You'll want to be my lover (Larry Stylinson)

18

Je pro mě těžké se někomu otevírat, ale uvnitř sebe vím, že to potřebuji, potřebuji konečně mluvit o své minulosti, pocitech, chci aby někdo věděl kdo je skutečný Harry Styles. A Louis? Bylo to jakoby mi spadl z nebe. "Vážím si toho Harry." řekl a položil mi hlavu na hruď. Byl to zvláštně hřejivý pocit. Rukama jsem si ho obmotal a měl jsem opravdu pocit, že teď můžeme řešit všechno a zvládneme to. "Chci vědět co je mezi tebou a Liamem." řekl rozhodným hlasem. Vlastně mě to jak se o to zajímá a vadí mu to těšilo. Dokazuje mi tím, že mu nejsem jedno a to mě nutí se usmívat. "Jsme kamarádi Louisi." odpověděl jsem a trochu ho zmáčkl v objetí. "Spíš se všema svýma kamarádama." řekl sarkasticky. "Ne Liam je jedinej." strašně těžko se mi o tom mluvilo. "On...je pro tebe něčím výjimečný?" zeptal se mě a já vlastně neznal odpověď. "Je to složitý Lou. S Liamem se známe od malička já ho popravdě vždycky bral jako svého staršího bráchu. Ochraňoval mě a dával mi pocit bezpečí. Přísahám, že by mě nikdy nenapadlo, že je gay. I v době, kdy jsem byl s...no s Niallem tak jsem na něm nic nepoznal, žádné žárlení nebo tak. Ba naopak našemu vztahu vždycky fandil, říkal mi, že je štastný když mě vidí spokojeného. Po tom co mě Niall opustil jsem několik měsíců nevycházel z domu. Ta bolest, která byla usídlená v mé hrudi byla nesnesitelná. V životě jsem se necítil tak prázdný. V to období za mnou poslala matka její kamarádku aby mě dojela zkontrolovat. No místo ní přijela její dcera, znal jsem ji a věděl jsem, že je do mě zamilované. Vyspal jsem se s ní a ještě ten večer ji vyhodil. Nikdy nezapomenu na její zlomený výraz. Myslela si, že dostala to, co tak dlouho chtěla, ale ten pocit štěstí ji byl dopřán jen na okamžik, pak jsem jí ho vzal. V ten večer se něco změnilo. Pocit, že si tou bolestí neprocházím sám mi pomáhala dál existovat. A takhle jsem s tím začal. Chodil jsem do barů odcházel s různýma lidma. Ale nebylo to jako s ní, oni...nemilovali mě a proto ta bolest nebyla taková. Po krátké době se Liam dozvěděl co dělám a já mu řekl to co říkám teď tobě. Chtěl jsem aby pochopil, že to dělám abych zaplnil tu hroznou díru, která po Niallovi zbyla. Čekal jsem, že mě odsoudí, byl jsem na to připravený. Ale víš co? On mě pochopil. A kdyby jen to, nabídl mi pomoc. Díky němu se to rozjelo v něco tak neskutečného jako je to teď. Máme pravidla, do ničeho nikoho nenutím, hned jak se zamilují je čas ublížit a v žádném městě nezůstáváme. Bylo to skvělý, díky Liamovi, nechci říct že bolest zmizela, ale začal jsem si na ní zvykat. Jednoho večera po tom co jsem to skončil s jedním chlapcem jsme se trochu opili a Liam po mě vyjel. Byl to pro mě šok on v té době měl přítelkyni. No a dnes je to jeho žena. Ale nebránil jsem se tomu. Samozřejmě, že ráno nastali výčitky, byl to můj nejlepší kamarád od dětství a bál jsem se, že ho kvůli tomuhle ztratím. Hned jsem mu řekl, že Nialla nenahradí. Že nechci jiného přítele. Už navždy budu chtít jen Nialla. A on to znova chápal. Víš, bylo to pro mě neuvěřitelné. Nečekal jsem to. A od té doby spolu spíme. Myslel jsem, že to bylo poprvé a naposled, ale zjistil jsem, že mě přitahuje. A když se u mě jednoho večera ukázal neovládl jsem se. Spíme spolu, ale každý máme svůj život." byl jsem rád, že jsem Louisovi nemusel koukat do očí. Cítil jsem ho na své hrudi a to mi dohánělo odvahu k němu být maximálně upřímný. "Já..." začal Louis a hned skončil. "Omlouvám se." řekl pak jen. "Za co se omlouváš." odpověděl jsem mu a posadil ho tak abych mu mohl koukat do očí.