Všechno je možné

Bella ciao.....

„Jsou vevnitř. Jak to, že jsou do háje vevnitř?" hromoval Denver.

„Dostali se skrz nákladní rampu vzadu v budově. Nedokázali jsme je zastavit. Mají obrovskou palební přesilu." řekl Rio.

Policie se už dostala dovnitř. Profesor nás varoval, že to může přijít každou chvílí, ale i tak jsme byli překvapeni.

„Musíme spěchat, kašlete na zbytek peněz a sežeňte ostatní. Sejdeme se u tunelu." Rozkázal Berlín.

Do hangáru zbývalo donést už jenom trošku, ale byla to zanedbatelná částka. Polici už nejspíš nebavilo čekat a podnikli raději riskantní útok.

Denver spěchal pro Moskvu, Moniku a Oslo. Rio zase vyzvednout Tokio z trezoru. My ostatní se vydali k tunelu.

Prásk. Prásk. Prásk. Ozvali se střeli v chodbě přímo před námi. Policie byla blízko.

„Pojďme tudy." Řekl Helsinky a my jej následovali. Kulky nám přitom svištěli kolem hlavy.

Běželi jsme dolů po schodech a kryli se palbou. Cestou jsme narazili na Ria a Tokio. Obě jsme si věnovaly krátký pohled a běžely dál. Teď rozhodně nebyla doba na hádky a hlouposti.

Další střelba z druhé strany nás odřízla. Nebylo zbytí, museli jsme tudy projít, jinak se ven nedostaneme.

„Střílejte vším, co máme, donutíme je k ústupu." Zavelel Berlín a jeho nápad zafungoval. Policie se táhla do vedlejší chodby a my rychle proběhli kolem.

„Týme dvě tady tým jedna, potřebujeme posily!" Ozývalo se za námi. Nebude dlouho trvat a policie nám bude opět v patách.

Běželi jsme co nejrychleji k tunelu, ale v poslední zatáčce jsme se dostali opět pod ostrou palbu.

„Střílejte! Pozor!" hromovala Tokio.

„Profesore, jsme u tunelu, buďte připravený to odpálit." Ohlásil Rio do vysílačky.

Moskva a Denver s Monicou už byli v tunelu. Zbytek je postupně následoval.

Střelbu jsme střídavě opětovali. Policie měla velkou palební převahu. Zůstali jsme tady už jenom tři.

„Musíme jít, rychle. Profesor pak odpálí tunel. Ještě to stihneme." Řekla jsem Berlínovi a Helsinkám.

Prásk. Prásk.

„Jsme teď v poslední obranné linii. Poslední obránci odboje. Ale takhle to neskončí, rozhodně ne pro tebe. Máš toho ještě tolik před sebou a bylo by ode mne sobecké, nechať tě tu umřít."

Prásk. Prásk. Prásk.

„Andresi, buď odejdeme spolu, anebo nikdo!" snažila jsem se překřičet salvu kulek, létajících všude okolo.

Prásk. Prásk. Opětovali jsme palbu.

„Helsinky?" zakřičel Andres.

„Ano?"

„Mám pro tebe poslední rozkaz. Dostaň Dublin do tunelu. Odveď ji pryč do bezpečí za každou cenu. Budu vás krýt."

Prásk. Prásk. Prásk. Prásk.

„Andresi, ne, nenechám tě tady!" křičela jsem, ale to už mě Helsinky chytil kolem pasu. „Néééé, pusť mě! Pusť" snažila jsem se mu vykroutit ze sevření.

„Škoda, že jsme se nemohli líp poznat. Těch společných chvil bylo po málu, ale byly překrásné. Dubline, musíš mě nechat alespoň jednou udělat dobrou věc." Vášnivě mě políbil.

Slzy mi stékaly po tváři.

„Ciao... Bella." Řekl mi ještě naposledy, postavil se přímo proti policistům a začal střílet. Helsinky se v tu chvíli rozběhl i semnou do tunelu.

„Andrési!" Naposledy jsem na něj pohlédla...

Jedna rána.... Druhá.... Andres... Berlín... se sesunul k zemi.

„Fonollosa setřelen. Opakuji Fonollosa setřelen." Ozval se jeden z útočníků, ale my už byli v dutinách tunelu.

„Andresi...." Zašeptala jsem ještě naposledy...