Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Milion hvězd nad hlavou

*15*

Slunce dávno zapadlo a nebe bylo zbarvené do tmavě modré barvy, na kterém zářily hvězdy a měsíc. Alice Fortescueová stála před schodištěm, vedoucí na vrchol Astronomické věže.  Bylo jí jasné, že Frank už tam bude, vždycky tam byl pár minut před osmou hodinou večerní. Zhluboka se nadechla a stoupla na první schod. S pocitem nervozity, kráčela po schodech nahoru. Když byla skoro nahoře zahlédla Franka, který se opíral o zábradlí a díval se na hvězdy. V hlavě si stále opakovala slova co jí řekla Lily; To zvládneš, nic to není, jen si budete povídat. Když zavrzal poslední schod, Frank se otočil na Alice, která už vyšla schody a usmál se na ni.

„Ahoj," usmál se na ni Frank a kdyby se nedržela zábradlí, podlomily by se jí z toho úsměvu kolena.

„Ahoj," oplatila mu pozdrav a podívala se na noční nebe, kde zářily hvězdy s měsícem.

„Zdá se mi to nebo se už se mnou nechceš bavit," řekl přímo, otočil se na ni a díval se jí do očí.

„Cože?" nechápavě se na něj podívala, ale věděla, že lež to vše jedině zhorší.

„Lžeš," konstatoval Frank a zamračil se na ni.

„Nelžu," odporovala Alice a o krok dozadu ustoupila.

„Proč? Odpověz, ale popravdě Al"

„Nepochopil by jsi to"

„Vše se změnilo od té párty"

„Ne od ní ne"

„Tak od kdy?"

„Nechci o tom mluvit," pokusila se zastavit konverzaci na tohle téma, bohužel bez úspěchu.

„Ale já jo!" odsekl ji Frank a Alice sklopila pohled. „Prosím, nemluvme o tom," pohlédla mu smutně do očí.

„Je mi líto," řekl rozhodně a Alice si povzdechla. „Dobře," řekla a podívala se na hvězdy než svůj pohled stočila k němu.

„Já..," začala Alice, ale odmlčela se.

„Ty co," snažil se získat odpověď Frank.

„Je těžké to říct," odpověděla mu Alice a sklopila pohled k zemi.

„Alice," řekl povzbudivě Frank a Alice se zhluboka nadechla a podívala se mi do očí.

„Mám tě ráda, ale už ne jako kamaráda," začala a Frank na ni nechápavě hleděl. „Nemám tě ráda, protože tě miluju. A nemyslím, že tě miluju jako kamaráda nebo bratra... Ale miluju tě, nechtěj po mě vysvětlení proč nebo kdy, to sama nevím. To jsem ti tehdy na párty chtěla říct, ale když jsem zjistila, že máš přítelkyni... Rozmyslela jsem si to. Nechci ti zničit vztah, chci být tvá kamarádka, ale nedokážu se s tebou bavit tolik jako předtím," dokončila svůj monolog a Frank pečlivě poslouchal každé její slovo a nechal ji domluvit, aniž by ji skočil do řeči.

„Al-" mluvil smutně, ale Alice mu skočila do řeči.

„Nechci lítost, nechci aby jsi mi říkal, že tě to mrzí, protože ke mně nic necítíš, to vím," řekla Alice a nadechla se než pokračovala „To je vše. Myslím, že pro dnešek jsme mluvili dost. Měj se a dobrou noc," rozloučila se s Frankem a zmizela v temnotě Astronomické věže. Bylo slyšet jak její boty klapaly do schodů Astronomické věže.

Frank tam ještě chvíli stál, než se vzpamatoval z toho co mu Alice řekla. Sbalil deku, polštáře, jídlo a pití, které byli u piknikového koše, který byl u zdi a pomalu se rozešel z Astronomické věže do Nebelvírské společenské místnosti.

***

Ráno vždycky značilo nový den. Jako první v pokoji Nebelvírských studentek šestého ročníku vstanula Lily. Po ní Talia a nakonec Marlene. Když se pokusily vzbudit Alice, jen je odbila, že chce spát a ať ji omluví z vyučování. Třem dívkám hned došlo, že se v noci něco muselo stát, a tak se neptaly a nechaly Alice odpočinout a samy mířily do velké síně na snídani. Jako vždy tam potkaly Poberty, ale dneska jim to bylo jedno, a tak Poberti seděli hned u nich.

„Co se stalo? Dneska nás ani nevyháníte," ptal se jich Remus a James, Sirius a Peter pozorovali jejich reakci. Rudovláska si povzdechla než namokec odpověděla.

„Trápí nás Alice. Věděli jste, že něco cítí k Frankovi, že," začala a když čtyři Poberti přikývli, pokračovala. „Včera večer šla za ním na Astronomku, jak byli zvyklí a když jsme ji ráno chtěli vzbudit, byla nepříjemná a smutná, takže se něco muselo stát, jenže my nevíme co," vysvětlila a Poberti se zamýšleně zamračili.

„Můžeme se zeptat Franka co se včera stalo jestli chcete," nabídl James a Lily se na něj překvapeně podívala.

„To by bylo milé," odpověděla mu rudovláska a James se na ni zářivě usmál.

„Udělal bych cokoliv, aby jsi se netrápila," řekl jako by to nic nebylo a Lily zrudla a zároveň protočila oči, což pobavilo blondýny vedle ní a Remuse se Siriusem a Peterem.

„Nechcete už jít na hodinu?" zeptala se všech Talia a když souhlasili - i když někteří ne zrovna šťastně a ochotně - vydali se do učebny kde měli první hodinu.

***

Celý den se jakoby táhl. Nedělo se nic zajímavého. Frank byl zamyšlení a Jamesovi, Siriusovi, Peterovi a Remusovi neodpovídal na otázky o čem s Alice mluvili. Talia měla další schůzku s Rabastanem, takže zářila štěstím. Marlene byla se Siriusem za což jí několik dívek z Bradavic zabíjely pohledem a některé se pokusily i Siriuse pozvat na rande - k jejich neštěstí marně. Lily byla s Remusem a Peterem na tribunách a James trénoval famfrpál. Alice byla v pokoji a buď spala, brečela nebo četla. Mary a Dorcas se scházely stejně jako Talia a Rabastan tajně, aby nikdo nezjistil, že jsou spolu.

Když se Alice rozhodla projít po pozemcích, čekala, že bude mít klid má přemýšlení, ale štěstí ji v poslední době moc nepřálo, a tak ji někdo vyrušil z jejich myšlenek o posledních dnech.

„Musíme si promluvit," promluvil na ni rušitel klidu.

„Není o čem," odsekla mu.

„Já myslím, že je," argumentoval a Alice se otočila k odchodu.

„Ale není," odsekla znovu Alice a odcházela, jenže ji chytl ta ruku a tím ji nedovolil odejít.

„Pusť mě"

„Ne dokud si nepromluvíme"

„Není o čem!"

„Ale je!"

„NENÍ!"

„JE! Tak to pochop Alice"

„Není o čem mluvit!"

„Je"

„Pusť mě prosím"

„Alice-"

„Franku prosím pusť mě" řekla smutně a Frank odvrátil pohled a pustil ji.

„Fajn, ale promluvíme si, když ne teď tak později," prohlásil a Alice přikývla a odešla jiným směrem, než se vydal Frank.