"Hele, nepřijde mi fér, že ty teď o mně víš tolik a já nevím vlastně nic," pokrčil rameny.
"A co s tím?" zeptala jsem se.
"Nemáš dneska ještě čas?" odpověděl.
"Hele," začala jsem a koukla jsem na hodinky, "dneska už asi ne," zamumlala jsem.
"Chápu," řekl a nervózně na mě koukl.
"Třeba někdy příště, až bude trochu víc času, ještě musím ty rozhovory zpracovat," odpověděla jsem.
"Hele, dobrý, stačí mi být odmítnutej jednou," pousmál se.
"Tak jsem to nemyslela," naznala jsem.
"V pohodě, tak třeba příště," začal, "měj se," řekl a odešel pryč.
