Carevna

schledání 🥳🤨

Elisabeth:

,,Ach jo, kudy teď už je skoro noc."
Utíkala jsem houštinami, přes nějaký potok. Pak jsem si najednou uvědomila že běžím a vlastně nevím kam.
Stála jsem někde v lese.
Bylo tam hrabové ticho, až na nějaké ptáky.
Ten les byl ale hezký.
Rostli tam borůvky a spoustu jiných plodů. Stromy tam byli krásně košaté.
Sedla jsem si a koukala na stébla přímo na mé úrovni.
Lezla tam beruška bylo to roztomilé.
Dívala jsem se jak beruška leze v trávě až dolezla k mým prstům.
Začala lézt až do lezla skoro k mému zápěstí.
Musela jsem se pousmát.
Opatrně jsem se postavila.
Natáhla jsem ruku.
Beruška si došla až ke konečku prsteníčku a pak roztáhla křidýlka a vznesla se do vzduchu.
,,Ach jo, kéž bych mohla být já takto volná, dělat si co chci, letěl si kam chci." Řekla jsem si pro sebe.
Najednou zašustilo křoví.
Prudce jsem se otočila.
Stála tam liška.
Chvilku jsem se uklidnila.
Ale spozorovala jsem že má liška kolem pusy pěnu.
Liška metala ocasem.
Najednou začala vrčet, vycenila zuby.
,,Má vzteklinu!" Řekla jsem si vyděšeně pro sebe.
Začala jsem nepatrně couvat.
Liška se začala hýbat směrem ke mně.
Nevím co mě to popadlo ale najednou se moje nohy otočili a prudce vyrazili do předu. Běžela jsem bezhlavě jak jsem mohla. Furt jsem slyšela lišku za sebou byla ohromně blízko.
,,Teď nebo nikdy!" Řeka jsem si a chytla jsem se silné větve a přehoupla jsem se na strom.
A lezla dál na horu.
Sedla jsem si na dost silnou větev.
Liška se za mnou snažila vylézt ale měla zraněnou tlapku.
Asi po 2.h odešla. Čekala jsem asi půl hodiny po tom co odešla.
Nakonec jsem slezla.
Utrhla jsem ostře větev-jako zbraň.
Zjistila jsem že už je šero.
Až teď jsem se podívala kde to jsem.
Bylo to divný les.
Na stromech nebyli žádné listy, jehličí prostě nic. Keře tu rostly, ale byli to jen Plané růže. Nerostl tu mech a ani žádné broučky jsem neviděla.
Dokonce ani ptáci tu nebyli slyšet.
Otočila jsem se do leva.
Hrozně jsem se lekla.
Na jedné větvi byla napíchlá...
,,Mrtvola!" Zaječela jsem až jsem spadla na zadek.
Mrtvola měla šíp v hlavě, díky tomu držela-vysela na stromě.
,,Fuj!" Zakoktala jsem.
Raději jsem se zvedla a rychle odešla.
Procházela jsem tou pustinou.
Nešla jsem tam pár kusů nějakého starého oblečení.
Vypadalo to jak po nějaké bitvě.
Šla jsem dál. Najednou jsem zjistila:
,,Ona už je skoro tma! Kde,kde to vlastně jsem!"
,,Pomóóóc!" Zakřičela jsem.
Nikdo mi neodpověděl.
Šla jsem nejméně půl hodiny.
Byla jsem dosti unavená.
Najednou jsem v dálce v mlze viděla postavu.

,,Tady!!!" Zakřičela jsem.
Postava se nehýbala.
Slyšela jsem zapraskání.
Rychle jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Uddechla jsem si.
Otočila jsem se směrem kde stála ta postava.
Nebyla tam.
Udiveně jsem tam koukala.
Najednou mě někdo chytl že zadu za pas. Chtěla jsem začít křičet ale najednou mi někdo dal ruku na ústa.
A odtáhl mě za strom ke křoví.
Opřel mě o strom a až teď mi odendal ruku z úst. Podívala jsem se kdo to je.
,,Jamesi!" Řekla jsem šťastně.
,,Šššššššššš!"řekl naléhavě.
Vůbec jsem to nevnímala.
,,Ach jó! Já jsem tak ráda že tě vidím."
Řekla jsem hlasitěji.
,,Potichu!" Řekl šeptem.
,,Prosimtě proč bych měla..."
Chtěla jsem to do říct, ale najednou mi James dál ruku znovu na ústa.
,,Buď sticha!" Řekl šeptem.
Odendal mi ruku z úst.
,,Počkej tady!" Řekl.
A odešel za strom. Najednou se ozvala rána.
Podívala jsem se směrem kam odešel.
James držel něco co jsem neznala.
Vypadalo to jako banán.
A trochu se z toho kouřilo.
Mířil na člověka, který měl krev v hlavě a ležel u stromu.
James se otočil. A položil tu věc na zem. A roztáhl ruce.
Já jsem k němu přiběhla a až teď jsme se obejmuli.
,,Miluju tě!" Řekl mi do ucha.
,,I já tebe!" Řekla jsem.
Pak mě vzal do náruče a přišel ke koni, ten stál asi čtvrt kilometru od nás.
Před koněm mě postavil.
,, Přespíme tu, bude to bezpečnější než kdyby jsme jeli v noci neznámým lesem." Řekl.
Koně přivázal ke stromu. Byla tam studánka a jenom kolem ní roztlo trochu trávy.
Sedli jsem si a opřeli se o strom.
,, Bojím se, trochu." Řekla jsem.
On se na mě podíval pak mě vzal za pas.
A já v tu ránu seděla na jeho nohách.
On si mě přivinul. Položila jsem hlavu na jeho rameno. On mě políbil na čelo.
,,Kdo byl ten člověk?"
Řekla jsem po chvíli.
,,Sledoval tě..." Řekl.
,,A to co si měl v ruce?"
,,To je zbraň je to bambitka. Je to nová zbraň. Dal mi ji můj věrný kamarád."
Řekl.
Potom mi vysvětlil k čemu slouží, jak se používá a celkově jak se to vyrobilo.
,,Už se nebojíš?" Řekl potom.
,,Když jsem s tebou tak ne." Řekla jsem.
On mě pohladil k rameni a dál mě hladil až po pas.
Dali jsme si polibek.
,,Jsi v pořádku! Žádné zranění?!" Řekl.
,,Jsem úplně v pořádku."
Řekla jsem s úsměvem.
,, Není to zima? Jsi studená." Řekl.
,, Není mi zima." Řekla jsem, ale nebyla to tak úplně pravda.
On se na mě podíval stylu: ,,nevěřím ti." Pak se usmál a přetočil oči.
Sundal ze sebe plášť a dal mi ho.
,,Nesmíš mi na stydnout!" Řekl.
,,Spí. Povíme si vše ráno." Řekl a položil si hlavu na kořen stromu, který vyčníval.
Já si položila hlavu na jeho ruku a usnuli jsme.
Bylo brzo ráno.
Byla trochu mlha.
Podívala jsem se na Jamese.
Spokojeně oddychoval.
Jeho hruď se zvedala tak klidně.
,,Škoda že jeho hruď nemohu vidět celou." Pomyslela jsem si.
Nakonec se vzbudil.
Nakonec jsme se zvedli. A nasedli jsme na koně. Po asi hodině jsme našli cestu.
Dojeli jsme k té zříceniny.
Začala jsem být nervózní přitiskla jsem se Jamesovi.
,, Už se neboj." Řekl.
Nakonec tam byla Jamesova družina.
,,Jsme tady." Řekl.
,, Hurá, hurá!" Zajásali všichni.
,,Jedeme do paláce!" Řekl.
Jeli jsme tedy zpět do zámku.
Ale já nemohla přestat myslet na to jedno:
,,Co se odehrálo v té pusté části lesa?
Proč je tam ta mrtvola?"
.
.
.
.
.
Ahoj, tak jsem zase napsala kapitolu.
Jsou tu i otázky:
.
.
.
Co bylo tedy v tom pustém lese?
Co se tam asi odehrálo?