Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

5. kapitola

O 2 týdny později

Pohled Hasana

Je 6 ráno a jdu vyzvednout Janu z práce. Jana o mém příchodu neví.

„Ahoj Pepo, stalo se něco?"zeptala se mě Dana.

„Ahoj Dano, je tu Jana?"objali jsme se.

„Jo, zrovna se převléká."ukázal na dveře, ze kterých brzy vyšla. Se strachem se dívala za mě. Když jsem se otočil, stál tam Dominik. Od té doby, co Dominik chtěl sex, se mu Jana vyhýbá. Jana někam běžela a já na nic nečekal a běžel za ní. Vyběhla bočním vchodem.

„Co tu děláte?"vyhrkla.

„Nevím, co on, ale já tě přišel čekat. Šla bys se mnou ven?"

„Ráda půjdu."v tom za námi přiběhl i on.

„Jani, moc se ti za všechno omlouvám."pohladil Janičku po paži, ale ta ucukla a schovala se za mě.

„Co po ní ještě chceš?!"vyjel jsem na něho. Už jsem toho měl dost.

„Jenom se omluvit. Předtím jsem to přehnal a chtěl si užít. Taky bych chtěl vysvětlení, kdo je ten Šimon."

Jana se na mě smutně podívala a spustila. „Šimon, to byl můj spolužák na základce. Když jsme jeli na lyžák, jednu noc se opil a... p-potom mě znásilnil. Říkal jsi věci jako on."začala mi plakat do hrudi.

„To bude dobré."utěšovali jsme ji oba. Když ji Dominik pohladil, přitiskla se ke mně ještě víc.

„Nebudu vás rušit."s těmito slovy odešel a Janička si mě přitáhla za mikinu a dala mi malou pusu na tvář. „Děkuji."šeptla a odtáhla se ode mě.

„Pojď, půjdeme do parku."chytl jsem jí za ruku a utřel jí poslední slzy. Nedalo mi to a musel jsem ji políbil. Stála jako socha a to mě zarazilo. „Děje se něco?"na moji otázku mi neodpověděla, jen se začervenala.

„Co ty a tvůj přítel? Vůbec nic o něm nevím."napadlo mě. Nikdy o něm nemluvila.

„Můj přítel je nádherný a okouzlující."začala se smát na celé kolo a já zesmutněl. „Já nemám přítele a určitě nikoho nebudu mít. Tys mi to uvěřil? No a vlastně co tvoje přítelkyně?"

„Moje přítelkyně? Já žádnou nemám."začal jsem se smát i já.

„Určitě na tebe někde čeká."usmála se a já ji políbil. „Určitě je blízko." Začal jsem ji líbat a za chvíli začala spolu pracovat. Podle mě jsem jí dal dost najevo, že ji mám víc než rád.

Pohled Jany

Asi ho miluji. Nikoho předtím jsem nemilovala a nebyla ani ve vztahu.

„Děkuji ti, že tě mám. Že mám někoho, komu se můžu svěřit."obejmula jsem ho a nasála jeho vůni.

„Miluju tě."šeptl po chvíli, ale já to slyšela. Podívala jsem se na něj nejistě a řekla. „Já tebe taky miluji." Stáli jsme uprostřed parku a bylo nám dobře. Měli jsme jeden druhého, ale to jsme nevěděli, co všechno nás ještě čeká. „Takže spolu teď chodíme? Já totiž nikdy s nikým nechodila."podívala jsem se do země. „Je to na tobě, jestli se mnou chceš chodit."zval moji bradu mezi palec a ukazováček a zvedl mi ji. Kývla jsem na souhlas a naše rty spojila. Seděli jsme spolu v parku asi 2 hodiny a povídali si.

„Půjdeme už domů, prosím? Chce se mi spát."neodpověděl jsem jí a vzal do náruče. Jana zaječela. „Vždyť jsem těžká, dej mě dolů, nebo si strhneš vaz." „Ty? Vždyť vážíš tak 10 kilo."začal jsem se smát. U Jany jsme se na střídačku osprchovali. Lehli jsme si do postele a v objetí usnuli.