Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Fabian Prewett

*17*

Fabian Prewett o 10 let mladší bratr Molly Prewettové teď už Molly Weasleyové a dvojče Gideona Prewetta. Zároveň taky student sedmého ročníku v Nebelvíru, čistokrevný čaroděj z rodiny krvezrádců. To, že patří ke krvezrádcům a je Nebelvír mu bránilo být s osobou, kterou miluje. Byl na svou rodinu a názory hrdý, ale přesto se zamiloval do někoho, koho nikdy nemůže mít. Do Eveline Yaxleyové, čistokrevné čarodějky z rodiny Smrtijedů a Zmijozelky.

Nikdy neřeší budoucnost, ale přítomnost, protože když teď v Británii je válka, nikdy si nemůžete být jistí zda se dožijete dalšího dne. Jediný plán, který má je být bystrozorem a chytat Smrtijedi a podílet se na pomoci a záchraně Británie. Zatímco Eveline je jeho přesný opak. Díky její Smrtijedské rodině má částečně zajištěný život a nemusí mít strach, až na jeden jediný. Nevědět koho si vezme ji děsí ve dne v noci.

***

„Nenávidím tyhle čistokrevné kecy," mumlala si pro Eveline když se procházela po chodbách hradu.

„Ale, ale, královská výsost Eveline Maria Yaxleyová si stěžuje? To je novinka," ozval se za ní pobavený hlas Fabiana Prewetta.

„Ale, ale, vtipálek Fabian Izar Prewett není se svým dvojčetem? Jaké překvapení," odpověděla mu stejně jako na ni promluvil.

„Co tu děláš sama," zeptal se jí a ona povedla obočí.

„Proč bych ti to měla říkat," ptala se na oko zmateně.

„Protože jsem se zeptal," protočil oči nad její otázkou.

„To není důvod," odpověděla pobaveně.

„Tak co jsis to mumlala," položil ji další otázkou a Eveline vykulila oči.

„To že už vůbec nemusí zajímat!" Odsekla.

„Myslím, že to bylo nebo jako Nenávidím tyhle čistokrevné kecy, nemám pravdu?" Úšklíbl se Fabian a Eveline sebou trhla.

„No-ne vlastně jo, ale nikomu to neřekneš rozumíš!" změnila tón z překvapené na naštvaný.

„Co se stalo," zeptal se Eveline soucitně a sedl si do výklenku u okna.

„Mám strach o Kessidy, musí si vzít Parkinsona," řekla nejistě a sedla si k Fabianovi.

„Ou, to je špatný," soucitně se na ni usmál a Eveline mu úsměv oplatila, ale byl spíš smutný.

„Jaké je to být krvezrádce?" otočila se na něj a upřeně se diváka do jeho čokoládových očí.

„Cože?" Překvapeně se na ni podíval a hleděl do jejich tmavě zelených očí.

„Jaké je to být krvezrádce?" Zopakovala svoji otázku.

„Překvapuje mě tvoje otázka," odpověděl Fabian upřímně a Eveline se úšklíbla.

„Zajímá mě to," pokrčila rameny.

„Je to normální? Nevím, až na to, že musíš žít se strachem, že kdykoliv můžeš umřít, můžeš říct svůj názor otevřeně ať je jakýkoliv. Můžeš se bavit s mudlorozenými a polokrevnými aniž by se tě báli, nevím co víc ti říct," pověděl Fabian upřímně a Eveline zamyšleně přikývla.

„Někdy uvažuju jaké to je," řekla upřímně a přímo.

„Proč?" Nechápavě se na ni podíval.

„Prostě mi někdy vadí, život jaký žiju. Přijde mi, že žiju stereotyp," otočila hlavu k oknu a pozorovala bílé mraky, které připomínaly cukrovou vatu na obloze.

„Máš všechno na co si vzpomeneš a to ti vadí?" Řekl Fabian překvapeně.

„Jo," obrátila Eveline k němu pohled.

„Taky uvažuju, že bych se vzdala svého života a rodu," zahleděla se mi do očí a zpozorovala v jeho očích překvapení a údiv.

„P-proč?" Zakoktal se jejím přesvědčením.

„Nechci být Smtijedka, nechci žít nudný život to se raději budu skrývat," odpověděla rozhodně.

„Zbláznila si se," konstatoval Fabian a Eveline mávla rukou.

„Ále," zasmála se a vstanula „nechám se vydědit! A to hned! Jdu napsat rodičům!" Rozhodla a už si to mířila k odchodu, když ji Fabian chytl za ruku.

„Zbláznila si se?! První si to promysli! A za druhé proč?" Křiknul na ni a ona se na něj podívala a povzdechla si.

„Možná pak budu moct být s tím koho miluju," řekla a Fabian se na ni dnes už snad po sté překvapeně podíval.

„A kdo to je? Můžu-li se zeptat," snažil se nenápadně zeptat, aby mu v hlase nezněla žárlivost. „Nežárli, třeba se i tobě splní přání," zasmála se, políbila ho na tvář a v momentě kdy se na ni překvapeně díval odešla.

„Co? To nemůže být pravda," zašeptal a díval se na místo kde odešla, než se ji pokusil najít.

***

Dráha matko, drahý otče

Asi vás překvapí, že začínám takhle, ale má to svůj důvod. Chci s vámi probrat něco důležitého. Mrzí mě to, ale nejsem schopná se přidat se na stravu Vy-víte-koho. Nejsem schopná se vdát kvůli čistotě krve! Nemůžu ani kdybych chtěla, chci se vdát z lásky a ne z povinnosti. Mám vás ráda a to se nezmění. To se radši nechám vydědit a vím, že to uděláte až si přečtěte tenhle dopis. Nečekejte, že se vrátím na prázdniny. Domů se už nevrátím a omlouvám se, že vám to píšu v dopisu místo toho abych vám to řekla do očí. Způsobilo by to jedině hádku a to já nechci, chci aby poslední vzpomínka na naší konverzaci byla hezká. Omlouvám se, mrzí mě to. Vždycky vás vduz mít ráda.

S láskou, vaše dcera
Eveline

Eveline ještě několikrát očima kontrolovala dopis. Povzdechla si a dopis dala do obálky, kterou předala své sově Leine a ta s dopisem odletěla do Evelinina bývalého domova, Yaxley manoru. Věděla, že je to správné rozhodnutí pokud chce být šťastná. Tahle by nebyla, bohatství a krev není v životě důležité jako štěstí a láska. Sledovala jak sova mizí z jejího dohledu, a jakmile zmizela odstoupila od zábradlí v Sovinci. Otočila se k odchodu ze Sovinec když uslyšela hlas, který právě mířil nahoru Sovince kde právě byla.

„Tady si!" ukázal na ni právě přichází prstem a vydýchával se z běhu do schodů.

„Jo jsem tady," řekla ironicky Eveline.

„Moc vtipné. Hádám, že už jsi to poslala," konstatoval Fabian a Eveline přikývla.

„Jo," odpověděla jednoduše.

„Proč," snažil se získat přímou odpověď.

„Chci být s tím koho miluji," řekla a diváka se mi přímo do očí.

„A kdo to je?" Zeptal se ji a udělal krok k ní.

„To je tajemství," řekla a tentokrát udělala krok k němu ona.

„Já tvé tajemství nikomu neřeknu," řekl a udělal další krok k ní, takže od sebe byli jen pár centimetrů.

„To by nebylo už tajemství," usmála se.

„Myslím, že by to nevadilo," řekl a pohladil ji po tváři a zrušil mezeru mezi nimi. V tu chvíli byli oba dva šťastní a bylo jim jasné, že i přes všechny překážky, které jim život nachystá, budou spolu a budou šťastní.