VA-Vzplanutí (Stínem spoutána 2)

3. kapitola - Podmínky a pravidla

"Kde si byla, tak dlouho?" zeptala se mě Katherine, když jsem se objevila v pokoji.
"Pro tohle," postavila jsem na konferenční stolek vedle pohovky lahev s šampaňským.
Celá záříš, ozval se v mé hlavě Lissin hlas.
Střetli jsme se pohledem a jí zacukaly koutky. Věděla co jsem asi dělala, že moje aura byla jako disco koule.
"O co jsem přišla?" zeptala jsem se a posadila se mezi Katherine a Lissu na pohovku.
"Mluvili jsme o Ozerovi," oznámila mi má stará kamarádka, kterou jsem už léta neviděla.
"Neviděla si Christiana?" zeptala se mě Lissa. Měla výčitky, že ho nechala na slavnosti samotného, když šel jen kvůli ní.
"Byl s Tašou," odpověděla jsem.
"A co ty, Rose? Někdo zajímavý v dosahu?" usmála se Katherine a nalila do skleniček šampaňské.
"Velice zajímavý," poznamenala Lissa.
Spražila jsem jí varovným pohledem. Katherine sice byla moje kamarádka, ale dlouho jsme jí neviděli. Navíc nechtělo se mi jí říkat o Dimitrijovi, bylo to příliš osobní.
"Někdo by tu byl," odpověděla jsem neurčitě.
"Nějaký královský?" zkusila to.
"Vedle, Kath," pronesla jsem vážně a dolila jsem si skleničku.
"Někdo z noviců?" hádala dál.
"Samá voda," zasmála jsem se.
"To bys nikdy neuhádla," pomohla mi Liss. "A co ty? Někdo zajímavý u tebe?"
"Někdo by tu byl," poznamenala trochu kysele.
"Kath?" usmála jsem se na ní tázavě.
"Neřekneš ty, neřeknu já," obdařila mě úsměvem.
"Vy jste teda případy," zakroutila Lissa nechápavě hlavou.
Chvíli jsme jen seděli a zvědavě po sobě tikali očima, když jsme vyprskly najednou smíchy.
"Škoda, že ráno už odjíždíme," nadhodila Liss.
"Tomu se říká ironie osudu," poznamenala jsem.
"No do rána je času dost a na Akademii jsou počítače, ne?" napadlo Kath.
"Jo, ale to bych se k němu musela někdy dostat," utrousila jsem.
"Proč by ses neměla dostat k počítači, vždyť jeden je na každém pokoji," nechápala.
"Rose díky svým záznamům musí mít každý den ve volném času program," vysvětlila Lissa.
"Kirová si usmyslela, že když mě někdo ze strážců utahá, tak bude ze mě anděl," upřesnila jsem to hořce.
"To zkouší na Rose Hathawayovou?" zasmála se Kath.
"Taky to nechápu," souhlasila jsem.

"Doufal jsem, že tě tu najdu," ozval se za mnou známý hlas.
Moje srdce se rozbušilo.
Stála jsem v tělocvičně a čekala až Dimitrij přijde. Neptala jsem se jestli máme trénink, ale předpokládala jsem, že ano, i když to byl sotva den, co jsme se vrátili na Akademii sv. Vladimíra.
"Takže... Dneska budeme trénovat?" pousmála jsem.
Zavrtěl hlavou. "Mám nějakou práci... Navíc měli bychom si promluvit."
Toho jsem se bála. Věděla jsem co příjde a ani trochu se mi to nelíbilo. Jen představa toho, že se ho následujících pár měsíců nebudu moct dotknout mě ničila. Nebyla jsem připravená na to, abych se od něj držela dál. Bylo to jen pár dní od toho, co se stalo u Belikovových. Nedokázala jsem si představit, že teď budeme předstírat, že mezi námi po tom všem nic není.
"Ja vím," souhlasila jsem. "Takže... Jak to bude?"
"Nevím," přiznal a přešel až ke mně. "Asi bude nejlepší, když se budeme od sebe držet, co nejdál to půjde. Počkáme do maturit, a potom odejdu od Vasilisy a stanu se strážcem někoho jiného," vysvětlil.
"Takhle tě skoro vůbec neuvidím!" vyhrkla jsem automaticky. "Vím, že tak to udělal i Arthur, ale... Nechci tě vidět, tak málo."
"Budeme moc být spolu pokaždé, když budeme mít volno. Kdyby jsme oba byli strážci Lissy ani jeden by jsme se na to nemohli plně soustředit, navíc museli by jsme se střídat, takže by jsme se krom práce neměli šanci vidět," pokračoval.
Měl pravdu. Takhle to bylo vážně lepší.
"To je tak nefér..." zavrčela jsem. "Teď když tě vidím každý den a ještě nejsem strážkyní , nemůžu být s tebou kvůli blbým pravidlům, a pak když už ty pravidla zmizí tě uvidím jednou za čas," vyštěkla jsem naštvaně.
Bolestně mi pohlédl do očí. "Nebude to tak zlé. Slibuju ti, že to zvládneme." Vzal mě za bradu a donutil mě tak, abych od něj neodtrhla pohled. "Uteče to."
"Takže budeme spolu až po tom, co mi bude osmnáct, splním terénní cvičení, pak ještě budu svědčit u dvora proti Viktorovi a na závěr odmaturuju?" zeptala jsem se ho otráveně.
"Když to řekneš takhle zní to hrozně," přiznal.
"No právě!" vydechla jsem zoufale. "Jsou to čtyři měsíce a týden!"
"Čtyři měsíce a devět dní," upřesnil.
"Víš, že tomu zrovna nepomáháš?" zeptala jsem se ho vážně.
"Ty to zvládneš, Rozo. My to zvládneme," řekl pevně.
Postavila jsem se na špičky a políbila ho. Mohl mě zastavit ještě než jsem to udělala, ale nechal mě. Nebyl v tom chtíč spíš v tom bylo všechno, co jsme zrovna cítili. Bylo to sladké a trochu depresivní, protože jsme až příliš dobře věděli, že v následujících měsících je líbání tabu.
Vlastně ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli a líbali se. Jen vím, že ani jednomu z nás se nechtělo ten polibek ukončit. Bylo to jako sladké mučení. Nakonec to, ale Dimitrij ukončil a přitáhl si mě k sobě.
"Miluju tě, Rozo," zašeptal mi do ucha a ještě pevněji mě sevřel v náruči.
"Taky tě miluju," zamumlala jsem a opřela si hlavu o jeho prsa.
"Už brzy, Rozo," slíbil mi.
"Můžu tě o něco ještě požádat?" zeptala jsem se ho vážně a zvedla k němu hlavu. "Dřív než se zase začneme řídit pravidly."
"Do toho," pobídl mě.
"Polib mě," vyhrkla jsem. "Ještě naposledy."
Překvapeně se na mě zadíval, ale nic neřekl. Jen mi hleděl do očí. Jen jsme tam stáli a mlčeli už jsem to chtěla vzdát a otočit se k odchodu, když mi můj požadavek splnil.
Dlaněmi mi orámoval obličej a začal mě líbat. Teď už to nebylo tolik opatrné jako předtím. Bylo to vášnivé i sladké zároveň. Byla to jedna z těch vzácných chvílí, kdy jsem si přála zůstat s Dimitrijem navždy. Někdy jsem si myslela, že by mi k životu bohatě stačil jen Dimitrij. Být s ním mi připadalo jako to jediné správné a důležité. Lissa byla pro mě jako má sestra, kterou jsem ráda chránila a pomáhala jí, ale ani pouto s ní by mi nejspíš nezabránilo být s Dimitrijem. Vlastně jsem si nebyla jistá, co bych dělala, kdybych si mezi nimi musela někdy vybrat. Koho bych zvolila? Muže, který mi dával důvod žít, nebo sestru pro kterou bych zemřela?

"Je bezva, že dneska máme ještě volno," usmála se na mě Lissa o tři dny později.
"Výhoda toho, že je neděle," poznamenala jsem.
"Kdy máš trénink?" zeptal se mě Christian.
"Zítra před vyučováním," usmála jsem se, i když jsem z toho zrovna radost neměla.
"Dimitrij tě nechal vynechat trénink?" zeptala se mě Lissa překvapeně.
"Vlastně mi to řekla Alberta při snídani," pokrčila jsem rameny. "Napadlo mě, že by jsme mohli s klukama a Miou si udělat vlastní trénink."
"To je dobrý nápad. Stejně já s Adrianem chceme trénovat s éterem, takže se uvidíme až večer," řekla Lissa. "Můžeme potom jít do knihovny a učit se."
"Hele tam mě dneska nedostaneš!" varovala jsem jí. Nechtěla jsem se učit.
"Já najdu Nikolaje s Miou, seženeš Eddieho a Masona?" zeptal se mě Christian.
"Tak za hodinu u chaty?" navrhla jsem.
"Za dvě," řekl Christian a usmál se na Lissu.
Určitě chtěli být ještě nějakou dobu spolu. Cítila jsem to co Lissa, a ani trochu se mi to nelíbilo. Přála jsem jim to, ale Lissiny pocity mě mátly.
"Doufám, že jste si ještě nevybalili," objevil se vedle mě Adrian s úsměvem na tváři.
"Proč?" zeptala se Lissa nechápavě.
"Za šest dní jedeme na výlet. Budeš muset svědčit proti Daškovovi, sestřenko. Teda my všichni," pousmál se.
"Ne, že bych nebyla vděčná za to, že se uleju, ale vážně musím toho psychopata znovu vidět?" vydechla jsem nadějně.
"Uvidíte ho jen při soudu," uslyšela jsem za sebou známý hlas. Alberta.
"Strážkyně, Petrová," vyhrkla Lissa překvapeně.
"Všude tě hledám, Rosemarie," pohlédla mi strážkyně zpříma do očí.
"Co se děje?" nechápala jsem.
"Musíš jít se mnou," řekla vážně a ignorovala všechny kolem mě. "Hned."
Zaváhala jsem, ale nakonec jsem šla za ní. Šli jsme v tichosti, takže jsem stále nevěděla, co se děje. Vlastně mě dost překvapilo, když mě zavedla do ředitelny.
Kirová seděla za ředitelským stolem a tvářila se, jako by se chystala mě vyrazit ze školy. Její výraz byl tvrdý, ale v jejích očích se leskla škodolibost.
"Posaďte se, slečno Hathawayová," pokynula k židli na druhé straně stolu.
Váhavě jsem se usadila a přeměřila si jí pohledem. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Měla jsem průšvih a nejhorší na tom bylo to, že jsem nevěděla proč.
"Takže co jsem provedla?" začala jsem po chvíli ticha.
"Kde jste byla včera?" zeptala se mě Kirová a já poznala, že zadržuje vítězný úsměv.
Ne! Kurva, to ne!
Měla jsem co dělat, abych ze sebe nevychrlila tunu nadávek. To snad nemohla být pravda! Ten idiot mě napráskal!
"Byla jsem s Lissou," přiznala jsem váhavě. Tohle nebylo ani trochu dobré.
"Znáte pravidla Akademie o dodržování nočních vycházek i o agresivitě vůči ostatním studentům, že ano?" zeptala se mě chladně.
"Hele to, že jsme s Liss porušily večerku byla moje chyba, to přiznávám!" vyštěkla jsem. "Ale kdyby ten zkurvysyn si jí nebral do huby, nic by se nestalo!" vykřikla jsem.
"Pan Sarcozy má rozdrcenou nosní přepážku a mírný otřes mozku!" oznámila mi Kirová melodramaticky.
"Ten kretén by byl v pořádku, kdyby neublížil Lisse!" bránila jsem se.
"To stačí, Rose!"
Nevěděla jsem, jak dlouho už tam stál, ale ve dveřích za mnou se objevil Dimitrij. Vypadal unaveně a naštvaně. Docela mě překvapilo, že se na mě ani nepodíval.
"To on si jí začal brát do huby, a kdyby se pak nezačal chovat agresivně nevrazila bych mu!" odsekla jsem. "Navíc nevěřím, že jsem mu vrazila tolik, aby měl otřes mozku. Držela jsem se dostatečně zpátky!"
"To stačí!" zopakoval Dimitrij tvrdě. "Omlouvám se za to, že jdu pozdě, právě jsem byl na výslechu pana Sarcozyho a pana Zeklose."
"V pořádku," vydechla Kirová. Připadalo mi, že si oddechla, když Dimitrij přišel. "Byla jste si vědoma toho, že se pohybujete na hranici, ale tohle byla už poslední kapka."
"Cože!" vyhrkla jsem.
"Počkejte!" zarazila to Alberta. "Za poslední čtyři měsíce nemá záznam, dokonce získala dvě molnijské značky a pomohla zachránit slečnu Dragomirovou. A podle všeho jednala, tak neuváženě jen proto, aby princeznu znovu chránila," bránila mě.
"Pan Sarcozy možná nevznese obvinění, ale myslíte, že to Zeklosovi nechají být? Ta holka už jednou měla incident i s jejich synem," odvětila Kirová bez výrazně.
"Mluvil jsem s panem Sarcozym, přiznal svou chybu na tom, co se stalo. Hathawayová podle jeho výpovědi jen bránila princeznu Dragomirovou, když pod vlivem alkoholu ji napadl. Pan Zeklos vše dosvědčil," zarazil to Dimitrij.
Zůstala jsem na něj nechápavě zírat. Právě mě zachránil před vyhazovem ze školy. Nedokázala jsem si vysvětlit, jak dokázal přesvědčit Jesseho s Ralfem, aby vzali vinu na sebe, ale to bylo teď ostatně jedno.
"I přesto, ale musí být potrestána. Přeci jen vztáhla ruku na svého spolužáka," vypravila ze sebe ředitelka. Její zjevná radost z toho, že se mě konečně zbaví opadla. "Vaše metody jsou zdá se dost účinné, když za poslední měsíce se slečna Hathawayová do ničeho, s vyjimkou včerejšího incidentu, nezapletla. Dělejte, co uznáte za vhodné, ale do konce školního roku má zakázané veškeré vycházky. Krom jídelny nebudete navštěvovat žádné společenské prostory. Budete dál studovat a být vámi se snažím být zticha, protože ještě jeden přestupek a končíte," oznámila mi suše. "A co se týče vaší návštěvy u dvora... Nemohu vám zakázat účast, ale celou dobu budete ve vašem pokoji. Zbytek nechám na vás, Belikove." zakončila to.
"Ale to nemů..."
"Jdeme, Rose," oznámil mi Dimitrij. "Rose!" varoval mě, když jsem se začala už nadechovat k dalším námitkám.
Pohlédla jsem na Albertu, která mě obdařila soucitným pohledem a postavila jsem se. I když se mi to nelíbilo zamířila jsem za Dimitrijem ven z kanceláře. Věděla jsem, že Dimitrij mě nejspíš bude trestat jen pár následujících dní, ale stejně mě to vytočilo natolik, že jsem zamířila hned pryč. Chtěla jsem se vybít a bylo mi jedno jestli jen tím, že budu práskat dveřmi nebo do někoho budu mlátit.
"Kam jdeš?" zeptal se mě Dimitrij zvědavě.
"Zaškrtit Ralfa nebo se zahrabat u sebe v pokoji a demolovat nábytek. Vyber si," odsekla jsem a šla dál.
Areál Akademie byl celkem opuštěný. Všichni byli v zalezlí někde uvnitř a bavili se, zatímco pro mě to bylo od teď zakázané. Cítila jsem se mizerně.
"Bude lepší, když půjdeš se mnou než se znova zvládneš namočit do dalšího průšvihu, a pak tě už vyhodí definitivně," oznámil mi a zamířil pryč z kampusu.
Šla jsem za ním "Mohl si něco udělat!" vyštěkla jsem, když jsme se ocitli za zdmi areálu. Věděla jsem kam jdeme. Chata byla jediným místem, kde jsem teď mohla být izolovaná od ostatních a navíc měla se tam ukázat za hodinu Lissa s Christianem, ale nevěděla jsem, jestli o tom Dimitrij ví.
"Kdybych kvůli tobě před chvílí neporušil pravidla, tak by tě vyrazili!" vybouchl.
Překvapeně jsem zastavila a zůstala na něj nechápavě zírat. "Neporušil pravidla?" vysoukala jsem ze sebe.
"Myslíš, že Ralf se Zeklosem změnili výpověď jen tak?" vyštěkl. "Kdyby na ně Ivaškov nepoužil nátlak, tak by to neudělali. Měl bych nahlásit, že na ně byla použita magie, ale pak..."
"Pak by mě vyhodili," dokončila jsem za něj.
"Klidně si stěžuj a křič, jak je ten trest nefér, ale kdyby si byla souzená čestně už by jsi tu ani nebyla. Je možné, že se Sarcozy snažil ublížit Lisse. Vím, že to udělal, protože jinak by si mu neublížila, ale musíš se naučit neřešit vše silou. Alespoň ne pokud se chystáš uhodit Moroje, nebo dokonce královské či blízkého přítele královských."
Měl pravdu. Měla jsem se kontrolovat.Kdyby mě tolik nevytočily Ralfovi a Jesseho kecy asi bych teď nebyla znovu v podmínce.
"Chtěli ti zrušit tresty, Rose," nadhodil.
"Co?"
"Vaše ředitelka ti chtěla původně na konci týdne oznámit, že už nemusíš mít tréninky. To snad ale jen ty zvládneš udělat něco nevhodného v tu nejhorší možnou chvíli," pronesl lehce zoufale.
"Já jsem, ale ráda, že jsem to udělala," oznámila jsem mu. "Radši budu v podmínce, ale s vědomím, že jsem ochránila Lissu." A taky možná proto, že ty tréninky byly tou jedinou šanci, kdy jsem mohla Dimitrije vidět. To jsem mu, ale říct nemohla.
"Doufám, že si to budeš myslet i po tom, co budeš dělat prospěšné práce v kostele celý jeden víkend," poznamenal.
"To ne!" vyhrkla jsem otráveně. "No tak to mi nemůžeš udělat!"
"Nařízení vaší paní ředitelky," pokrčil rameny.
"Ta stará kráva mě chce obrátit na víru?" zeptala jsem se ho drze.
"Rose," povzdychl si.
"Super, chtěj mě dohnat k šílenství, abych dobrovolně spáchala sebevraždu a oni se mě zbavili," pokračovala jsem.
"Aspoň si příště rozmyslíš, co děláš než napadneš Moroje," utrousil.
"Aspoň stále budeme mít spolu tréninky," pousmála jsem se.
"Měla by si to brát vážně, Rozo," vydechl unaveně a odemkl chatku, ke které jsme mezitím už dávno došli.
"Vždyť to beru vážně!" namítla jsem. "Vážně mi to až na ty práce v kostele nepřipadá zas, tak špatný. Bude to jako do teď."
"Mohla si místo trestů dělat užitečnější věci," řekl a posadil se na židli u stolu.
"Stejně tady není, co na práci. Jedinou zábavou jsou občasný pařby a tajné cvičení s živlovou magii," pokrčila jsem rameny.
"Teď, ale budeš mít po nějakou dobu od obojího pauzu," oznámil mi.
"Cože? To nemůžeš myslet vážně! Nemůžeš mi zakázat s nima cvičit!" vyhrkla jsem.
"Nebudeš s nimi cvičit dokud nebudeš mimo pozici, kde ti hrozí vyloučení," pronesl nesmlouvavě. "Kdyby se na to přišlo, bez zaváhání by tě poslali pryč a nehleděli by už na tvé pouto s Vasilisou."