Carevna

Je až moc blízko.😐

Procházeli sme se druhou zahrádkou.
Henry se mě furt snažil lichotit.
Zahrada byla opravdu nádherná:

,,Henry? Kde vlastně bydlíte?"
Řekla jsem.
Henry neodpovídal a jen se galantně
otočil a políbil mi ruku.
,,Dnešní den je vskutku krásný, když jdu vedle tak krásné Carevny."
Pak sme si chvíli povídali o zahradě.
,, Henry nevím jestli ste mě neslyšel ale odkud jste?"
Henry v tu chvíli odběhl.
Čekala jsem na něj asi pět minut.
Pak přišel a přinesl mi puget růží.
,,To mě opravdu neslyší nebo o tom ne nechce mluvit..." řekla jsem si pro sebe.
Viděla jsem v dálce Jamese.
Jak se na mě dívá. Jakmile viděl že ho vidím přidal do kroku. Až zmizel mezi stromy.

James:

Sleduji Elisabeth jak se jí dost drze dvoří Henry...
,,Huh... teď se mně Elisabeth všimla, musím zmizet."
Šel jsem tedy za stromy.
,,Mám šílený vztek na toho chlapa.
Kdo to vůbec je!?
Musím se mu podívat na zoubek."

Elisabeth:

Povídali sme si celkem dlouho.
Až sme procházeli u zdi, kde nebylo moc vidět.
,,Henry! Už mi odpovíte!? Odkud ste? Kolik vám je? Řekněte mi vaše příjmení!?" Řekla jsem přísně.

,,Ach jo vy ste neodbytná."
Řekl Henry.
Najednou mě chytl za pas, a opřel mě o zeď. Jeho tělo se přitisklo k mému.
A jeho nos se setkal s tím mým.
Já jsem vyděšeně ztuhla.
,,Dost Henry!" Řekla jsem.
Najednou někdo dost naštvaně promluvil za Henrym.
,, Pusť ji nebo tě zabiju!"
Podle hlasu to byl James.
Henry se otočil a odtáhl se ode mne.
James tam stál s mečem za mířený na Henryho.
Najednou Henry vytáhl, rychle a hbytě meč a jeho ostří přejelo po Jamesově meči.
,,Tak se ukaž králíku!" Řekl a začal s ním bojovat.
James v tom byl dost dobrý.
,, Tak dost nechte toho!"
Zařvala jsem ale oni mě nevnímali.
A bojovali dál.
Najednou jsem spozorovala že Henry, si nenápadně vytahuje dýku z opasku.
Nevěřila bych že ho chce zabít.
Ale teď to tak vypadalo.
Šermovali tam dost dlouho.
A Henry na něj zaútočil dýkou.
Najednou zařval.
Protože Jamesův meč o řízl do pravé ruky.
,,To máš za to aby si si příště, nedovoloval na krále a Carevnu!"
Řekl James zvýšeným hlasem.
A podtrhl mu nohy, nyní Henry klečel.
,, Teď se omluv! Nebo čestně, nečestně tě zabiju." Řekl James.
Henry se omluvil a utekl.
,, Jamesi!" Řekla jsem vystrašeně.
James se na mě podíval.
,, Nevěděla jsem že je v tobě tolik zloby." Řekla jsem a odešla.

Henry:
Šel jsem, za lékařkou.
,,Já ho zabiju! A pak nebude mýt ani svůj vlastní hrob!" Zařval jsem a shodil nějaký kýbl z vodou.
Který byl u jedné z těch váz s tím plevelem.
,,Já tu Elisabeth dostanu!
A pak uvidí ten James z Anglie.
Jak mu kousek po kousku zabiju.. vše na čem mu záleží."
Chtěl jsem to do říct ale ve dveřích stála doktorka. Ránu mi obvázala.
A já šel do pokoje. Vymyslet další plán.
,,Zabiju ho, zabiju všechny!"

James:
Sedím v pokoji. A přemýšlím.
,,Co je na mě tak krutého..? Zachránil jsem jí před něčím, čeho se bojí každá žena. Možná jsem to přehnal s tím slovem "zabiju tě", ale já mu nevěřím.
Počkat!" Vyskočil jsem ze židle.
A šel jsem po chodbě.
Najednou slyším od dveří Henryho:
,,Zabiju ho, zabiju je všechny!"
Rozrazili jsem dveře.
,,Koho že to zabiješ!" Řekl jsem.
Henry vyskočil od stolu.
,, Dravou zvěř, která vám tady pobíhá zámku." Řekl a prudce hodil po mé nůž.
Já uhnul a nůž letěl do chodby.
,,Aaaaaaaa!" Zařval někdo s chodby.
,,Elisabeth!" Zakřičel jsem a vyběhl jsem na chodbu. Elisabeth tam stála jak přikována těsně před jejím obličejem. Byl v obrazu zapíchlí nůž.
,,Elisabeth!" Zakřičel Henry který mě div neporazil když běžel ode dveří.
Objal ji. ,,To byl James hodil po mé dýku!" Řekl a než jsem něco stihl říct, Henry jí odvedl do jejího pokoje.
,,Ale,ale já to nebyl." Řekl jsem smutně a zoufale. A odešel do pokoje.
Když jsem tam vešel popadl mě histerický amok.

Elisabeth:

Henry mě odvedl do pokoje.
Zeptal se mě jestli jsem v pořádku.
Pak odešel.
Seděla jsem v pokoji a dívala jsem se na okno Jamese. ,,Nevěřím že by to hodil on, je to přeci takový klidný hoch." Řekla jsem si.
Nejednou se u Jamese prosklilo okno.
Z okna začal lítat nábytek až na zahradu.
Letěla židle, pak druhá pak i obraz.
Pak nakonec i noční stolek.
Pak ubrusy a všechno možné.
Mezitím jsem si leknutím stoupla.
Začali tam lítat i vázy.
Stála jsem tam úplně stuhlá, a nevěřila jsem vlastním očím co vidím.
Koukala jsem na ten nepořádek na zahradě, a pak zase na okno. A pořád dokola.
Bylo kolem 8. večer a ustalo to.
Na večeři James nebyl.
Neměla jsem odvahu jít za ním.
Potom jsem si chvilku četla a šla spát.