Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Pondělí aneb nejhorší ráno

*21*

Do pokoje nebelvírských studentek přes okno zářilo sluneční světlo. Bylo pondělí a hodiny na zdi a budíky na nočních stolcích u postelí ukazovali půl šesté ráno. Oslava Siriusových narozenin končila někdy po půlnoci, kvůli jedné malé návštěvě osoby, kterou nikdo nečekal. A že to bylo pro všechny překvapení. Ono by ta oslava - jako několik předchozích - končila za kolem druhé a čtvrté ráno, ale jak již bylo zmíněno, objevila se tam jedna osoba.

Budík Lily Evansové začal zvonit jako o závod a tak hlasitě, že se všechny čtyři obyvatelky rychle posadila a vyděšeně se rozhlížely po pokoji co vydává ten příšerný hlasitý zvuk, z kterého jim třeští hlava víc a víc.

„Vypni to Evansová!" Zavrčela Talia a zase si lehla, ale ještě předtím použila na svůj budík tišící kouzlo. Ostatní následovali jejího příkladů, až na Lily.

„Měly by jsme vstávat," řekla šeptem Lily, ale i přesto ji její kamarádky slyšely.

„Neee!" Zaúpěla Alice a na hlavu si položila polštář, aby nic neslyšela.

„Já se jdu chystat a vy máte ještě půl hodiny než čas donutím vstávat," přikázala Lily a vytáhla ze skříňky čtyři lektvary proti kocovině.

Po půl hodině vyšla už nachystáná Lily z koupelny a začala chystat učebnice jak sobě tak svým kamarádkám. Když už se chystala promluvit na své spící kamarádky, otevřely se dveře a vešly s úsměvem Mary a Dorcas.

„Nechtějí vstávat?" Uchechtla se Dorcas a bylo vidět, že i ji a Mary bolí hlava po včerejšku a ani lektvar proti kocovině úplně nepomohl.

„Ne, dala jsem jim půl hodinu a ta už uplynula, takže uvažuji nad aquamenti," odpověděla Lily a na to se Alice zvedla do sedu a vyděšeně se podívala na Lily.

„Na. To. Zapomeň!" Zasyčela po slově a kvůli bolesti hlavy, která se hned na to ozvala si zas lehla. „Co se vlastně včera dělo dál? Poslední co si pamatuju je jak si ke mně sedl Frank a měl flašku whisky"

Dorcas s Mary se na sebe podívaly a pak vyprskly smíchy. To upoutalo pozornost jak Alice a Lily tak Marlene a Talie, které to chtěly slyšet. Mary a Dorcas se snažily přestat smát a Mary vážně pronesla.

„Kterou část chceš slyšet? Tu kde přišla Minnie do společenky a Pettigrew ji objímal nebo tu kde se s Frankem líbate?" Alice u posledního slova zvládla a vytřeštila oči na Mary, zatímco Lily, Marlene a Talia  překvapeně přeskakovaly pohledem z Alice na Mary a z Mary na Dorcas a bradu měly až někde na zemi překvapením.

„CO?" Vyjekla Alice a Dorcas s Mary cukaly koutky z reakce jejích kamarádky, zatímco zbylé tři obyvatelky pokoje nevěděli zda-li se mají smát nebo vyptávat.

„Máme ti to zopakovat?" Pronesla škodolibě Dorcas a Alice začala rychle kroutit hlavou.

„Ne! Ne, ne, ne ne a ne!" Opakovala vyděšeně, byla celá bílá a zároveň vyděšená až ostatní členky pokoje nevěděli zda se smát tomu jak se děsí představy ji a Franka nebo litovat, protože vypadala, že každou chvíli omdlí.

„Klid Al," snažila se Lily uklidnit svoji kamarádku, která k ní zvedla zoufalý pohled.

„Jak se mám uklidnit?! Vždyť jsem se líbala s kamarádem a ještě lepší je, že ho miluju a on má holku!"

„Hele třeba si to ani nepamatuje," navrhla Marlene a to Alice trochu zklidnilo a přestala být tak bílá jako stěna ve Velké síni.

„Jo. To by bylo skvělý," řekla Alice ještě trochu vyděšeně a začala se zvedat z postele a zamířila do koupelny.

„Je mi ji líto," pronesla Talia když se zavřeli dveře do koupelny.

„Mě taky," souhlasila smutně Lily a diváka se na zavřené dveře.

„Jo a co je mezi tebou a Potterem Lils?" Provokovaka Marlene Lily a ta se zamračila.

„Vtipný Mar, jsme přátelé," pokročila rameny a u toho se stále mračila.

„Tak přátelé jo?" Ušklíbla se Talia a Dorcas s Mary si sedly na postel od Lily, zatímco Lily si chystala tašku s učebnicemi a Talia s Marlene provokovaly Lily.

„Vy jste blbé," odsekla Lily a vešla do koupelny, ze které vyšla Alice nechápavě pozorovala své kamarádky, které se snažili nesmát, zatímco Lily zabouchla hlasitě dveře.

„Co jste provedly?" Zeptala se jich Alice, která už byla klidná a měla normální barvu.

„Ptali jsme se co je mezi ní a Potterem," odpověděla Mary a Alice s úsměvem kroutila hlavou.

„Tak pak se nedivím, že reaguje takhle," řekla stále s úsměvem Alice a šla si ke stolu pro esej do Bylinkářství.

„No a vy dvě už se chystejte, je půl sedmé a deset minut," řekla Mary, která se dívala na budík na nočním stolku Lily.

„To už je tolik?!" Vyjekla Talia a rychle vstanula z postele což zapříčinilo, že málem spadla na zem.

„Řekli jsme at vstanete, a ne že máš spadnout Tal," smála se Dorcas a Mary s Alice a Marlene k tomu neměly daleko.

„Ha ha ha, moc vtipné," řekla Talia sarkasticky a začala si spolu s Marlene chystat tašku spolu s učebnicemi. Když vyšla z koupelny Lily vešla tam Talia a po ní šla Marlene. To už bylo skoro třičtvrtě na osm a tak šly společně na snídani do Velké síně.

***

„Já tam nechci," odporovala Marlene když stalo všech šest Nebelvírek před učebnou Přeměňovaní a všechny bolela hlava ještě víc než předtím. Jednoduše lektvar proti kocovině fungoval jen chvíli.

„Musíme," odpověděla Lily a vešla do poloprázdné učebny přeměňovaní a sedla si do své obvyklé druhé lavice a k ní si sedla Marlene. Za Lily s Mar seděly Talia s Alice a za Talii s Alice seděly Mary a Dorcas. Po chvíli se učebna zaplnila a s úderem deváté hodiny ráno vešla profesorka McGonagallová a hodina mohla začít.

A tak to bylo celý den, Nebelvírští, Mrzimorští a Havraspárští s čtyřmi Zmijozely chodili po škole s kocovinou. Ne, že by z toho byli profesoři nějak šťastní, ale nejhorší to bylo s Minnie. Ta totiž chtěla dát na nástěnku ve společenské místnosti infirmace o dalších famfrpálových zápasech a i když se jí tam nechtělo, říkala si, že jenom tam dá ten papír a hned odejde. No to se tak úplně nestalo. Po tom co za ní přišel Pettigrew s tím, že je Merlin a začal s ní tančit valčík si přála jediné. A to aby byla od tamtud co nejdál, nejlíp tisíce kilometrů daleko. Papír sice na nástěnku pomocí jednoduché kouzelné formule dala, ale Pettigrewovi už jen tak neutekla a tak po asi hodině tančení valčíku of tamtud utekla. A tak se celý den Minnie mračila a byla dosti nepříjemná a naštvaná. Brumbál žádné koleji body nestrhl a místo toho se bavil pozorováním zoufalých profesorů jak se snaží učit studenty s kocovinou velkou jako ona Velká síň.