Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

10. kapitola

Pohled Jany

Je 15. 9. Dneska je první školní den. S Danou jsme vstávaly o půl hodiny dřív, než normálně. Pepovi už je dobře a je zdravý. „Honem, ať to stihneme!"naléhala Dana. „Počkej, ještě fotku."řekl Pepa. Nechápala jsem. Dal nám do rukou naše svačiny a vyfotil nás. „Máma mě vždy první školní den fotila."zasmál se a my s ním. Když jsme došly před školu, bylo tak už hodně lidí. Bylo tam víc holek, než kluků. Kluků tak bylo všeho všudy asi deset. Z velké nástěnky jsme si ofotily rozvrh hodin a šly na velký dvůr, kde bylo slavnostní přivítání. Na přivítání nám popřáli štěstí a zdar v učení a mohlo se jít domů.

„Ahojte holky."pozdravil nám milý kluk se zrzavými vlasy. „Ahoj. Já jsem Dana a tohle je Jana."ujala se představování Dana. „Promiňte, že jsem se nepředstavil. Jsem Derek."podal nám ruku na pozdrav. „Nechcete jít na oběd?"s Danou jsme se na sebe podívaly a jen očním kontaktem jsme se domluvily, že jo. „Půjdeme moc rády."řeknu a vydáme se do Caffeterie, což byl jeho nápad a taky nás pozval. Když jsme došli do Caffeterie, sedli jsme si ke stolu a objednali si. S Danou jsme si daly to nejlevnější jídlo, co tu měli. „Dereku, odkud vlastně jsi?"začala jsem konverzaci. „Jsem z Brna, ale když mi bylo pět, s rodiči jsme se přestěhovali do Pardubic. Táta tu dostal práci. Odkud jste vy, holky?" „My jsme obě z Pardubic a máme tu spolu byt. Já mám staršího bratra Lukáše. Máš nějaké sourozence?" „Nemám, jsem jedináček." „Tak to si budeš rozumět a Janou. Taky je jedináček."usměje se na mě. „To je super, že nejsem jediný, kdo nemá sourozence."pousměje se a jeho ruka se dotkne té mojí. Trochu se leknu, tak ruku oddělám.

Najednou do Caffeterie přijdou kluci, jak jinak než s velkým hlukem. „Oni tu jsou pečení vaření."zašeptá Dana a já propuknu v tichý smích. Naštěstí si toho Derek nevšimne a pokouší se ignorovat hluk kluků. To se mu daří jen chvíli. „Ahojte holky."přijdou za námi Jakub s Pepou. „Ahoj Danuško."řekne Kuba a přilepí se na její rty. Tomu se musím začat smát jako pominutá, protože Dana absolutně nespolupracuje a Jakub, který přestává udržovat balanc, na ni následně padá. „Ahoj zlatíčko."začne mě líbat Pepa a já na rozdíl od Dany spolupracuji. „Josefe, ty jsi pil?"ptám se vyděšeně. Je poledne a oni už jsou nalití. Oba jsou cítit alkoholem a trávou. „Ále. To nic není."mávne nad tím rukou a začne mě znovu líbat. „Jak, že to nic není. Je poledne a vy jste úplně mimo."naštvu se, ale snažím se být v klidu. „Pojď se posadit."vedu ho ke klukům, kde jsou snad všichni nalití. Posadím ho na židli, ale on z ní spadne a směje se. Posadím ho vedle Tomáše, který jako jediný, vypadá střízlivě. „Tome, vnímáš?"mávám mu rukou před obličejem. „Představ si, že vnímám!"mává mi nazpátek. „Ty jsi nepil?"ptám se nechápavě. „Ne! V sobotu jsem se opil a ještě teď je mi blbě!"přeřvává hluk kluků. „Myslíš, že bys ho mohl pohlídat, aby nic neprovedl?"prosím ho o něco, co jde těžko zvládnout. „Jasně. Když jsem to zvládnul do teď."usměje se a na mě a Pepa mě chytne za boky a posadí si mě na sebe. „Jsi moc krásna."zašeptá mi do ucha a začne mě líbat na krku. „Zlatíčko, až doma."zašeptám a políbím ho na tvář. Když od nich odcházím, stihne mě ještě plácnou po zadku. Já se na patě otočím a jdu k němu. „Přestaň s tím, nebo nic nebude."řeknu přísně a odcházím za Danou a Derekem. Dana mu to mezi tím vysvětlila a omluvila se za kluky. Po obědě nás Derek doprovodil do bytu, protože kluci šli dřív. „Holky, moc díky za skvělý oběd. Moc jsem si to s vámi užil."objímá nás postupně Derek. „My taky. Moc se omlouváme za kluky."omlouvám ty jelita a Dana mezitím hledá klíčky v kabelce. Když s Danou dojdeme domů, na gauči spí Jakub s Pepou. Zakryjeme je a vyfotíme. Fotku posílám Tomášovi a obratem mi přijde odpověď. Posílá spoustu vysmátých smajlíků. Kluci celý den prospí a my se díváme na Přátele.

Ahojte!!! Omlouvám se, že ve čtvrtek nevyšla kapitola, ale vychází dnes. Moc mě nenapadalo, co bych mohla psát, ale něco málo tu je. Papa u další kapitoly.