Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

17. kapitola

Pohled Jany

Za chvíli se blíží Vánoce a my s Danou jsme se rozhodly jít dneska nakoupit dárky. Protože je sobota, šly jsme hned ráno. Vyšly jsme v deset a už ve dvanáct jsme vše měly. Koupily jsme balicí papíry a šlo se domů balit. Daně jsem koupila ukulele, protože se na něj chtěla naučit hrát minimálně rok, kosmetiku a nějakou tu vonnou svíčku, protože je přímo miluje. Klukům jsem koupila nějaký alkohol, protože se v tom moc nevyznám, tak doufám, že jsem koupila dobře a nějaký malý dárek. Tomovi jsem koupila jeho oblíbenou Becherovku, knížku, co si přál, oplatky, které jí jenom u nás doma a ponožky. Jak vždycky říkala máma, bez ponožek nejsou Vánoce. Mámě na Vánoce posílám nějaký malý dáreček. Tento rok jsem jí poslala oblíbený parfém. Zítra půjdu tátovi na hrob zapálit svíčku. Chtěla bych být s tátou chvíli sama. Za celý rok jsem tam byla jen na jeho narozeniny, a když to byly čtyři roky, co od nás odešel. Jen, co si na to vzpomenu, zasteskne se mi po něm. Když jsme zabalily všechny dárky, daly jsme si oběd. Po obědě jsme vyrazily ke klukům, protože potřebovali s něčím pomoct. Nechápu s čím. „Já tam nejdu. Nechci ho vidět."naléhala. „Já dám pozor, abyste se zase nepohádali, dobře?"jen zavrátila oči a šlo se.

„Ahoj zlato. Pojďte dovnitř."vítal nás Tom a políbil mě. „Neboj, Kuba tu není."říká, když se Dana rozhlíží všude kolem. „Je s ním ta Agáta?"vyzvídala. „Co vím, tak se s ní jednou vyspal, jinak nic. Vím, že to chtěl vrátit."posadili jsme se na gauč a dál si povídali. „Zlatíčko, půjdeme zítra na oběd?"mrknul na mě a já jen souhlasila. Po chvíli jsme už šly domů a začaly péct cukroví. Včera jsme si udělaly těsto na perníčky a vanilkové rohlíčky. Zítra budeme dělat rumové, datlové a kokosové raw kuličky. Rumové děláme hlavně pro kluky. Zítra budeme dělat ještě úlky, Daniny nejoblíbenější. Na Štědrý den budeme doma, 25. budeme s kluky a 26. Dana pojede za rodinou. Chce mě vzít s sebou, ale já nechci, chci zůstat doma.

Ráno

Zapněte si video

Hned ráno jsme začaly dělat raw kuličky a do oběda jsme je měli hotové.

Po obědě jsem vyrazila na hřbitov. Když jsem přišla k hrobu, viděla jsem dohořívat svíčku, kterou asi zapálila mamka nebo babička. Na babičku bych to tipla spíš. Zapálila jsem tátovi svíčku, pomodlila jsem se a povídala jsem si s tátou, o tom, co se od prázdnin stalo. Vím, že jsem musela vypadat hloupě, ale chtěla jsem to tátovi říct. Je hrozné, že už tu s námi není. Bylo hrozné, když jsem seděla u jeho hrobu. Už to nešlo vrátit. Nešly vrátit ty krásné chvíle, když mě táta brával k sobě do práce, pil se mnou první pivo, jako malou mě vzal na klín a nechal řídit, nebo když máma vymyslela na celý den bojovku hledání pokladu, jen aby si od nás odpočinula, nebo na halloweena mě každý rok, po celý den strašil a s mámou jsme mu to pak jednou oplatily, jak mě učil číst, jezdit na kole nebo když mě brával do lesa, kde mi ukazovat krásy světa kolem nás. Vždy mi v lese říkal, jak se třeba potkal s mámou, nebo jak mu babička nadávala, když se vykradl v noci ven, když se mu stal v práci nějaký trapas, že třeba podkopnul nadřízenému nohy. „Ale samozřejmě to bylo omylem."řekl táta vždy s úsměvem. Ten jeho úsměv mi tak moc chybí. Chybí mi jeho přítomnost. Táta už byl pryč. Vzpomněla jsem si, na jeho pohřeb, na to, jak jsem ho viděla ležet na zemi, když byl mrtvý. Po tváři mi začaly stékat slzy a za chvíli jsem měla obličej v dlaních.

„Jani,"ozval se někdo za mnou a dal mi ruku na rameno. Když jsem se podívala na dotyčného, uviděla jsem Josefa. Na nic nečekal a sevřel mě v objetí. „Tátovi je nahoře určitě dobře."začal mě hladit po vlasech a já se rozbrečela ještě víc, než do teď. „Co tu děláš?"zeptala jsem se, když jsem se trochu uklidnila. „Byl jsem u vás a Dana řekla, že tě tu najdu. Chci se ti omluvit. Choval jsem se jako blbec."dal mi malou pusu na čelo. „Vím, že jsi s Tomem. Přeji vám to."usmál se. „Pojď domů, vždyť jsi úplně zmrzlá."chytnul mě za ruce a táhnul do auta. „Je ti teplo?"nastavoval topení. Jenom jsem kývla na souhlas. Když mě odvezl domů, chvíli si s námi ještě povídal a pak jel do studia.

S Danou jsme začaly dělat úlky a v šest jsme je měly hotové. Dana jich samozřejmě chtěla hodně. Po pečení jsme uklidily v kuchyni a začaly se učit, protože nás čekal test. Já byla naučená za půl hodiny, ale Daně to nešlo do hlavy. Strávila nad tím i s mojí pomocí dvě a půl hodiny. Když jsem jí to vtloukla do hlavy, někdo klepal.

„Ahoj Tomi."uviděla jsem ve dveřích Toma, který mě následně políbil. „Ahoj zlato, nepůjdem na chvíli ven?"zeptal se, ještě když stál ve dveřích. „Jasně, počkej, jenom se oblíknu."vběhla jsem do pokoje a vytáhla za skříně béžový svetr a rifle. Na sebe jsem ještě hodila bílou bundu a zimní kotníkové boty. „Jdu s Tomem ven."zavolala jsem na Danu a vyběhla po předsíně, kde na mě už čekal Tom.

Jen, co jsme vyšli ven, přitáhl si mě k sobě za pas a začal líbat. Jenom jsem se usmála do polibku a spolupracovala. „Kam půjdeme?"zeptala jsem se, když jsme se odtáhli. „Na místo, které moc lidí nezná."tajemně se na mě usmál a vedl mě různými uličkami, které jsem vůbec neznala. Najednou se před námi ocitla trochu zasněžená louka a jedna prázdná lavička. Sedli jsme si na ni a Tom odněkud vytáhnul deku, kterou nás přikryl. Za chvíli začalo sněžit a já po Tomášovi hodila první sněhovou kouli. „Takže bitva, jo?"zeptal se a začal po mě házet sněhové koule. Když jsme každý hodili minimálně sto koulí, došel sníh a přestalo sněžit. V ruce jsem měla poslední kouli, kterou jsem po něm hodila, když nedával pozor. „Vyhrála jsem!"začala jsem se smát. Protože nám začínala být zima, rozhodli jsme se jít domů. „Moc jsem si to s tebou užil zlatíčko. Doufám, že ještě někdy uděláme bitvu."políbil mě a odešel. Musela jsem si dát horkou sprchu, protože jsem trochu promrzla. Zabalila jsem se do deky a usedla na gauč vedle Dany, které se dívala na něco v televizi.

Dalšího dne ráno

Pohled Jany

Ráno jsem si oblékla modré tričko s krátkým rukávem na to mikinu přes hlavu a rifle. Do tašky jsem si dala učení a vodu a mohla jsem jít. Ve škole jsme psali test, na který jsme se den předtím učily. O přestávce nám přišla zpráva na bakaláře, kdy budeme mít Vánoční prázdniny. Hned jsem to napsala Tomovi, že budu mít čas, tak bychom mohli něco podniknout. Jen, co nám skončila škola, přišel za námi Derek. „Ahojte holky, nechcete jít na kafe?"zeptal se mile a my kývli na souhlas.

Derek byl milý, skoro jsem ho nepoznávala. Otevřel nám dveře, odsunul židle i potom pomohl do kabátů. „Moc jsem si to s vámi užil. Musíme to zopakovat."dal nám pusu na tvář a doprovodil domů. „On byl jak vyměněný."říkala Dana, když jsme šly po schodech. „Taky jsem si toho všimla. Bylo to děsivé."zasmála jsem se.

Ahojte všichni! Chtěla bych vám poděkovat za všechny ohlasy a votes. Jste zlatí. Už se na vás těším u další kapitoly 24. Prosince.

Terka>