Carevna

Ten neznámý 🎭

Dnes ráno, mě hodně bolely nohy.
Amélie už tu nebyla.
Mé šaty byli položené na židli.
Zazvonila jsem na zvoneček.
Otevřely se dveře a přišla Amélie.
Pomohla mi obléknout a nasadila mi rubínové náušnice.
Šla jsem na snídani.
Přišla jsem a viděla jsem matku a Carevnu jak se tam o něčem baví.
Petr tu s nimi neseděl. Dobré ráno pravila jsem. Matka mi odpověděla docela rychle. Ale Carevna jenom kývla. Sedla jsem si. Chvíli jsme čekali na Petra který ale nepřicházel.
Popřáli sme si Dobrou chuť a chtěli sme se pustit do jídla, jenomže se dost hlasitým burácivým zvukem rozrazili dveře a do vnitř přišel Petr.
Carevna se zvedla a pravila dost naštvaným hlasem: ,, Nechceš ty dveře z těch pantů vyrazit!"
Petr se jenom zašklebil a sedl si po mé pravé ruce.
,, Ani pozdravit neumíš Petře!?"
Řekla Carevna. ,,Dobrý den" řekl dost neochotně Petr.
Najedli jsme se a Carevna říkala:
,, Mi tu máme ještě nějaké řízení, Petře ty si mi říkal včera že bysi byl rád kdyby ti dneska Elisabeth dělala společnost v zahradě že? "
Carevna se na něj podívala pohledem aby řekl ano.
,, Hm.. že si to nepamatuji matko, to jsem musel být hodně opilý". Řekl Petr.
Carevna se na něj dost naštvaně podívala.
Ale to by nebyl Petr kdyby jí to neoplatil úšklebkem který jsem viděla za včerejšek asi 10.krát.
,, Mám nějakou práci matko".
Řekl uklonil se aby se neřeklo a odešel.
Já jsem taky odešla a zamířila do zahrady.
Šla jsem a najednou jsem do někoho vrazila. Ten si očividně nevšiml kdo jsem protože začal řvát:
,, Dávej si pozor kam jdeš, já tady nesu dopisy pro Carevnu a ty do mě budeš strkat!"

,, Co si to řekl!"
Řekl někdo za mnou.
,, Jestli sis nevšiml ty hlupáku tak to je budoucí choť syna Carevny!"
,,A jestli nechceš aby se můj meč musel provětrat tak se okamžitě omluv!"
,,P-promiňte slečno j-já už musím jít velice mě těšilo nashledanou". Zakoktal posel Carevny a odběhl.
Otočila jsem se k tomu neznámému hlasu.
Ano ty oči to přirovnání moře. To už jsem viděla to má jenom ten neznámý muž.
On se na mě usmál políbil mi ruku, a říkal ,,omlouvám se nepředstavil  jsem se jmenuji si James Salvatore.
Jsem bratranec vašeho budoucího manžela."
Těší mě odpověděla jsem.
Kam ste se to včera když se mi dávalo dary vytratil? Řekla jsem z úsměvem.
,, Měl jsem práci. Totiž vládnu Anglii"
A pokrčil rameny.
Tohle je pro vás řekl a podal mi nádherný puget růží:

Ty jsou nádherné.
,, To jsem rád rostou jenom v Anglii u pobřeží".
Krásně voní řekla jsem.
,, Zavřete oči prosím a nastavte ruku".
Když jste mě tak hezky poprosil a to tady dělá málo kdo..
Zavřela jsem oči.
A do ruky mi položil něco malého a kulatého.
Prstýnek řekla jsem a otevřela oči.
Opravdu byl to prsten který byl zlatý a byl moc krásný:

To je ten nejkrásnější dárek který jsem dostala. Tedy až po Petrovim daru, řekla jsem trochu smutně.
,, Proč ste smutná"? Zeptal se když  mi vzal ruku a nasadil mi prsten.
Protože se bojím.
Bojím se svatby. Já nechci být Carevna. Proč je Petr tak nepříjemný vůči mé osobě?
,,Petr je už od mala mrzout. Ale jedno vím jistě, vy bude dobrá a moudrá Carevna, a třeba se do vás zamiluje.
Kéž bych měl to štěstí já".
Povzdechl si.
Jamesi?!
Řekla jsem trochu přísněji.
,, Omlouvám se ta poslední věta byla opovážlivá".
Dobrá už je oběd půjdeme?
,, Samozřejmě slečno"
Šli jsme do jídelny.
Petr tam překvapivě už seděl.
,, Vidím že ste se seznámily" řekla Carevna.
,, Samozřejmě tetičko'' řekl s úsměvem James.
Sedl si po mém levém boku všichni začali obědvat. Petr samozřejmě rozdával negativní pohledy.
Když viděl že je James po mém levém boku vyskočil a říkal:
,, Nelíbí se mi že jsi u ní tak blízko!"
Carevna se podívala na mojí matku.
Matka ji pohled opětovala.
Ale neříkali nic.
James který seděl úplně normálně.
Se podíval na mě. A já se udiveně koukala na Petra který jako jediný stál.
,, Promiň Petře ale já sedím úplně normálně" řekl James docela klidně a hleděl si talíře s jídlem.
Petr bouchl do stolu až se zatřásli sklenice a všechno na stole.
Skoro všichni se lekly až na Jamese který dál jedl.
,, Pokud vím to je moje budoucí manželka" řekl zase dost nahlas Petr.
James přestal jíst a postavil se.
,, To ti nikdo nebere ale nemusíš kvůli tomu kazit oběd a atmosféru v místnosti" řekl klidně .
,, Já že kazím atmosféru!? Ty seš tady ten který nebyl ani pozvaný a stejně si přicupital i s těma tvýma herkama".
Řekl no... řekl spíš zařval Petr.
,, Tak dost! Mé koně nikdo urážet nebude ty sám bys na ně nevylezl".
Řekl trošičku neklidně James.
Já jsem se už chtěla postavit ale překazila mi to Carevna.
,,Tak dost! Řekla jsem žádné hádky Jamesi buď tak hodný a odejdi".
Řekla dost naštvaně.
Petr se výtězoslavně zašklebil.
Ale dlouho mu to nevydrželo.
,, Petře! Ty taky a hned nebo uvidíš až se k tobě přiblížím eště o něco blíže!"
Oba odešli.
Ten den uběhl rychle Petra ani Jamese jsem už neviděla.
Byl večer a já seděla v knihovně.
Chvíli si četla a pak jsem šla spát.
Zítra mám svatbu ale vůbec nevím jestli se mám těšit nebo ne.