Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Mary? Dorcas?

*8*

Mary MacDonaldová a Dorcas Meadowesová byly nejlepší kamarádky už od dětství. Mary byla polokrevná a Dorcas čistokrevná, ale jejich matky byly nejlepší kamarádky už v Bradavicích, které vystudovaly.

Obě byly zařazeny do Nebelvíru, a i přes to, že si našly spoustu přátel, byly stále spolu. Časem si i uvědomily, že jsou víc než kamarádky nebo nejlepší kamarádky. Zamilovaly se do sebe. Byly spolu. Tajně spolu chodily a před ostatními byly nejlepší kamarádky. Nevěděly jak to vezmou jejich přátelé a tak svůj vztah tajily.

Nebyly jako Rabastan a Talia, kteří svůj vztah tajili kvůli koleji, původu a nebo proto, že jejich budoucnost by byla víc složitá, kdyby to všichni věděli.

Postupem času to bylo složitější skrývat a věděly, že jednou přijde čas kdy to budou muset říct. Odhalit svůj vztah, protože takhle to nepůjde navždy. Bylo by to nemožné.

„Ahoj Mary," pozdravila Dorcas svoji přítelkyni a pro okolí nejlepší kamarádku.

„Ahoj Cas," objala Mary Dorcas.

„Jdeme?" optala se Mary když přestala Dorcas objímat. Cas přikývla a tak se obě rozešly k opuštěné učebně v druhém patře. Často tam spolu chodívaly když chtěly být spolu samy. Ostatním říkávaly, že se jsou učit a tak se nikdo nevyptával kde byly.

***

Když se za nimi zavřely dveře učebny, odložily tašky k nějaké lavici, daly si k ní dvě židle, vytáhly učebnice, pergameny, brky a inkousty. Některé učebnice otevřely a nechaly být.

Přišly víc k sobě a políbily se. Dávaly do toho všechny emoce, které k sobě cítily. Byl to pro ně krásný okamžik, jenže netušily, že od učebny, ve které jsou, byly pár metrů Lily, Talia, Alice a Marlene a potřebovaly s dívkami mluvit. A protože věděly, ve které učebně se učí, mířily právě tam.

Prudce otevřely dveře a překvapeně se diváky já scénu před sebou. Mary a Dorcas se od sebe rychle odtrhly a překvapeně se divaly na své kamarádky. Jako první se z šoku probrala Marlene.

„Vy dvě...?" zeptala se opatrně a když obě přikývly usmála se na ně.

„Páni. Tak tohle by mě nikdy v životě nenapadlo. Jen proč jste nám to neřekly?" zeptala se a to už se i ostatní probíhaly z šoku.

„Měly... jsme strach co byste řekly," ozvala se tiše Mary a pak ještě potichu dodala, ale všichni ji slyšely "a taky jesli by jste se s námi nepřestaly bavit"

„My vás vždycky podpoříme!" řekla a úsměvem Lily.

„A přestat se a vámi bavit? To by byla hloupost!" přidala se Talia s úsměvem.

„Přesně, protože vy jste naše kamarádky," řekla Alice.

„A to i kdyby jste nechtěly," dokončila Marlene a všech šest dívek se objalo.

„Proč jste vlastně přišly?" zeptala se Dorcas a Marlene se plácla rukou do čela.

„Malém by jsme na to zapomněly! Chceme uspořádat oslavu a potřebujeme vaší pomoc," řekla Marlene.

„Dobře, u vás tří mě to ani moc nepřekvapuje, ale u tebe Lily? To je divný. Hodně," zhodnotila situaci Dorcas.

„Já vím, ale jeden večer nic neznamená," pokročila rameny Lily a Mary a Dorcas se na ni překvapeně a zároveň veselé dívaly.

„Dobře, pomůžeme vám," řekla Mary a tak se dívky daly do plánování Nebelvírské oslavy k famfrpálu. Měl být zápas Nebelvír proti Zmijozelu a byla to už skoro tradice, - od doby kdy se v druhém ročníku stal James Potter chytačem - že vždy vyhrál Nebelvír.