Ve jménu osudu I ✖️ [NEDOKONČENO]

Čas vše léčí

*18*

Od začátku školního roku už uplynuly dva měsíce. Za dva měsíce se toho celkem hodně událo. Talia pokračovala ve vztahu s Rabastanem, Lily, Marlene, Talia a Alice odhalily vztah Mary a Dorcas, Frank zlomil Alice srdce, James a Severus Snape se zase nepohodli, Lily stále odmítala Jamese, Marlene dala Siriusova šanci a teď jsou spolu ve vztahu šťastní, Kessidy zjistila, že si bude brát Alexe Parkinsona, Eveline nedávno zahájila vztah s Fabianem Prewettem a taky se udála jedna párty. A protože Pobertům se nelíbilo slovo jedna, rozhodli se pro další. A protože měli štěstí a dnes byl pátek, měli na to celý páteční odpoledne a víkend. Jistěže mohla profesorka McGonagallová kdykoli přijít, ale vždy se návštěvám Nebelvírské věže o víkendu vyhýbala jako čert kříži.

Někdo by řekl, že čas léčí zlomené srdce a od Aliceina zlomeného srdce uběhly dva týdny, takže by se měla cítít lépe, jenže opak byl pravdou. Sice už kvůli němu nebrečela a byla schopná se na veřejnosti upřímně usmívat a připomínala tu starou veselou Alice Fortescueovou, ale i tak se někdy cítila smutně až skoro prázdně a depresivně. Ubíjelo ji, že je s jinou, ale byla za něj šťastná. Alice párkrát s Frankem prohodila pár slov, ale stále si ještě pořádně nepromluvili i když věděla, že se tomu nevyhne, snažila se to aspoň co nejdéle oddálit.
Možná tomu vše jen musí dát víc času a možná by měla mluvit hned s odvahou nebo ne, vyjde to nastejno.

Většina obyvatel hradu dnes měla pocit, že se něco stane. Něco zlého a nebylo to vůbec tím počasím i když je listopad a podzim a tohle počasí je pro Britský podzim normální, něco se zdálo jinak. Nikdo nedokázal říct co, ani proč, ale k něčemu zlému se určitě schylovalo.

***

Prvního listopadu 1976 bylo chladno a foukal studený vítr. Od ráda pršelo a celé to vypadalo depresivně a chladně. V temném lese na kraji Skotska byl vysoký manor skrytý kouzly kvůli mudlům a nepřátel jeho majitele. Byl to domov Toma Raddla známého jako lorda Voldemorta. Vysoký jako černá noc tmavý manor stál uprostřed zahrady plné černých růží a různých keřů a stromů. Před branou se ozvalo hlasité prasknutí a zjevila se postava v černém plášti a mířila ke dveřím.

Když se přiblížila ke dveřím, dveře se otevřely a nechali ji vstoupit. Ze zahrady se ozývaly krkavci, havrani a vrány pozorující ženu co se rozhodla vstoupit na toto temné místo. Když vešla dovnitř, dveře se zavřely a na zdech svítily pochodně, takže chodba působila temně. Čím víc se blížila dovnitř domu, tím víc se pochodně zapalovaly a vydávaly světlo. Jakmile prošla chodbou objevila se ve velké místnosti kde bylo světlo díky velkému stříbrnému lustru a podlouhých oknech, ale stále tam byly stíny a šero. Byl tam taky Tom Rojvol Raddle a jako obvykle jeho tvář ukazovala kanonou a chladnou masku.

„Cassandra Liria le Feuová, poslední příbuzná Roweny z Havraspáru, vládkyně ohně a zároveň poslední z rodu sirén," pronesl místo pozdravu Tom Raddle.

„Tom Raddle, vrah mé sestry a snoubence a příbuzný se Salazarem Zmijozelem," odvětila Cassandra stejně jako on a sundala si kapuci pláště, takže odhalila své havraní černé vlasy a jako oheň oranžové oči.

„Nemusíš být hned tak nepříjemná dráha Cassandro," pronese hlasem bez jakékoliv emoce.

„Stále cítím nenávist, takže musím," odvětí s chladnou maskou a hlasem chladným jako led na Antarktidě.

„Neříkej, že sis toho Selwyna chtěla vzít," chladně se zasmál „vždyť se ani nechtěl přidat k mým Smrtijedům, vítězné straně!"

„To byla jedině povinnost, ale byl to zároveň nejlepší přítel," mluvila chladněji než předtím. „Ale má sestra si to nezasloužila"