Carevna

Jamesův deník!🥶

Probudili mě až sluneční paprsky.
Zavolala jsem Annu.
Anna mi pomohla navléct šaty.

Vzala jsem si deník s začala jsem si číst:
,, Dneska je mi už 15.let nikdo si toho samozřejmě nevšiml.
Je mi to líto.
Už ani nevím co znamená význam láska.
Sedím právě u stolu.
A jím posvícenské koláčky.
Mňam! Chybí mi však maminka ta je uměla nejlépe.
Najednou se rozrazili dveře.
Přichází můj otec.
Samozřejmě má po boku to jeho "rozptýlení" jak sám říká.
Protočím oči.
,, Nechceš si jít hrát?! Překážíš!!?"
Řekl mi právě teď otec.
,,Já mám ale ještě hlad." Říkám.
,,Ne, nemáš!" Řekl a zvedl se od stolu.
,,A proč mám odejít aby stě si to tu rozdali! A u tohohle stolu mám jíst!" Zaječel jsem.
,,Ty spratku!" Řekl a chytl mě za ucho a vlekl mě na chodbu.
,,Jak si mohl zapomenout na maminku! Křičím.
On mě hodil na podlahu.
,,Tvoje máma je mrtvá! A abych řekl jsem za to rád! Konečně mám od té cuchty pokoj!" Řekl.
,,Jsi zlý! Nenávidím tě!"
Ječím.
,,A myslíš že js tebe mám rád! Taky tě nenávidím! Nejraději bych tě dal do sirotčince! A asi to udělám!"
Zařval a výtahl svůj bič u opasku.
Začal mě jim bít.
,,Aaaaahouu." Zaječím.
Dostal jsem asi 9.ran do zad.
Pak chtěl odejít.
,,Zabiju tě!" Řekl jsem si.
Vystartoval jsem a porazil otce na zem.
Nevím co to do mě vjeli ale...
Sápal jsem se po něm.
,, Až jsem mu vydloubl oči."
,,Aaáaaaaah!" Ty hajzle.
Řval a mrsknul semnou o zeď.
Začal mě kopat do břicha.
Pak mi dal botu na hlavu.
,, Teď tě zabiju." Řekl.
Z rány mu tekla krev.
Zvedl botu a chtěl mi dupnout na hlavu.
Já jsem uhnul.
On mě neviděl. Takže jsem neváhal.
A vrazil jsem mu do zad moji dýku.
Bohužel sebou smýkal.
Neváhal jsem a vzal jsem mu opasek a uškrtil jsem ho.
,, Teď už to musím dodělat!"
Řekl jsem.

Najednou mě vyrušil hlas Anny.
,,Madam vy jste do toho čtení tak upjatá, že už je skoro poledne, a vi tu pořád sedíte už od rána." Řekla
,,Jo omlouvám se." Řekla jsem a šla tedy na oběd.
,,J-james zabil otce! A tak nechutným gestem. A v 15.letech..." to už jsem byla v jídelně.

,,Ahoj!" Řekl James.
,,Ahoj." Řekla jsem.
,, Proč si nepřišla na snídani?"
Říkal James.
,, Četla jsme si."
Odpověděla jsem.
Pak jsme si sednuli.
Dostali jsme jídlo.
,, Nevěřím že by tohle udělal!" Řekla jsme si pro sebe.

JAMES:

Pozoruji Elisabeth.
Někdy se na mě podívá a jakmile vidí že se na ni dívám, hned odvrátí zrak.
Teď se na mě kouká jinak. Tak jako kdyby mi chtěla vyčíst z očí. Tak jako podezíravě.
,, Nelíbí se mi to!" Řekl jsem si.
Pak jsme odešel od stolu.
Šel jsem k sobě do pokoje.
,,Půjdu něco napsat."
Řekl jsem si.
Odhrnul jsem deku.
,, Cože!! Kde!!! Kdy!!! Proč!!!" Zařval jsem zděšeně.
,,Kde je můj deník!!
,, Elisabeth!!! Já jí roztrhnu!
Ne! Musím se ovládat! Ale stejně jí roztrhnu!"

Elisabeth:

Zjistila jsem že James smrt otce narafičil na tu holku která tam byla zmíněná.
Pak se prohlásil za krále.
,, Ty jo! V 15.letech králem... slušné!"
Řekla jsem si.
Najednou se rozletěly dveře.
Jedno křídlo dveří spadlo.
,,Kde je můj deník!!!???" Zařval James.
Najednou se podíval do mého klína.
,,Ah tak Madam krade!" Řekl.
,, Vrať mi to a hned!!!!!!" Zařval.
,, Klid Jamesi! Musíš potlačit svůj hněv!" Říkala jsem a podala mu deníky.
On mi ho vytrhl a pak řekl:
,,Já vím omlouvám se...ale neměla si mi brát věci! To se nedělá!?"
,, Omlouvám se, ale chtěla jsem vědět pravdu." Řekla jsem.
,, Vím že si zabil otce..."
,,Zdaleka nevíš všechno!" Řekl a sedl si.
,,Tak mi to řekni. Prosím."
,, Dobrá tedy, když jsem byl malý moje matka zemřela na mor. Můj otec si bral domu děvky. O mámi hrob se nestaral. Po něm jsem zdědil tu výbušnou povahu.
Bylo mi asi 17. Let a byl jsem si zastřílet kuší. Střelil jsem blbě.
Najednou se uslyšel zakřičení.
Šel jsem tam. Byla tam asi 8.leta holka.
Měla šíp zapíchlí v hruďi. Já místo toho abych jí pomohl jsem utekl.
Jednou jsem nerad napadl svého rádce. Měl kvůli mě řeznou ránu.
Jednou jsem popravil nevinného.
Kvůli tomu že jsem se blbě vyspal a špatně jsem vyřešil soud.
Můj kamarád zemřel kvůli tomu že za mě zemřel. Chápeš! Měl jsem být mrtvý ne já. Jemu bylo 15.let a mě 18.let. není to tak dávno... Pak jsem ještě spal s Katherine a tak."
Řekl a utřel si slzu.
,,Neplač!" Řekla jsem a objala ho.
,,Pak jsem potkal tebe, a všechno se změnilo ale svoji minulost nevrátím!"
Řekl.
,, Miluji tě ale když jsem naštvaný mluvím blbosti a ubližuji ti." Řekl nakonec.
,, Zapomeneme na to.Já tě miluju.
Nikdy tě neopustím.
,,Nikomu to ale neříkej!" Řekl.
,,Neboj se!" Řekla jsem.
Najednou mě povalil na postel.
A začal mě líbat.
Já umírala slastí.
Sundal mi ramínka a začal mě líbat.
Potom si sundal uniformu.
Až byla jenom košile.
Najednou se zastavil.
,, Pravdu to chceš??!" Řekl.
,,Ano!" Řekla jsem toužebně.
On si sundal košili.
Na jeho hruďi byli velice viditelné rány od biče. Měl to samé i na zádech.
Chvíli stál.
Ale já ho přitáhla ke mě.
Tím jsem mu dala sebevědomí.
On mi svlékl šaty.
A zamumlal mi do rtů.
,,vypadáš krásně!"
Po velice urputných 2.hodinach si lehl vedle mě.
,, Miluju tě!" Řekl.
,,Já tebe víc!" Řekla jsem.
On mě Hladil po krku.
,,Nikdy jsem nic takového nezažila, ale jsem ráda že jsem to mohla zažít z Jamesem."
Ležela jsem mu v objetí.
Jeho hruď byla svalnatá a krásná.
Cítím se u něj bezpečně.
Miluju ho.
On si hrál s mými vlasy.
Potom jsme usnuli.