dřív by ti nervy rupl jen co bych zvýšil hlas, nebo snad i co se vůbec dovoluji ptát na takové otázky. Ano, myslel jsem, že ti neodpustím. Vlastně jsem o tom byl přesvědčený. Ale víš co? Odpustil jsem, vlastně jsem na to už zapomněl. Nemám důvod se k tomu vracet. Ano fyzická bolest není příjemná, ale to, co teď provádíš je daleko horší. Tak moc mi chybíš Stylesi a stokrát radši bych zopakoval onu noc než prožívat to jak mě ignoruješ." vysypal jsem ze sebe ani nevím jak. Cítil jsem potůčky slz, které mi stékaly po tváří, ale nepokoušel jsem se je zastavit. Bylo ticho. Přišlo mi jakoby všechno kolem nás přestalo existovat. Koukal jsem jen do těch nejkrásnějších očí co znám. "Promiň" řekl jsem po chvíli toho děsivého ticha a sklopil jsem pohled, když jsem si uvědomil, že jsem na něj zase křičel. Vtom jsem na své bradě ucítil jeho dokonalé prsty které si vynutili se mu znovu  podívat do očí a poté si mě přitáhl, pro mě vymodleného polibku.