Všechno je možné

Dámská jízda

Ten večer se u mě na pokoji z ničeho nic zjevily Tokio a Nairobi.

„Dublinéééé. Dámská jízda." Křičela Tokio s lahví whiskey v ruce. Nejspíš už pár panáků zvládla sama. Nairobi vyskočila na mou postel a vyválela se v peřinách. „Je třeba tě trochu více vyškolit ve zločinecké kariéře, naše Panno." Prohlásila Nairobi.

„Ale no tak. Jsem Dublin, žádná Panna. Můžete toho už laskavě nechat!" Opravdu jsem na tenhle rozhovor neměla náladu. Celéý zbytek dne jsem totiž přemýšlala nad Berlínem a nad tím, co všechno o mě vlastně ví. Je to k naštvání, když o něm vlastně nevím zhola nic. Jen jeho přezdívku.

„No dobrá, dobrá, soráč. Od teď jenom Dublin." mrkla Nairobi a nalila mi panáka whiskey. Dala jsem si jej moc ráda, chtěla jsem se trošku uvolnit.

Potom, co mě Tokio donutila vypít dalších 5 panáků, jsem začala být hodně odvázaná. Hudba hrála hlasitě a všechny jsem skotačily po pokoji a zpívali písničky, jejímž slovům jsme pomalu ani nerozuměly. Párty přišel zarazit až Profesor, který nám všem vyhuboval a napomenul nás, že nás zítra čeká důležitá výuka a měly bychom jít spát.

Jako školačky jsme se tomu jenom zasmály. Hudbu jsme sice ztišily, ale jízda pokračovala dále.

„Co si myslíte o Riovi?" zeptala se Tokio. „Je to slaďouš." Uculila se Nairobi.

„A Denver?"

„Jooo to je páni kus chlapa." Obě dvě se dobře bavily na účet těch dvou.

„A co Berlín?" vložila jsem se do rozhovoru. Obě dvě se na mě tázavě podívaly a chvíly trvalo, než jedna z nich promluvila.

„Neříkej mi, že to na tebe zkoušel?" hlesla Nairobi.

„Néé, bože jen to ne.... Jen jsem .... Nevím, co si o něm mám myslet. Je strašně nepředvídatelný."

„Dubline," začala Tokio „od Berlína se drž raději dál, moji intuice mi říká, že to není dobrý člověk."

Nairobi jen přikývla.

„A jak to můžete vědět tak jistě?" ucedila jsem.

„No...." Ani jedna mi nemohla dát odpověď. Moc dobře jsem poznala, že ani ony si nejsou jisté, jaký Berlín doopravdy je.

Dámská jízda skončila. Šla jsem obě holky doprovodit ke dveřím pokoje, objaly jsme se a daly si pusy na tvář na dobrou noc. Ještě chvíli jsem stála ve dveřích a pozorovala, jestli je Tokio po všech tě panácích schopná dojít v pořádku do svého pokoje a když za sebou zavřela dveře. Uviděla jsem na konci chodby postavu ve stínu u rohu. Byl to Berlín. A šel směrem ke mně.