Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Život je krátký na to, aby naše rozhodnutí trvala dlouho

*14*

Marlene McKinnonová právě spěchala do velké síně na oběd, kde se zároveň měla potkat s Alice, Taliou a Lily. Chtěla se s Taliou domluvit na  zimní prázdniny, které by mohly strávit společně s dvěmi Zmijozelkami. Vždycky tu bude nejistota, že ty dvě Zmijozelky lhaly, ale povahou a to jak mluvily, připomínaly spíš přátelský Mrzimor než pyšný Zmijozel.

Když doběhla do velké síně, její kamarádky až na Mary a Dorcas tam už byly, a tak blondýnka zamířila za nimi.

„Jaká byla hodina?" vypálila hned brunetka jen co si blondýnka sedla.

„Normální a Tal znáš dvě milé Zmijozelky?" zeptala se blondýnka platinové blondýnky a ta se na malý moment zamyslela, než odpověděla. „Myslíš Eveline a Kessidy? Protože ty znám"

„Přesně ty myslím," přikývla blondýnka a rudovláska s brunetkou pozvedly nechápavě obočí.

„Ty je znáš?! Od kdy?" vyjekla Talia.

„Ode dneška a jak jsme se bavili tak nás napadlo, zda-li by jsme všechny společně nemohly u tebe strávit Vánoce," řekla nejistě Marlene a Talia zazářila.

„Jistě! Hned pak napíšu mamce! Souhlasíte holky?" řekla radostně Talia a Lily s Alice se na sebe nejistě podívaly.

„Nejsem si jistá, já a Dorcas jsme čistokrevné, ale co Mary a Lily?" odpověděla nerozhodně Alice.

„Rády by vás poznali, aspoň to mi řekly," odpovela okamžitě Marlene a Lily s Alice se na sebe zase podívaly než Lily nejistě pokrčila rameny.

„Dobře, ale nejdřív se budu muset zeptat rodičů," odpověděla Lily stále nejistě, ale usmála se spolu s Alice na ty dvě blondýny.

„Pak se zeptáme Mary a Dorcas!" rozhodla Talia a všechny se pak pustily do výborného oběda.

***

Marlene měla stále pochybnosti, ale ne o dvou Zmijozelkách nebo Vánocích, ale o jistém černovlasém chlapci s bouřkově šedýma očima a ne zrovna dobou pověstí. O egoistickém Nebelvírovi z rodu Blacků, o krvezrádci a vyděděnci. O jednom Pobertovi. Měla času kolik chtěla, ale s každým dnem navíc to bylo nesnesitelné. Nerozhodnost, která ji nedala spát, brala ji pozornost přes den a pohledy černovlasého mladíka, který chtěl odpověď a přesto čekal. Nebyla si jistá co přesně chce a to ji ubíjelo stejně jako jeho možnost, že spolu nebudou a ona si najde někoho jiného.

„Přemýšlíš?" ozvala se vedle ní Talia.

„Jo," potvrdila Marlene a dívala se z okna jejich Nebelvírského pokoje kde byli momentálně samy.

„Sirius?" zeptala se platinová blondýnka.

„Jak jinak," povzdechla si blondýnka a platinová blondýnka ji položila ruku na rameno. „Život je krátký na to, aby naše rozhodnutí trvala dlouho," poradila Talia a s tím opustila místnost a nechala blondýnku přemýšlet o jejím rozhodnutí.

***

Když blondýnka čekala před dveřmi pokoje Pobertů, na které před chvílí klepala - byla nervozní. Opakovala si, že její rozhodnutí je správné. Že je to nejlepší možnost, a že radu svoji kamarádky pochopila dobře. Sice ji neříkala co je lepší si vybrat, ale doufala ve svůj prospěch, že neudělala chybu.

Byla by radši kdyby ji dveře otevřel kdokoli jen ne ten, komu přišla dát odpověď. Teď se na ni dívaly dvě bouřkově šedé oči s překvapením a očekáváním.

„Ahoj," začala nejistě a Sirius ji uhl, aby mohla vejít. Když vešla otočila se na něj a podívala se mu do očí, načež zase uhla.

„Už si se rozhodla," konstatoval a přes jeho obličej se mohl stín poznání a zklamání. „A chápu, že se mnou nechceš být"

„Co?" vyjekla a podívala se na něj. „Ne, takhle jsem to nemyslela," mluvila rychle, ale Sirius poslouchal každé její slovo.

„Špatně jsi mě pochopil," začala znova a pomaleji. „Nemůžu říct, že k tobě cítím nenávist, ale nemůžu ani říct, zda cítím lásku. To tak nejde, a proto, že se nemůžu rozhodovat věcně... Chci s tebou být. Chci mít tu možnost vědět, že jsem zamilovaná! Mít pocit, že jsem pochopila co láska znamená! V téhle době, kdy Voldemort nabývá na moci, chci být s někým kdo mě miluje a já miluju jeho!" řekla a Sirius se k ní přiblížil. Pohladil ji po tváři a usmál se na ni, ještě předtím než ji políbil, stejně jako na párty včera večer. Jednu ruku měl na její tváří a druhou na pase, zatímco ona měla ruce kolem jeho krku. Nevnímali čas, nevnímali nic jiného než jeden druhého a lásku, která byla vidět na míle daleko. Měli štěstí, že je nikdo nemohl vyrušit, protože Remus se učil v knihovně, Peter byl s Ellis v kuchyni a James se šel proletět na koštěti, což znamená, že ho do večeře nikdo neuvidí.

***

Alice Fortescueová seděla zády opřena o vrbu u Černého jezera a přemýšlela. Přemýšlela zda-li by neměla na lásku k Frankovi zapomenout, zda-li ji to trápení stojí za to, že by mohla přijít o nejlepšího kamaráda. Pro Merlina, vždyť byl její nejlepší přítel! Jak se do něj mohla tak hloupě zamilovat? Jak mohla ohrozit jejich přátelství? Přála si tak moc, aby se vše vrátilo do normálu, ona ho nemilovala a byl to pouze její nejlepší přítel a on by ji bral jako nejlepší kamarádku, tak jak to bylo vždycky a jak to být mělo. Osud si s námi někdy hraje, ale důležité je najít, na všem špatném něco dobrého.

V ruce obrácená ze strany na stranu sedmikrásku, která u jezera roste a přemýšlela, zda Frankovi o svých citech řekne nebo ne a bude se dál přetvařovat. Nebyla si jistá co je lepší, jenom věděla, že se nenechá unést depresemi! Život je skvělý - i se vším špatným - na to, aby se ukončil!

Vstala a šla za Lily do knihovny, potřebovala radu, a protože nevěděla kde Talia a Marlene jsou, zamířila za svou rudovlasou kamarádkou, u které si byla jistá, že v knihovně je.

***

James Potter létal kolem Bradavic na svém Nimbusu 1500 a pozoroval dění kolem. Zamilované páry, mířící do Prasinek. Havraspáry a některé studenty co se učí na pozemcích. Hagrida, který pomáhá profesorovi Kettleburnovi s péčí o magické tvory. Nebo Alice sedící u vrby, moc dobře věděl, že se trápí kvůli Frankovi, ale nic neřekl. Jenom by si přidala starosti, že je to na ní vidět. Pozoroval prázdný stadion na famfrpál. Slunce pomalu se blížící k západu. Hodiny blížící se k odbíjení šesté večer a začátku večeře. Miloval Bracavice, ale jeho rudovlasou královnu víc. Jeho Lily Evansovou později Potterovou, tím si byl jistý. A s pocitem jistoty se rozletěl na nádvoří, odkud pěšky mířil do Nebelvírské koleje.