Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

16. kapitola

Pohled Jany

Je středa a zrovna máme nejnudnější hodinu na světě, máme poruchu příjmu potravy. I když mi jde, vůbec mě nebaví. Jsem naprostý opak Dany. Ta tuto hodinu úplně miluje, ale moc jí nejde. Proto, jí teď vysvětluji, co jsme právě dělali. No, spíš jsem to udělala za ni, místo toho, abych jí poradila. Vrazila mi propisku do ruky se slovy „Udělej to za mě. Až budeš potřebovat s něčím pomoct, odvděčím se ti." Během dvou minut jsem to měla hotové a podávala jí sešit zpět. „To je od Dereka."podával mi kluk za mnou přeložený lísteček. Podívala jsem se na učitele, jestli sem nepřijde a rychle papírek rozložila.

Jano, nezašla bys se mnou dneska na kafe? Vím, že jsem se vždy nějak vymluvil, tak to chci napravit. Derek ♥

„No podívejme se. Tak on tě zve na rande."četla si Dana zároveň se mnou vzkaz. „Mám kývnout? Vždyť mám Tomáše."nevěděla jsem si rady. „Tak mu napiš, že jen jako kamarádi."podávala mi kus papíru.

Dereku, tvoji nabídku přijímám, ale půjdeme jen jako kamarádi, jo? Už se na tebe moc těším. Jana ♥

„Pošli to Derkovi."přeložený papírek jsem dala klukovi za mnou a on papírek dal Derekovi. Na toho jsem se jenom usmála. Jen co skončil ten nejnudnější předmět na světě, měli jsme biologii, moje oblíbenou. „Jano, jaký je tohle orgán?"zeptala se mě Kavková, naše učitelka a ukázala na plátno. „Slinivka."jenom kývla na souhlas a oznámila, že mám plusové body do kreditu. „Hele, já to nechápu, vysvětlíš mi to?"přišla a mnou jedna holka, o hlavu menší než já, s učebnicí. „Jasně, kdy máš čas?" „Zítra, ale pokud nemáš čas zítra, tak si udělám čas i dneska."mile se na mě usmála. „Zítra mám čas. V kolik končíš?" „O půl třetí." „Já taky. Tak zítra před školou?"zasmála jsem se. „Jasně, už se těším."s těmito slovy holka odešla. Rozhodla jsem se napsat Tomovi, že jdu s kamarádem na kafe, že přijdu do studia později. Hned to pochopil a nezlobil se. Po poslední hodině jsem šla před školu čekat na Dereka a Dana už šla za kluky.

Najednou mi někdo zakryl oči a pošeptal do ucha, že se na mě těšil. Bála jsem se, že je to Šimon. Rozbušilo se mi srdce a skoro jsem se nemohla hnout. „Jano, co je? To jsem já."podíval se na mě Derek. „To jsi ty. To jsem ráda."objala ho a dělala, že se nic nestalo. „Půjdeme?"vzal mě za ruku a táhnul za sebou. „Těšil jsem se, že budeme spolu."usmál se, když mě pouštěl do dveří malé kavárny. Sedli jsme si k malému stolečku za rohem a objednali si. Já cappucinno a Derek americano. „Tak jak se vede?"začal s konverzací. „Jde to. Za chvíli tu jsou Vánoce, takže ještě lepší. Jak se daří tobě?"zasmála jsem. S Derekem jsme si povídali dobrou hodinu. Když jsem odcházela, Derek se ke mně naklonil a políbil. Jen, co se odtáhnul, dala jsem si ruku před pusu. „Dereku, to ne. Říkala jsem ti, že mám přítele. To nejde. Promiň."rychle jsem z kavárny odešla a venku se nadechla krásného čerstvého vzduchu, ve kterém jsem cítila podzim.

„Ahoj Tomi."políbila jsem Toma, když jsem k nim došla. „Ahoj. Jak ses měla s kamarádem?"ptal se mile. „Něco bys měl vědět. Já...on...on mě políbil. Ale já nechtěla, říkala jsem, že mám tebe."sklopila jsem pohled k zemi. „Jani, to nic. Vím, že ty bys to neudělala." Pohladil mě po vlasech. „Takže se na mě nezlobíš?"zvedla jsem k němu hlavu. „Na tebe nikdy. Chápu, že jsi nechtěla."políbil mě a vedl za kluky. S kluky jsme pak hráli něco na PS a Dominik prohlásil, že by to chtělo pětku. „Co je na tomhle špatného?"nechápala jsem, na co nový. „Vždyť je pomalý a seká se. To nevidíš?" „Vždyť jede úplně suprově." „Jsi natvrdlá, nebo co? Je starý. I šnek je rychlejší, než tohle."vyjížděl na mě. Oba jsme hrozně tvrdohlaví. „Hej! To nebudeš říkat!"zastával se mě Tom. „Tomi, to zvládnu sama. Musí pochopit, že tenhle je dobrej. Tak už to pochop!"skočila jsem mu na záda a začala jsem smát. „Ty! Nenechám toho, dokud to ty nepřiznáš, nepřestanu."svalil mě na zem a začal lechtat. „Ne! Přestaň!"pištěla jsem. „Až přiznáš, že mám pravdu."ďábelsky se smál. „To nikdy!"začnu ho lechtat pro změnu já, ale on se vůbec nesměje.