Všechno je možné

Toho dne jsem se stala Dublinem

Seděla jsem knihovně ve studovně a zpracovávala objednávku rešerše pro anonyma. „Hmm tady si chce asi někdo založit vlastní tiskárnu peněz, když ho zajímá technologie výroby." Je to zvláštní, že bereme takové objednávky a zvláště od osob, které neudaly své osobní údaje. Stačila mi už jenom tak hodina dvě, abych s výsledkem své práce byla spokojená. Bylo neuvěřitelné, kolik informací jsem o tisku bankovek zjistila a nejzvláštnější na tom všem byl fakt, že tyhle věci jsou dostupné pro veřejnost. Klikla jsem myší na ikonku uložit. „Tak a odeslat." Konečně hotovo. Jeden by nevěřil, že to potrvá několik dní dát do kupy tolik informací, ale s hrdostí můžu říct, že tohle je zatím má nejlepší práce, kterou jsem jako informační pracovník pro klienta zpracovala. Zajímalo by mě, k čemu to ten člověk bude vlastně potřebovat.

„Michaeli, mám hotovo, půjdu už domů." Šéf kývnul na souhlas a dál se věnoval kopírování. Sbalila jsem si kabelku, dopila zbytek kávy a vyrazila.

Cesta do bytu mi dnes trvala déle než obvykle. Ta dopravní zácpa na hlavní ulici byla příšerná. Vylovila jsem klíče z kabelky a zasunula do zámku. K mému překvapení bylo odemčeno. Zarazila jsem se. Je někdo uvnitř? Anebo jsem ráno při odchodu zapomněla zamknout? Polknula jsem, zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Pomalými kroky jsem vstoupila dovnitř bytu a rozsvítila. „Hlavně klid. Jenom jsem zapomněla zamknout to je vše." Ujišťovala jsem se. Avšak v tom mi někdo odpověděl. „Ne, nezapomněla."

Úplně mě zamrazilo a na místě jsem ztuhla. Naproti mně stál muž okolo čtyřicítky s brýlemi a vousy . „Neboj se, nechci ti ublížit. Jen si potřebuju promluvit. Dívej, ani nejsem ozbrojený."

„Jak jste se dostal dovnitř?" vyzvídala jsem.

„Menší trik, který zvládne každý zloděj začátečník." Usmál se.

„Aha, takže jste zloděj."

„Dalo by se to tak říct. Prosím, vyslechni mě, mám pro tebe nabídku."

Toho dne jsem Profesora vyslechla, s jeho nabídkou souhlasila a stala se Dublinem.