Všechno je možné

Myšlenka

Celý následující den, jsem se snažila Berlínu vyhýbat. Potřebovala jsem se soustředit na loupež. Profesor nebyl z naší včerejší párty moc nadšený. O to víc, když Tokio i Nairoby měly docela pěknou kocovinu. Mě naštěstí minule, přeci jen, jsem toho nevypila tolik jako ty dvě.

Berlín seděl o dvě lavice přede mnou a tvářil se jako obvykle zamyšleně a dělal si poznámky.

„Dneska vám chci ukázat jednu věc, na které jsme pracovali s Dublinem." Řekl Profesor a já zpozorněla. Tiskárna. Konečně se můžu předvést, co umím.

„Dubline, pojď prosím sem."

Všichni se podívali mým směrem. Zvedla jsem se z lavice a rozhodným krokem jsem došla až k Profesorovi.

„Bylo to takové naše menší překvapení. Řekl jsem Dublinu, aby si to nechala pro sebe, dokud nedoladím detaily, ale myslím, že je správný čas to oznámit." Radostně se usmál a pokračoval. „My nejen, že národní mincovnu vykrademe, ale taktéž využijeme její techniky v naše obohacení." Všichni pozorně poslouchali. „My vlastně nebudete tímto, tak úplně krást, ale zároveň získáme pro sebe neuvěřitelnou sumu peněz."

„Tak už to vyklopte, Profesore." Zakřičel Denver.

„Budeme tam tisknout peníze." Dokončil Profesor.

Všichni oněměli úžasem a nechápavostí zároveň.

„Dubline, můžeš jim představit náš koncept?" vyzval mě.

„Samozřejmě." Odpověděla jsem a začala jsem přednáška výsledky mé rešerše, kterou si tehdy Profesor anonymně objednal, aby nejen získal informace o tom, jak se peníze tisknou, ale také si prověřil mé zkušenosti.

Postupně jsem vysvětloval detail do detailu, jak taková práce funguje a jak budeme pomocí rukojmích schopní tisknout miliony bankovek denně. Na většině tváří se objevil úsměv a já věděla, že konečně mě začnou brát jako jednoho z nich a ne jenom tu zločineckou Pannu. O to více jsem stoupla v oblibu, když jsem označila Nairobi jako šéfku výroby. A to hlavně kvůli její zkušenosti s paděláním peněz.

Tu noc jsem usínala s velmi dobrým pocitem.