Carevna

Vzpomínky..🎶

Bylo brzo ráno a já teprve usnula.
Když jsem se probudila stála nademnou Tania.
,,Omlouvám se výsosti, ale už by ste měla vstávat." Řekla přísně.
Vstala jsem a oblékla jsem se.

,,Dnes prý jedete do toho zámku jeho výsosti." Řekla Tania zvědavě.
,,Myslím že to nic příjemného nebude. Totiž můj muž zemřel." Řekla jsem.
Tania mi udělala účes.

Já jsem odešla do jídelny.
Stephan se na mě přátelsky usmál.
James tam seděl taky.
Myslela jsem že se jeho žárlivost už uklidnila ale opak byl pravdou.
Usmála jsem se na něj.
On se zvedl od stolu a odešel.
Stephan se smutně podíval do stolu.
,,Říkal ti něco?" Řekla jsem.
,,Ne...mlčel." řekl Stephan a odsunul mi židli.
,,Omlouvám se, nechtěl jsem aby jsem vám rozvrátil vztah." Řekl po chvíli.
,,Nemůžeš za to. On se mladý pán musí naučit věci první vyslechnout a pak si udělat obrázek." Zvýšila jsem hlas.
,,Za hodinu odjíždíme." Řekl Stephan a zvedl se.
A odešel.
Já jsem dojedla a zabalila jsem si pár věcí. Prý tam přespíme na malém loveckém zámečku.
Nakonec na nás čekal kočár.
Sedla jsem si do kočáru a Stephan taky.
James se kočáru vyhl obloukem a nasedl na koně.
,,Pane ví nepojedete v kočáře?!" Řekl ten jeho rádce, který je mi furt v patách.
,,Nepotřebuji si vozit zadek. Nejsem líný. Ať tam mají naše "holubičky" soukromý." Řekl naštvaně James a pobídl koně.
Jeli jsme asi den.
Dojeli jsme ráno do Dunbrochu.
Když jel James a stráž bylo vše v pořádku. Lidi se jim klaněli.
Ale jakmile jel kočár a lidí uviděli mě, začali křičet pískali a nadávaly.
,,Bůů!" Zaječel někdo.
Stephan se v kočáře postavil a střelil varovný výstřel.
Všichni zmlkli.
Najednou mi do klína přistálo vajíčko.
,, Stephane...už chápeš proč tu nemohu vládnout...neumím být tak přísná abych je srovnala." Řekla jsem.
Stephan přikývl.
Nakonec jsme dojeli do zámku.
No.. zámku spíše zříceniny.
Brána ještě stála ale vchod ne.
Procházeli jsme troskami a přešlapovali jsme mrtvá těla.
,,Šílený puch!" Řekla jsem.
,,No jó šílený slečinka si postěžovala."
Řekl James a šel dál.
Stephan protočil oči.
Došli jsme do jedné místnosti kde byl...Petr v zádech měl příborový nůž ale jinak měl spíše popáleniny.
Chytla jsem se Stephana.
,,Je ti dobře?" Řekl Stephan starostlivě.
Přikývla jsem.
,,Najednou je slečně špatně a když mi zabíjela vojáky tak jí bylo krásně."
Řekl otráveně James.
Vzal Petra a hodil si ho přes záda.
,,Opatrně!" Řekla jsem.
,,Stejně jsem ho neměl rád." Řekl James a odnesl před zámek.
Dva muži tak vykopali hrob.
,,A co třeba nějaký obřad!" Řekla jsem.
,,Nezaslouží si to." Řekl James a dal ho do rakve.
Dal ho do hrobu.
Když byl zakopaný vysadili jsme na tom místě strom-lípu.
,,Co má tohle znamenat?!" Řekl James.
,,To jsme si přála já!" Řekla jsem.
On nic neřekl a šel ke koním.
Nasedli jsme do kočáru.
A jeli jsme do loveckého zámečku.
Tam jsme si odpočinuli.
S Jamesem jsem se stihla pohádat.
Druhý den semnou také nepromluvil.
Po snídani jsem si zavolala Stephana do pokoje.
,,Stephane...teď před tebou podepíši listinu o tvé korunovace."
Řekla jsem a podepsala listinu.
,,Ale... no tak dobře jak si přeješ. A James to ví?" Řekl po chvíli.
,, Včera jsme se kvůli tomu pohádali. Ale nakonec řekl že je mi to jedno." Řekla jsem.
,,Nechci aby jste se kvůli mě hádali."
Řekl Stephan.
,,Není to kvůli tobě!" Řekla jsem.
On se smutně pousmál.
,,Měli byste se udobřit."
Řekl po chvíli vzal si listinu a odešel z pokoje.
,,Taky bych to chtěla" řekla jsem si pro sebe.
Najednou jsem v zahradě někoho uviděla. Sledoval mě.
Dělala jsem že se pro něco uhnul až pod stůl a opatrně jsem se vplížila do chodby.
Vzala jsem si luk a opatrně došla až do zahrady.
Očividně to byla žena.
Nevšimla si mě a já ji tajně obešla.
Byla mi nějaká povědomá.
Natáhla jsem luk těsně za ní.
,,Hej!" Řekla jsem. Žena se prudce otočila.
,,Eleno!??!" Řekla jsem ale pořád jsem na ní mířila.
Elena se na mě ironicky usmála.
Jednu ruku měla za zády a druhou měla v bok.
Najednou se vedle mě objevil Stephan.
,,Co tady děláš?!" Řekla jsem Eleně.
,,Přišla jsem...., Přišla jsem tě zabít!" Řekla a prudce na mě vyrazila já střelila a šíp se jí zabodl do ruky.
Zavrčela a prudce mi odtrhla ruk od těla.
Stephan mi chtěl pomoci ale Elena ho prudce bodla do břicha.
On spadl ale hned se posadil.
Ona předemnou začala šermovat dýkou.
Prudce jsem ji chytila za krk a přitom jsem si musela dávat extrémní pozor na dýku.
Prudce jsem ji odhodila na strom.
Ona spadla a nehýbala se.
Otočila jsem se ke Stephanovi.
Držel si břicho jeho ruka byla od krve.
,,Jsi v pořádku!" Řekla jsem vyděšeně.
,,Ano nic to není!" Řekl Stephan.
,, Pozor!!" Zaječel přede mnou.
Otočila jsem se a Elena mě řízla do ramene.
A hodila mě na zem.
,,Ne!" Zařval Stephan.
Tlačila mi dýku k srdci.
Prudce jsem ji chytla ruku a tlačila ode mě.
Pak jsem prudce zatlačila a Eleně nůž přistál v krku.
Zasípala a spadla na zem.
Oklepala jsem se a rychle šla ke Stephanovi.
,,Elisabeth." Řekl.
Pomohla jsem mu vstát a pomalu jsem ho dovedla až k zámečku.
Tam si ho dali do péče Doktorky.
Mě ošetřili ruku.
,,Madam vaše rána se zahojí ale bude vidět." Řekla a dodělala mi poslední steh.
,,A co Stephan!" Řekla jsem.
,,Bude v pořádku!" Řekla doktorka.
Stephana nechali odpočívat na posteli.
Přišla jsem k němu a pohladila ho.
On mi chytl ruku a políbil ji.
,,Děkuji.. že jsi mě tam nenechala!" Řekl.
,,Já děkuji! Že jsi mi zachránil život!" Řekla jsem a políbila ho na čelo.
On se posunul a položil si hlavu do mého klína.
Pohladila jsem ho po vlasech.
Nakonec usnul mě se tak pomalu chtěla spát. Nakonec jsem usnula