Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

12. Kapitola

Pohled Jany

Vzbudila jsem se s velkou bolestí hlavy. Ležela jsem na gauči a byla jsem zakrytá. Když jsem se podívala pod deku, byla jsem nahá a na mém boku byla něčí ruka. Doufala jsem v to, že je to Pepova ruka. Když jsem se ale otočila, spatřila jsem Tomáše. „Dobré ráno kočko."řekne rozespale a pohladí mě po zádech. Já se pokusím uhnout, ale spadnu z gauče. Stáhnu sebou i deku, kterou jsme zakrytí, tím pádem ho vidím jen v boxerkách. Začne se mi smát jako pominutý, ale hned ho začne bolet hlava a mě taky, tak se hned přestane smát.

„Co se mezi námi stalo? My jsme spolu spali? Mám úplné okno."děsím se představy, co mezi námi bylo. „Co si tak pamatuju, tak jsi načapala Josefa s tou holkou, kterou sem přivedl Jakub. No a pak jsme se spolu vyspali."řekne a mně málem vypadnou oči. Dívám se na něj s otevřenou pusou a on se mi zase směje. „Tak se běž podívat. Jsou v jeho pokoji."zvedla se ze země a měla jsem kolem sebe omotanou deku. Tomáš šel za mnou, jako ocásek. Potichu jsem otevřela dveře od jeho pokoje a viděla je tam. Tomáš nelhal. Spali a usmívali se jako sluníčka. Když jsem zahlídla, jak ji Pepa držel za zadek, do očí se mi nahrnuly slzy. Otočila jsem se k Tomášovi a začala mu brečet do hrudi. On jen potichu zavřel dveře od jejich pokoje a silně mě objal. „Na jeho obranu, ani já jsem nevěděl, co dělám."šeptal. „Ale to mi nepomůže. Neměla jsem nic brát a měla vzít Pepu domů. Nic takového by se nestalo a ani bych se s tebou nevyspala. Byla to chyba. Všechno, co jsem udělala, byla chyba."brečím ještě víc. „Ty toho lituješ? Vždyť jak si říkala, než ses na mě vrhla, že si začal. Navíc jsi říkala, že jsem byl lepší než on."namlouvá mi. Já ho jen praštím do ramene, aby přestal, a jdu se převlíct, musím odsud rychle vypadnout.

Když najdu oblečení, které se válí po celém obýváku, dám si rychlou sprchu a obléknu se. Jen co otevřu dveře od koupelny, stojí tam Pepa. „Tom říkal, že tu budeš. Chci se ti omluvit."šeptá. „Proč se chceš omluvit?"dělám nechápavou a doufám, že ví, za co se omlouvá. „Za to, co se tu včera večer stalo. Že jsem se vyspal s Nellou. Zlatíčko, kdybych byl při vědomí, neudělal bych to."chytne mě za boky a začne mě líbat. Nespolupracuji, jen se odtáhnu a odcházím. Když kolem něho projdu, plácne mě po zadku. Moc dobře ví, že to nesnáším. „Přestaň s tím!"zakřičím tak, že mi puká hlava a podle jeho výrazu, jeho hlava už dávno pukla. Dám mu pořádnou facku, až se chytí za tvář. Rychle seběhnu dolů, abych si vzala poslední věci a vypadla odsud. Seběhnu schody a vrazím do Konve, že málem spadne. „Promiň Dane."zašeptám, protože tu všechny bolí hlava. „Nič sa nedeje. Prečo si tak skoro hore?" „Zeptej se Josefa. Určitě ti to rád vysvětlí."obcházím ho a v kuchyni narazím na Toma, který je pořád jen v boxerkách. Měl by si něco oblíct, protože se na něj nevydržím dívat. Je tak hezký. Ne, to nejde! To nejde, aby se mi hned líbil někdo jiný. Není to ani správné. Říkám si v duchu. „Na. Vezmi si, ať ti je líp."natahuje ke mně ruku s platíčkem Ibalginu a následně mi podává sklenici s vodou. Spolknu pilulku a zapiji ji vodou. „Děkuji."přijdu k němu a pevně ho obejmu. Nasaji jeho vůni, i když nevím proč. „Měj se a dávej na sebe pozor. Jak dojdeš domů, zavolej."říká mi Tom, když si obouvám boty. „Ty se taky měj."obejmu ho.

Jak přijdu domů, volám Tomovi. Po telefonátu, začnu uklízet byt. Na zemi se povaluje spoustu věcí. Většina jich je Josefova. Najdu starou krabici od bot a dám do ní všechny jeho věci. Když v pokoji narazím na naše společné fotky, kde jsme byli třeba u bazénu nebo z koncertu. Najdu i dárky, které mi dal a rozhodnu se je vyhodit. Beru krabici, kde jsou všechny možné věci od něho a jdu ji vyhodit do kontejneru, aby mě náhodou nenapadlo si to rozmyslet a vše si nechat. Otevřu dveře od bytu a vidím Danu, jak v kabelce hledá klíčky. „Slyšela jsem, co se stalo. Prosím tě, všichni jsme byli, mimo a skoro nic si nepamatujeme. Takže nic, co ti Pepa dal nevyhazuj. Budeš toho litovat."šeptá, vezme mi krabici z ruky a jde s ní do bytu. Já si jen povzdychnu a jdu za ní. „Byla jsi tam vůbec? Co jsem si dala nějakou tu drogu, jsem tě už neviděla." „Byla a zažila jsem něco, čemu bys ani ve snu nevěřila."sedá si na gauč. „Tak povídej."jsem hrozná, vždy chci všechno vědět. „Po chvíli mě někdo odnesl do něčího pokoje a dělali jsme to. Celou dobu jsem mu neviděla do tváře, ale potom co řekl, že by se mnou chtěl zase být, bylo mi až moc jasný, kdo to byl. Byl to Kuba. Ráno mi řekl, že mluvil pravdu, vážně by chtěl se mnou chodit, ale já blbka mu řekla, že si to rozmyslím a dám vědět. Než jsem ale odcházela, řekl, že za mnou přijde."říká, když se bere Ibalgin a já taky. Bylo toho alkoholu a drog na mě moc. Doma jsme ještě něco málo poklidily.

Najednou někdo klepal na dveře a já myslela, že je to Jakub. Když jsem ale otevřela dveře, stál v nich Josef. „Zlatíčko, chtěl jsem se ti omluvit."začne s něčím, co teď nechci řešit. „Ještě že jsi tu. Rovnou si můžeš vzít svoje věci."odbiji ho a vrazím mu do rukou krabici s jeho věcmi. Zavírám dveře, ale on mezi ně dá nohu. „Zlato, pojďme si promluvit jako dospělí lidé."řekne a mně nezbývá nic jiného, než ho pustit dál.

Sedli jsme si na gauč a on spustil. „Zlatíčko, všichni jsme byli nalití a měli v sobě nějaký ty drogy. Nevnímal jsem, co dělám. Navíc ona to po mně chtěla. Nejdřív jsem se bránil, že mám tebe, ale..." „Ale co? Pak jsi jí odolal. Já vás viděla, jak to děláte a vy jste si mě taky všimli. Volal jsi na mě, ať jdu do trojky. Ty jsi byl úplně mimo a mně už je jedno, jak moc se budeš omlouvat a všechno házet na ostatní nebo na Nellu."skočila jsem mu do toho. Nenechám si do hlavy vtloukat, jak moc je v tom nevině. Kdyby nechtěl, neudělal by to. „Jak víš, jak se jmenuje?" „To tě to vážně zajímá víc, než to, jak se mi omluvit a třeba se ke mně vrátit? Víš co, běž si za tou krávou, která tě donutila mít s ní sex!"zdůrazním slovo donutila a otevřu mu dveře od bytu. „Zlato,"nadechne se. „Žádné zlato! My dva jsme spolu skončili! A mimochodem, Tom mi řekl její jméno!"prásknu s dveřmi, div se nerozbijí a s pláčem se po nich svezu.

„Jani, jsi silná holka a on je tupec. Drogy dělají divy. Pojď se podívat na nějakou komedii a zapomeneme na to."povzbudí mě Dana a já se s její pomocí zvadám. Pouštíme si Snídaňový klub a dost se u toho smějeme. Na konci filmu mi ukápne pár slz a ona si toho všimne. Jako kdyby ne. „Prosím tě, nebreč."řekne a mě to rozbrečí víc. „Já ho milovala. A asi pořád ho miluji. Nevím, co k němu cítím. Jsem hrozná, že si nedokážu uhlídat ani vlastního kluka."Dana mě jen pohladí po zádech a začne něco, o čem se mi nechce mluvit. „Co ty a Tomáš? Jak sis to užila?" „Co by bylo. Oba jsme byli, mimo a skoro nic se nepamatujeme. Ráno mi povídal, že jsem říkala, že byl lepší než on." „Dokážu si to představit. Dávala jsi nám to všem hodně najevo."hned jsem pochopila, že jsem musela být hodně hlasitá a dám si ruku před pusu.

„Teď už to nezpravíš."jde ke dveřím, na které někdo klepal. „Tak vás tu nechám o samotě."řekne a já vidím Toma. „Necháme a ty si pojď promluvit."objeví se za Tomem Kuba a ukazuje na Danu. Dana za sebou zavřela dveře a nechala nás tu. „Slyšel jsem, že tu byl Pepa a že jste se rafli. Je to pravda? Jsi v pohodě?"staral se o mně. „Všechno je v pohodě, jen je to debil. Chceš něco k pití?"stojím u linky. „Nechci. Pojď si sednout."chytl mě za pas a odnesl na gauč. Lekla jsem se, tak jsem zapištěla. Tom se jen zasmál. „Nešla bys s náma na jídlo?" „Jako se všema? Bude tam i Pepa?"děsím se představy, že bych ho musela vidět. „Ne, jak se vrátil od tebe, vzal si věci a odjel domů." „Tak to jo. To beru."usměji se na něj. „Super, tak mi se pro vás kolem druhé stavíme, co ty na to?" „Super, už se těším."objala jsem ho. Kluci potom odešli a my se šly připravovat. Dala jsem si rychlou sprchu a šla si vybrat oblečení. Byl to ten nejtěžší úkol. Nakonec jsem si ale vybrala riflovou sukni a bílou košili, kterou jsem si zastrčila. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a lehce jsem se nalíčila. Za chvíli už klepali kluci. „Wow. Sluší ti to."pochválil mi Tom oblečení. „Díky. Tobě to taky sluší."měl na sobě černou mikinu s potiskem a černé rifle. Šli jsme jak jinak, než do Caffeterie. Když jsme si všichni objednali, začala se rozebírat včerejší kalba a noc. Nejdřív to bylo v pohodě, až na moment, kdy Dominik promluvil. „Tak co Jano, jaký to bylo s Tomem? Chci vědět tvoje pocity, i když jsme tě slyšeli. A to hodně."zasměje se a ostatní s ním. Já jsem rudá jako rajče a nejradši bych se hanbou propadla. „Nech ji! Všichni jsme byli mimo!"vyjede na něj Tom. „Je to dobrý."pohladí mě po zádech. „A co ty Kubo?"zeptá se. „No já jsem oproti vám v naprostém pořádku. Vrátil jsem se k Daně a Nella je asi s Josefem. Přivedl jsem ji jenom proto, aby Dana žárlila a byla se mnou. To se nakonec povedlo."začne ji líbat a za chvíli odcházejí na záchod. Po té, co nám přinesou jídlo, už nikdo nemluví o včerejšku, za co jsem ráda. Každý si zaplatí, to, co si objednal a následně odcházíme ke klukům.

S Tomem rychle obsadíme PlayStation a začneme hrát závody aut, které tam kluci nechali už od rána. Daří se mi a každé kolo vyhrávám. „To je nefér."stěžuješ, když zase vyhraji. „Tak tě nechám vyhrát, jo?"jen se usměje jako malé dítě a já ho nechávám minimálně deset her vyhrát. Večer pak s Danou odcházíme domů, kde se osprchujeme a jdeme spát.