Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

9. kapitola

Pohled Jany

Dana zbytek dne byla u sebe v pokoji a já s Pepou jsme si povídali. K večeru jsme s Pepou hráli karty a jeho napadlo, jestli by se k nám nechtěla Dana přidat. „Ale ne, vždyť vás budu otravovat. Mě se stejně nechce."protestovala. „Ale pojď."tahala jsem ji za ruku jako malá. Nakonec jsem ji přemluvila. Hráli jsme prší a žolíka. Když Dana vyhrávala v žolíkovi, někdo klepal na dveře.

Dana se s jásotem šla podívat ke dveřím. Když se ale podívala kukátkem, radost jí přešla. „Tam je Jakub. Já tu nejsem."zašeptala a přikrčila se ke dveřím. Zvedla jsem se, že mu půjdu otevřít. „Co to děláš?!"vyjedla na mě šeptem. „Nenechám ho tam jen tak stát. Běž se schovat."Dana odběhla do svého pokoje. „Ahoj Kubo, pojď dál."pozvala jsem ho. Už ode dveří se rozhlížel po bytě. „Čau kámo."zdravil Pepu. „No čus, jak je?" „No ty vole, je to blbý. Víš, jak jsem byl minulý týden úplně na káry, tak jsem se vyspal se svou ex. Den potom mě pozvala na kafe a hodila mi do pití nějakou extrázi a svedla mě do postele. Včera večer mě vytáhla ven a zase jsme spolu píchali. Dneska ráno mi volala, já byl v koupelně a Dana to vzala. Vůbec nevím, co jí ta kráva řekla. Byla naštvaná a brečela. Hned si začala balit věci a během chvíle byla pryč. Nevíte, kam šla? Nešla sem?"bylo vidět, že se o ni Jakub bojí. „No? Nevíte kde je?"začal se rozhlížet po bytě. Když došel k botníku a viděl její boty, utíkal k ní do pokoje.

Pohled Dany

Všechno jsem poslouchala. Najednou se rozrazily dveře a v nich stál Jakub. „Zlatíčko, pojď ke mně."šel k posteli, na které jsem seděla a chtěl mě obejmout. „Nech mě Jakube! Slyšela jsem, jak jsi jí do telefonu říkal, že je jenom tvoje!"rozbrečela jsem se a schovala si obličej do dlaní. Hned mě objal, ale já ucukla. Najednou se vedle mě objevila Jana a objala. Od ní jsem potřebovala to objetí. Ne, od toho lháře, ne od Jakuba.

„Tak mi teda vysvětli, proč jsi mi lhal. Proč jsi jí říkal, že je jenom tvoje?"zeptala jsem se už klidněji, ale stále v objetí Jany. „Chtěl jsem na to zapomenout a dělat, že se nic nestalo. Nechtěl jsem, abys to zjistila." „Stejně bych se to dozvěděla. Buď dřív, nebo později. Kdybys mi to řekl na rovinu, zlobila bych se, ale míň, než abych se to dozvěděla přímo od ní." „Zlatíčko, moc se ti omlouvám. Neměl jsem s ní chodit na to kafe, ani nikam. Prosím, odpusť mi to."udělal na mě psí oči. „Ne, to nejde ti tak rychle odpustit. To snad ani není správné tak rychle odpouštět."odporovala jsem. „Dany, musíš mu odpustit. Vždyť se ti tu tak hezky omluvil. Dej mu šanci."přidala se k němu Jana.„No dobře. Ale budeme jenom kamarádi. Platí?"podala jsem mu ruku. „Platí."přijal moji ruku, políbil mě na tvář a objal. Hráli jsme všichni karty a já pořád vyhrávala.

Když byl čas na večeři, Jakub už chtěl odcházet, ale Jana ho zadržela. „Počkej, musíš ochutnat moji polívku proti nemoci."začala se smát a my s ní. Po večeři Jakub už odešel a já si oddychla. Po našem rozhovoru jsem se s ním cítila divně. Pořád se na mě jaksi díval. Když odešel, osprchovala jsem se, rozloučila se s Janou a Josefem a šla spát. S Janou jsme se domluvily, že v deset půjdeme do města, tak jsem si raději nastavila budíka na osm, kdybych zaspala.

Pohled Jany

Dana šla spát a my pomalu taky. Šla jsem do sprchy hned po mně šel Josef. „Vážně chceš spát se mnou? Nebojíš se, že to chytneš? Víš co, já půjdu spát na gauči. Já se tam vyspím."naléhal. „Na to zapomeň. Já zažila horší věci. Ty se tu vyspíš a já taky. Nebudeme z toho dělat vědu."když jsem ho konečně přemluvila do postele, byla už půlnoc. „Dobrou noc."dal mi pusu na čelo. „Dobrou noc."objala jsem ho a zaspala v objetí.

Ráno

Pohled Josefa

Vzbudil jsem se jako první ze všech. Cítila jsem se už dobře, tak jsem se jim rozhodl udělat snídani. V lednici toho moc nebylo, tak jsem udělal volské oči.

„Zlatíčko, vstávej. Už je snídaně."probouzel jsem ji. Když se vzbudila Jana, byla na řadě Dana. „Dany, vstávej. Je snídaně." Probouzela ji Janička. „Jsou vajíčka, tvoje oblíbené."řekla Janička a Dana se rychle vymotala z peřiny. Nevím, jak to udělala. Když jsme se nasnídali, holky se šly vypravit a potom i odcházely. „Do oběda budeme zpátky a něco ti udělám. Odpočívej, pij hodně čaje a ber léky."pohladila mě po tváři. „Neboj se. Já si udělám oběd."utěšoval jsem ji.

Pohled Jany

Po snídani jsem si oblékla černé skinny jeans a šedé tričko. Do malého batůžku jsem si dala peníze, klíče, doklady a cigarety. Na nohy jsem si obula vans old school a mohla jít. S Danou jsme rovnou šly do papírnictví, kde jsme si koupily podobné sešity, abychom k sobě ladily. Po nakoupení všech sešitů a hezkých propisek, jsme šly do knihkupectví, kde jsme si koupily skripta.

Danu napadlo se jít podívat ještě na oblečení. Mně nezbývalo nic jiného, než jít taky. „Tak co, myslíš, že by se to tam nějakému klukovi líbilo?"vešla do mojí kabinky. Když jsem jí uviděla, spadla mi brada. Vypadala v tom nádherně. Měla na sobě černé, skoro průhledné body, které mělo výstřih až po pupík. Bylo upnuté a krásně zvýrazňovalo její ženské křivky. „Tak s něčím takovým sbalíš každého."zasmála jsem se. „Já si to beru. Mohla by sis vzít něco podobného a zkusit to na Pepu."mrkla na mě a já věděla, že má pravdu. Vzala jsem si to stejné, jak měla Dana, jen v temně rudé barvě.

„Pojď na oběd."pobídla mě, hned jak jsme vyšly z obchodu. „Ale co Pepa? Je doma a má určitě hlad."strachovala jsem se. „Ále. Ten si užívá klid. Kdyby měl hlad, tak v ledničce jsou řízky a bramborový salát." „Jak se to tam objevilo?"nechápala jsem. Naposledy jsem byla na nákupu před týdnem a nic na řízky ani bramborový salát jsem nekupovala. „Včera jsem potkala sousedku. Hodně jí toho zbylo. Prý to dělala na nějakou oslavu. Je tam minimálně třicet řízků a plný hrnec bramborového salátu."vykládala mi cestou do Mcdonaldu. Dana si objednala burger s hovězím a k tomu si dala lehkou Colu. Na pití jsem si dala to stejné, ale na rozdíl od velkého burgeru, který by mi stačil jako oběd a večeře, jsem si dala hranolky. S Danou jsme hned udělaly fotky s jídlem a daly to na instagram.

@jana.p

to se líbí @lucy a dalším 150

@jana.p moc jsem si to s tebou užila. Mám tě moc ráda, moje praštěná sestřičko♥

@ta.dana taky jsem si to s tebou užila sluníčko♥

@hasanspace wow! Jste kočky

Když jsme došly domů, uviděly jsme, jak Pepa leží na gauči, s řízkem v ruce a v druhé má telefon a něco na něm dělá. Obě jsme se rozesmály. „Holky! To jsem rád, že jste doma."objal nás a mě začal líbat. „Cítím se mnohem líp. Co kdybychom byli chvíli sami?"mrknul na mě. „Jen běžte."usmála se na nás Dana, mrkla na mě a hlavou kývla k batůžku, ve kterém jsem měla bodyčko. Šla jsem do ložnice se převléct a Josef mezitím šel na záchod. „Tobě to ale sekne."popošel ke mně a skousnul si spodní ret. Všichni víme, co následovalo.

Ahojte! Máme tu další kapitolu. Co na ni říkáte? Dejte mi vědět, co se vám na ní líbí a co by jste chtěli předělat nebo udělat jinak. Jak se vám líbí nová písnička od Hasana Nemáme čas nenávidět? Za mě je to top! Těšíte se i na další písničky z alba Prototyp?