VA-Vzplanutí (Stínem spoutána 2)

33. kapitola - Poslední večeře

"Vypadá to, že budeme parťáci," usmál se na mě Eddie, když jsme zamířili na večeři.
"Stále tomu nemůžu uvěřit," vydechla jsem ohromeně.
"Já jo," ozval se Mason. "Jste oba úžasní, tak jste dostali úžasnou práci."
"Říká ochranka královny," zasmála jsem se. "Na to si asi nikdy nezvyknu," kývla jsem k jeho upravené uniformě.
"Nech toho," vzal mě přátelsky kolem ramen.
Loktem jsem ho strčila do žeber. "Vážně! Ta uniforma ti sluší," smála jsem se.
"Počkej, co na to řekne Lissa," ozval se Eddie.
"Už to ví," ozval se za námi známý hlas.
"Adriane!" otočila jsem se za hlasem automaticky.
"Celá záříš, malá dhampýrko," prohlédl si mě od hlavy až k patě. "Gratuluji k přidělení."
Vyvlíkla jsem se Masonovi a skočila Adrianovi kolem krku. "Děkuju."
"Ona si něco šlehla?" zeptal se Adrian kluků, když jsem se akorát odtahovala.
"To nemůžu být šťastná?" odsekla jsem.
"Být tebou jdu za Lissou," poradil mi.
"Proč?" nechápala jsem.
"Je stejně nepřirozeně nadšená jako ty. A mám takový dojem, že budete spolu chtít mluvit. Ehm... o tý knize," řekl rychle.
Zmateně jsem švihla pohledem k Masonovi a Eddiemu. "Sejdeme se po večeři v tom baru?" zeptala jsem se.
"Jasně," pokrčil Mason rameny.
Oficiálně jsme měli nastoupit do služby až v pondělí a dnes byla sobota. "Tak zatím," rozloučila jsem se. "Adriane," pohlédla jsem na něj významně.
"Já u toho holčičího pištění být nemusím," zatvářil se nevině. "Ashforde, platí stále ta sázka?" otočil se na Masona.
"Jestli si troufneš," usmál se Mason.
Protočila jsem oči v sloup a zamířila k části dvora, kde se nacházely ubikace pro lidi, kteří zde byli na návštěvě nebo si nemohli dovolit pořídit si jeden z domků v obytné části dvora.
Bez zaklepání jsem vkročila k Lisse do pokoje. Už mě musela čekat, protože mě hned obejmula a začala se smát. "Já to říkala! Já říkala, že nás nikdo nerozdělí!" vyhrkla.
"Já vím," usmála jsem se a taky jí obejmula. "Teď už je to rozhodnuté. Jsem tvojí strážkyní."
Odtáhla se a usmála se, když se mi zadívala na ruku. Na zápěstí jsem měla obmotanné čotky se znakem Dragomirů, které mi dala. "Už vím i o Eddiem," usmála se ještě víc.
"Jo. Zdá se, že parta zůstane zachována. Teda až na Masona," opravila jsem se.
V jejích očích se objevila malá jiskra starostí. "Já vím. Ale zůstane s námi u dvora."
"Adrian říkal, že jsi něco našla v té knize," začala jsem.
"Jasně," vydechla a přešla ke své posteli. Sebrala z ní knihu a papíry, na kterých stál Dimitrijův překlad z ruštiny. Posadila se na postel a prohrabala se papíry, dokud nenašla jeden konkrétní a nepodala mi ho společně otevřenou knihou.
"Co to je?" zamračila jsem se na papír, který mi podala.
"Přečti si to a podívej se na ilustraci v knize," pobídla mě.
"Esma vešla do místnosti a přešla ke stolu, na kterém ležely šperky její babičky. Náhrdelník růží i s prstenem a náušnicemi ležel v šperkovnici, jako by neuplynulo už tolik let od doby, kdy jí babička vyprávěla o její prababičce Nilufer. Vypadaly jako nové, a ne stovky let staré. Dotkla se jich a ucítila známou jiskru moci. Moci, kterou až příliš dobře znala..." zarazila jsem a sjela jsem pohledem do otevřené knihy.
Byl v ní obrázek. Ilustrace. Ilustrace zlaté otevřené šperkovnice uvnitř, které ležel náhrdelník. Náhrdelník z růží, který vypadal jako by odjakživa patřil k prstenu, který jsem měla na ruce. K prstenu od Abeho.
"Taky tě to napadlo," vydechla Lissa ohromeně. "Takže se mi to nezdálo."
"To musí být náhoda," zamumlala jsem. "Je to jen ilustrace. Ve skutečnosti ty šperky nejspíš vypadaly úplně jinak," snažila jsem se najít logické vysvětlení.
"Já vím, ale neříkej, že tě ta podobnost neděsí, stejně jako mě," upřela na mě svůj pohled.
"Já..." nadechla jsem se, ale v tu chvíli mě zachránilo zaklepání na dveře Lissina pokoje.
"Vím čeho se bojíš," zamumlala a otevřela dveře.
Za dveřmi stál Christina. Málem jsem ho nepoznala. Měl na sobě drahý oblek a kravatu. Vypadal jako pravý královský. Teď už mi dávalo smysl, proč si Lissa oblékla bledě modré koktejlky a vyčesala si vlasy do spletitého účesu.
"Rose," usmál se na mě Christian a o krok ustoupil stranou. Udělal tak místo Dimitrijovi, který se objevil vedle něko v uniformě strážců. "No dejte nám chvíli. Chci na chvíli mluvit s Lissou o samotě," vysoukal ze sebe a vkročil do Lissina pokoje.
Vkročila jsem do chodby a nechala Christiana, aby zavřel dveře.
"Chtěj být sami?" pohlédla jsem na Dimitrije zmateně.
"Chce jí říct, že se rozhodl odejít na vysokou s ní," vysvětlil mi.
"Na Lehigh?" zeptala jsem se ho nevěřícně.
"Ano," potvrdil.
"Takže..." začala jsem. "Zůstanou spolu."
"Zůstanou spolu," pousmál se a přejel mi hřbetem ruky po tváři. "Zatím nám vše vychází."
"Až podezřele moc," oplatila jsem mu úsměv.
Chytil mě za zápěstí, kterým jsem se dotkla jeho paže a přirazil mě ke stěně. "Oba víme, co se stane až se Lissa dozví o tajemství jejího otce. Bude chtít to vyřešit," řekl klidně.
"Asi by jsme měli využívat toho klidu, dokud ho ještě máme," vydechla jsem těžce.
Celé tělo mi začínalo hořet. Byl až příliš blízko a já se ho více méně už několik dní nedotkla. Políbila bych ho, ale na to mě měl až příliš pod kontrolou. Snažila jsem se k němu dostat blíž, ale nebylo jak. Musel by aspoň o centimetr sklonit hlavu, abych k němu měla přístup.
"Hraješ si s ohněm," zavrčela jsem.
"Jsme ve službě," odvětil klidně. Možná si myslel, že nepoznám, jak rychle mu buší srdce, ale ani omylem bych nikdy nepřehlédla touhu v jeho očích.
"Ve službě jsem až od pondělka, a i kdyby... Jsme u dvora, tady mají strážci volnější program," připomněla jsem mu sebejistě. "To že je doprovázíme není nezbytné. Stejně jako..."
Jeho rty vyhledaly ty moje dřív, než jsem stačila říct cokoliv dalšího. Svou volnou ruku jsem mu dala kolem krku a nechala se od něj trochu nadzvednout. Líbání bylo stále vášnivější a hladovější. Oba jsme to cítili. City, které jsme poslední týden dusili se teď konečně dostaly na povrch a my už neměli sílu je zastavit.
Cítila jsem, každý jeho dotek. Každý jeho pohyb rtů, dokonce jsem úplně přesně dokázala určit, kdy jeho srdce znovu udeří. Bylo to ohromující. Jako by každý den, kdy jsem s ním byla naposledy sama byl stoletím a každá vteřina bez polibku rokem.
"Rose, tvoji rodiče," slyšela jsem vyhrknout Lissu, jen kousek od nás.
Skoro okamžitě jsme od sebe s Dimitrijem odskočili a začali se zmateně rozhlížet. Lissa i Christin se oba dva rozesmáli. Trochu jsem zrudla, když mi došlo, že nás s Dimitrijem vyrušili, zrovna oni.
"Promiň, Rose, ale byl to jediný způsob, jak si získat vaší...ehm...pozornost," smála se Lissa.
"Stačilo by zakašlat," odsekla jsem podrážděně.
"To jsem zkoušel," opáčil Christian pobaveně. "No my s Lissou chceme jít na tu večeři, ale pokud vy dva chcete jít radši někam na pokoj..."
"Jdeme taky," skočila jsem mu do řeči rychle.