Carevna

Svatba💍

,, haló slečno vstávejte, opravdu už musíte vstávat."
Popravdě dneska jsem na vstávání neměla ani náladu. Ale vstala jsem šla jsem se osprchovat. Jídlo jsem měla opět v pokoji, to mě  překvapilo.
Posnídala jsem a Amélie přinesla svatební krásné šaty.

Byli krásné ale já nikdy korzet nenosila.
Ano jsem sice dcera kněžny, ale přeci jen tak bohatý sme nebyly aby sme koupila takové svatební šaty s korzetem.
Bála jsem se je oblíknout.
,, To je moc dlouhá vlečka, co když klopýtnu a strapním se tak."
Říkala jsem si ale to už mi Amélie pomáhala oblíkat stavební šat.
,, Amélie to je hrozně dlouhá vlečka"
,, Na to si zvyknete uvidíte."
Řekla mi.
,, Amélie ten korzet je strašně nepohodlný."
Řekla jsem.
,, Ale slečno na to si taky, musíte zvyknout až budete v Dunbrochu budete nosit korzet každý den."
Řekla a zapla mi šat.
,, Takže šaty už máme tak teď účes."
Amélie odběhla pro potřebné k účesu.

Účes potom vypadal nějak takto.
Amélie umí krásně česat.
Nasadila mi šperky které, mi dal Petr jako dar.
A šla jsem po chodbě.
Amélie šla semnou, ale byla to hodně dlouhá chodba protože jsem si buď , šlapala na kousky šatů. Nebo jsem několikrát malém spadla.
A teď si mám představit, že něco podobného budu nosit celý život.
Došly jsme ke kočáru.
Lokaj se mi uklonil, a pomohl mi do vozu.
Tam už Amélie bohužel nešla.
Přišla tam dvě menší děvčata.
Byli to moje družičky.
Jeli sme asi hodinu.
A dojeli sme před kostel.
Byla tam spoustu lidí.
Ale hodně tam převládali lidi z Dunbrochu.
Poznám to podle písmena D. které mají na uniformně.
Přišla jsem do kostela a začala znít hudba.
Petr tam už stál.
A za ním Carevna, která na mě koukala jak kdyby čekala, na každou chybu kterou udělám.
Šla jsem a říkala si že to není tak těžké chodit v těch šatech, najednou jsem klopýtla.
Přetočil se mi střevíček a já jen tak tak, že jsem nespadla.
Všichni se na mě trochu blbě koukali.
Carevna přetočila oči.
A Petr se zašklebil.
Přišla jsem a oddávající začal:
,, Sešli sme se tu aby sme tu propletly dva životy. Sešli sme se tu aby sme, zde na tomto místě, oddali může a ženu.
Tudíž prosím řekněte  tomu druhému upřímně pár vět.
Otočila jsem se k Petrovi a říkala jsem mu, mojí řeč ale on mě asi ani neposlouchal. Až když jsem stichla, zjistil že má také něco říct.
,, Milá Elisabeth, Katherine Smisová.
Já vám nic slíbit nemohu, protože vás za manželku nechci, nebudu vás milovat nikdy!"
Řekl Petr, všichni se dost překvapeně na nás podívali. I já jsem byla hodně překvapená a sklamaná. Najednou Petrovi přilítla pohlavek od jeho matky.
On nakonec řeč pronesl znova a už tu správnou, ale neupřímnou.
Potom sme si vyměnili prstýnky.
A došlo na to čeho jsem se bála:
,, Dejte si první manželské políbení."
V tu chvíli jsem nevěděla co mám dělat, protože Petr stál a nic se nedělo.
,, Dejte si první manželské políbení." Zopakoval oddávající nervózně.
Carevna se na mě podívala.
A já jsem tedy Petra políbila.
Ale bylo to rychlé, protože se mi skoro vycuknul. Pak byla svatební hostina.
Tancovalo se a pilo se.
Petr seděl naštvaně vedle mě.
Jediné co si semnou zatancoval.
Byl první tanec novomanželů.
Jinak jen seděl a jedl a pil.
Na jednou, jsem za sebou uslyšela hlas .
,, Slečno Elisabeth smím prosit?"
,, Jamesi" otočila jsem se. A řekla jsem:
,, Samozřejmě Jamesi."
Řekla jsem. On se na mě usmál a tancovali sme.
,, Zítra odjíždím do Dunbrochu."
Řekla jsem poněkud smutně.
,, A mohu tam s vámi jet také?"
Řekl s úsměvem.
,, Já bych byla moc ráda." A usmála jsem se. Tancovali sme tři tance, on mě odvedl ke stole a říkal:
,, Tak dobrá bohužel, teď už musím jít mám papírování."
,, Opustíte naší svatbu?"
,, Omlouvám se Elisabeth musím, poslední dobou jsem to zanedbával."
,,Nashledanou Elisabeth."
,,Nashledanou Jamesi."
James odešel ale celý den už byl takový nijaký.
Petr se všímal alkoholu.
Já tam seděla. Nebo tancovala s knížaty, králi a hrabaty.
Dnes budeme ješte u nás doma.
Ale zítra ráno už odjedeme.
Byl večer a měla přijít svatební noc.
Amélie mi dala košilku a já čekala na Petra.
Když bylo kolem jedenácté večer.
Šla jsem spát protože jsem byla unavená.
Lehla jsem si a slyšela jsem šílený řev na chodbě.
Slyšela jsem padat obrazy a vázy.
Vyšla jsem tedy na chodbu.
A koho nevidím samozřejmě Petra. Který byl opilý. ,, Nepil si nějak moc?"
Řekla jsem dost naštvaně.
,, Co se staráš?" A schodil obraz mého otce.
To už mě dopálilo, protože památku mého otce nikdo ničit nebude!
Dala jsem mu facku, že by to i mrtvého probralo.
,, Nikdo nebude shazovat mojí vzpomínku!" Zakřičela jsem.
,, Co je mi po nějakým blbým knížeti." Zamumlal Petr který se přitom hodně zakimácel.
,, Nebyl to blbý kníže!".
A dala jsem mu již druhou facku.
,, Co si to dovoluješ ty náno blbá."
Rozkřikl se a jen tak tak mi dal facku.
Jenže někdo chytil jeho ruku přímo před mým obličejem.
,, Ženy se nebijí" to bysi měl vědět!"
Byl to James který ten křik asi slyšel.
,, Ty jsi snad té holka bodyguard že si vždy objevíš vedle ní!?"
Řekl už dost opile Petr.
Popravdě má pravdu.
Vždycky když se něco děje objeví se James, ale popravdě jsem ráda že se objeví.
,, Tak jo ty potřebuješ jít spát a hned."
Řekl celkem klidně James.
Odtáhl Petra do vedlejšího pokoje.
Položil ho na postel, zamkl dveře a šel ke mě.
,, Bude lepší když bude tuhle noc sám"
Řekl James.
,, Jste v pořádku Elisabeth?"
,, Ano Jamesi jsem v pořádku děkuji."
James zvedl obraz mého otce.
,, Váš otec musel být velice čestný."
,, To byl".  Přitakala jsem.
,, Půjdu spát, dobrou Jamesi,
a moc děkuji že ste mi pomohl."
,, To byla maličkost." ,,Dobrou noc Elisabeth."
James pověsil obraz mého otce na zeď, a šel také do svého pokoje. Počkal až já vejdu do svého pokoje , a až potom zavřel dveře.
Já si lehla do postele a usla jsem.