Carevna

Elisabeth se přecenila...😩

Stephan:

Dojeli jsme k lesíku.
Smrákalo se takže jsme se domluvili že zde přespíme.
Sedl jsem si na kmen stromu který se válel opodál.
Elisabeth se furt prohlížela.
Najednou udělala pravý kop.
Pousmál jsem se.
,, Čemu se směješ?" Řekla a podívala se na mě.
,,Jen že nedávno jsi byla malá bezmocná holčička. A teď si mi zachránila život. Nebojíš se krve a zabila jsi 20. mužů. A hlavně si se naučila bojovat holýma rukama."
Řekl jsem a usmál se.
,,Víš... neřekla jsem ti úplně pravdu. Já už od mala umím šermovat a střílet s luku. Ale nechápu jak to že jsem se nepozrvacela když jsem někomu zlomila vaz. Kde se ve mě vzala taková síla?"
Řekla.
,,To nevím, možná to máš jako dar od přírody."
Odmlčel jsem si.
,,Co mi tajíš!" Řekla.
,,No říkalo se o tvém otci... že...no" Elisabeth si sedla a podívala se na mě prosebným pohledem.
Pousmál jsem se.
,,No říkalo se o něm že je proslulý svou silou. Že je mrštný a hbitý. A že ho nejde porazit. Ale jsou to jen legendy hlavně jednou zemřel takže ho bohužel šlo porazit." Řekl jsem a pokrčil rameny.
,,Ty umíš bojovat viď?! A dost dobře když jsi se dostal do armády!" Řekla. Na jednou se postavila do bojovné pozice.
Přesně jsem věděl co chce.
,,To nepřipadá v úvahu!" Řekl jsem.
,,No tak pojď!" Řekla a položila dýku a bambitku na zem.
,,To ne! Nechci ti ublížit!" Řekl jsem.
,,Abych neublížila já tobě!" Řekla a najednou vyskočila a schodila mě na zem.
Zasedla mě a řekla:
,,Co uděláš teď!"
Vší silou jsem ji povalil a tentokrát jsem ležel já na ní.
Její dech se zrychlil.
Přibliž jsem se k ní.
Moje rty už byli skoro u jejich.
Najednou mě odhodila.
,, Vím co je ženská zbraň!" Řekla a zasmála se.
,,Dobře vyhrála jsi!" Řekl jsem a postavil jsem se a zasmál.
Celou noc jsem přemýšlel.
,,Co když si opravdu vezme tu legendu k srdci. Co když si bude myslet že je neporazilná a něco se jí stane. Doufejme že je na tolik chytrá aby to neudělala."

Druhý den:

,,Vstáváme!" Řekla Elisabeth a jemně mě štouchla do ramene.
Pak ode mě odešla.
,,Jsi silná žena víš to?" Řekl jsem a postavil jsem se.
,,Teď už jsem to zjistila."
Řekla a zasmála se.
Nakonec jsme nasedli a jeli dál.
Dojeli jsme do malého městečka.
,,Mám ohromnou žízeň."
Řekla.
,,Tady je bar." Řekl jsem a ukázal na bar který byl po mé pravé straně.
Ona sesedla z koně a uvázala ho.
Pak mu dala vědro vody.
A vykročila ke vchodu.
Najednou z hospody vylezl po čtyřech muž. Byl silně opilý.
,,Jé! Madam máte hezkou sukni. Co máte pod ní?" Řekl a zasmál se.
Trochu jsem sebou trhl ale Elisabeth to udělala přesně tak jak jsem bohužel čekal a nechtěl jsem aby se to stalo.
Chytila ho za košili a odhodila ho na chodník. On jenom zaůpěl a odplazil se pryč.
,,Nikdy jsem neviděl někoho tak silného." Řekl jsme si pro sebe.
Elisabeth vstoupila do hospody.
Já šel za ní, posadili jsme se k baru.
,,Prosím nějakou vodu." Řekla.
,,Já si dám totéž." Řekl jsem.
Chlap u pultu jenom přikývl a podal nám pití.
,,Půjdu na záchod, snaž se zachovat klidnou hlavu a pokus se s nikým nepoprat." Řekl jsem a šel na záchod.
Byl jsem tam asi 10.minut najednou se ozvalo nějaké povzbuzování.
Vyšel jsme z toalet.
Elisabeth tam seděla u stolu s nějakým mužem.
Hrály páku.
Elisabeth to vyhrála.
,,Tohle je fakt divný! Kde vzala takovou sílu."
Řekl jsme si pro sebe.
Najednou se ten chlapík kterého Elisabeth porazila postavil.
,, Podvádíš!" Zaječel.
,,To bych neřekla!" Řekla Elisabeth a postavila se a opřela se o stůl.
Ten chlap sevřel ruku v pěst.
,,Chceš se prát?! Tak do toho!" Řekla ELISABETH.
Najednou se chlap napřáhl a chtěl ji dát facku. Já jsem přiskočil a povalil ho na zem.
,,Co to děláš?!!" Zařvala Elisabeth.
,,Elisabeth přeceňuješ se!" Řekl jsem.
Chlap mi dal pěstí.
Já se svalil na zem.
,,Ty hajzle!" Zaječela ELISABETH.
A uhodila toho chlápka.
Začala se rvát.
Zvedl jsem se a pevně ji chytl ruku a táhl jí ke dveřím.
On se mi vytrhla a běžela za tím chlapem.
Doběhl jsem ji a silně jsem ji chytil za paži až vyjekla. ,, Musel jsem to udělat. Jinak to nejde." Řekl jsem si pro sebe jako umluvu.
Vypáčil jsem ji ruku a táhl pryč.
Když jsem ji konečně odtáhl před hospodu pusťil jsem ji.
,,Tohle nemůžeš dělat!" Řekl jsem.
,, Já, já se omlouvám." Řekla a obejmula mě a začala plakat.
Vzal jsem jí do náruče a odnesl ke koni.
Najednou se z hospody vyřítil ten chlap.
Elisabeth se k němu rozběhla.
On jí dal pěstí přímo do obličeje.
Ona spadla na zem.
Vytáhl jsem zbraň a střelil jsem ho do ramene.
,, Vypadni!" Řekl jsem on se chytl za rameno a utekl.
,, Elisabeth!?" Řekl jsem.
Ona otevřela oči.
,,Vidíš? Přesně o tom jsem mluvil." Řekl jsem a pomohl jí vstát.
,,Promiň." Řekla. Začala ji téct z nosu krev.
,, Máš ho zlomený." Řekl jsem.
Narovnám ti ho.
Chytl jsem ji nos.
,, Už jsi to někdy dělal?" Řekla.
,,Ne...ale nebo to nic horšího jak narovnávání prstů."
Řekl jsem a prudce jsem narovnal Elisabeth nos.
,,Auuuu!" Zaječela a opřela se o mé rameno.
,,Tohle by se nestalo kdyby si mě poslechla." Řekl jsem.
,,Ale co to semnou je?" Řekla.
,,Nevím, ale buď na to přijdeme nebo tě to naučím ovládat. Nikdy jsme nic podobného neviděl. Je to jak sci-fi."
Řekl jsem a odmlčel si.
Potom jsem pomohl ELISABETH nasednout na koně.
A jeli jsem dál.
,,Hele já se opravdu omlouvám." Řekla.
Přikývl jsem.
,,Za dva dny budeme v Anglii u toho Jamese." Řekl jsem a smutně jsem se podíval.
,,Děkuji." Řekla a podívala se na mě.
,,Jo není zač." Řekl jsem.
,,A proč tě ti vojáci chtěli zabít?"
Řekla.
Řekl jsem jí proč mě vyhodili z armády.
Chvíli mi nevěřila ale pak se na mě jenom udiveně podívala.
,,A proč si kazil armádě bitvy?"
Řekla.
,,Abych tím znemožnil otce."
Řekl jsem.
Naše koně uhánějící kupředu zaržáli.
,,A pokud ještě žije. Osobně ho zabiju!"