Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

3. kapitola

Trhla jsem sebou a v očích jsem měla slzy. Vedle mě ležel spící Domča a mně došlo, že to byla jen vzpomínka a lyžáku. Šimon byl můj spolužák, a co jsem pak zjistila, byl opilý a prý si nic nepamatoval. Někdo mi zaklepal na dveře a nečekal ani na odpověď. Stál tam Šimon a šel přímo ke mně. Šel z něho cítit alkohol. „Šimone, tohle není tvůj pokoj, ten je ob jedny dveře."Šimon na to vůbec nereagoval a začal mě dravě líbat, ale já nespolupracovala. Hodil mě na postel a zašeptal: „Já vím, že to chceš. Prý to máš ráda tvrdě, a proto jsem tady."rozepnul si jednou rukou kalhoty a tou druhou mě držel. Začala jsem do něj tlouct, ale on se ani nehnul. Taky je to kluk jak hora. „Neboj, bude se tito líbit." Znásilnil mě. Potom odešel z pokoje, jako kdyby se nechumelilo. Já ležela bezmocně na posteli a brečela.

S nikým jsem to neřešila, protože by si pak o mně lidi říkali, že jsem si to vymyslela. Napsala jsem Aničce do práce, že dneska na noční nepřijdu, že je mi špatně. Byla to pravda, protože jsem vyběhla z pokoje a našla záchod. Vyzvracela jsem se a opláchla jsem si obličej. Nemohla jsem potom spát, tak jsem šla dolů, kde jsem potkala Kubu, který taky nemohl spát. Díval se do mobilu. Hned, jak si mě všiml, šel za mnou.

„Jani, co se ti stalo? Jsi celá bledá, je ti dobře? Jestli ti Dominik něco udělal, přísahám, vlastnoručně ho zabiju a hodím na skládku, abys ho už nikdy neviděla."řekl a objal mě. Rozbrečela jsem se.

„Ať se stalo cokoliv, jsem tu s tebou. Všechno bude dobré."hladil mě po zádech.

„Chceš čaj nebo rohlík?"staral se o mě Kuba.

„Čaj prosím. Děkuji, že se o mně tak staráš."poděkovala jsem, když mi donesl heřmánkový čajík. S Kubou jsme si pak povídali a nešli spát.

Ráno

Udělala jsem klukům palačinky s ovocem a šlehačkou.

„Dobré poledne ospalče."řekla jsem Dominikovi, který právě přišel. Byl první ze všech.

„Dobré. Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Chvíli."zalhala jsem. Nechtěla jsem, aby Dominik věděl, co se mi kdy stalo. Ani Kuba to neví. Nehodlám to zatím nikomu říct. Hned si ke mně Domča přisedl a začal jíst.

„Kde ses naučila dělat tak dobré palačinky?"

„Od táty, asi v sedmi letech."najednou se mi udělalo špatně, tak jsem šla, rychlím krokem do koupelny, kterou jsem po večeru už znala dobře, a vyzvracela jsem se. Samozřejmě šel za mnou Domča jak ocásek.

„Jani, je ti něco? Jsi v pořádku?"ptal se mě, když jsem měla hlavu v záchodové míse.

„Už zase? Jsi v pořádku?"objevil se za námi Jakub.

„Jak jako už zase?! Ty jsi už zvracela?! Vy jste se dneska už viděli?!"vyváděl Domča.

„Domi, to nic není, já už jsem v pohodě, a ano, s Jakubem jsme se už viděli. V noci jsem nemohla spát, tak jsem šla dolů a potkala Kubu. Bylo mi špatně, tak jsem zvracela."

„Nic víc?"

„Nic víc. Neboj se."řekla jsem a obejmula ho. Dominik mi dal pusu na čelo. V tom se tam objevil rozespalý Hasan.

„Co se tady děje? Mohl bych na záchod?"rychle jsem spláchla a pustila ho na záchod.

„Jdu se osprchovat. V kuchyni na stole máte snídani, jestli vám ji Dominik nesnědl."najednou se tu objevil Dominik s jeho mikinou a nějakými kraťasy.

„Děkuju"špitla jsem a zašla do sprchového koutu, kde jsem se vyslékla a nechala na sebe padat studené kapky vody. Po asi pěti minutách jsem vyšla ze sprchového koutu, už usušená a oblečená. Za dveřmi od koupelny stál Hasan.