Sestřička /ff M+ [DOKONČENO]

4. kapitola

Pohled Hasana

Jakub se hned nalepil na Janinu kamarádku. Ani jsme se nestihli pozdravit.

„Kubo, nech jich!"okřikla ho Janička.

„Ale mně se to líbí. Ahoj, jsem Dana."podala mi ruku.

„Hasan."ani to nepostřehla a dál se cucala s Jakubem.

„Jestli jí něco uděláš, zaplatíš životem. Myslím to vážně."řekla s důrazem a oni odešli do pokoje.

„Co chceš dělat?"zašeptal jsem jí do ucha.

„Můžeme jít ven. Ti nás určitě nebudou potřebovat."kývla hlavou na dveře, ve kterých před chvílí zmizeli. Obuli jsme se a Jana mě táhla někam po schodech nahoru. Byli jsme na střeše a viděli celé město. S Janou jsme si povídali o všem možném. Bylo mi s ní dobře. Začala se třást zimou, tak jsem si sundal bundu a dal ji jí přes ramena.

„T-to je d-dobré, nepotřebuji *kýchnutí* ji."

„Ale jo."zapnul jsem ji až u krku. Svoji hlavu za chvíli položila na moje rameno. Po chvíli zaspala, tak jsem se rozhodl, že už půjdeme do bytu. Je lehká jako peříčko. Pomyslel jsem si, když jsem ji nesl. Zaklepal jsem na dveře, kam zmizeli Kuba a Dana. Otevřela mi Dana jen v Kubovém triku.

„Sorry že ruším, ale zaspala mi. Kam ji mám dát?"

„Do vedlejšího pokoje."usmála se a zavřela dveře. Odnesl jsem ji a lehl si vedle ní.

„Šimone ne! Ne! Přestaň!"řekla po chvíli za spaní a vzbudila se. Měla v očích slzy.

„Byl to jen sen, spi dál."pohladil jsem ji po vlasech. Vysmrkala se a objala mě. Pořád brečela.

„Chceš si o tom promluvit?"

„Tomu bys stejně nevěřil."

„Prosím, nikomu to neřeknu."udělal jsem na ni psí oči a podlehla tomu.

„Na lyžáku, na základce, Šimon, můj spolužák se opil a..."rozbrečela se.

„...a...znásilnil mě."rozbrečela se ještě víc.

„Už je to dobré, on tu není."dal jsem jí pusu do vlasů.

„Chceš sex? Chci na to zapomenout."začala mi rozepínat kalhoty. Naše oblečení bylo za chvíli na zemi.

„Vážně to chceš?"zeptal jsem se nejistě.

„a-asi ano."začal brečet.

„Hele, já ti nechci ublížit. Musíš mi říct, co chceš."

„Promiň, ale ne. Byla to chyba to vůbec někomu říkat. Teď to budou všichni vědět."zesmutněla.

„Nebudou, máš moje slovo."objala mě.

„Chceš mě umačkat k smrti? Neboj, vážně to nikomu neřeknu."zasmál jsem se a ona se mnou. Zaspali jsme spolu v objetí.

Ráno

Pohled Jany

Vzbudila jsem se v Hasanovém objetí a zjistila jsem, že jsem nahá.

„My jsme spolu spali?"řekla jsem se strachem.

„Jen vedle sebe, neboj."spadl mi kámen ze srdce, že to musela slyšet i ta hluchá sousedka v přízemí. Začala jsem si vzpomínat, co se včera stalo.

„Já ti řekla, co se mi stalo, že."

„Jo. Neboj, je to jen mezi námi."objal mě ze zadu.

„Snídaně je na stole."klepla na dveře Dana.