Carevna

Elisabethinin zkrat...😱

James:

,,Pokazil jsem to. Nevím to jistě a řekl jsem něco takového." Řekl jsem Petrovi.
Bylo kolem půl osmé ráno.
,, Měl bysi někdy ovládat svojí výbušnost." Řekl po chvíli Petr.
,,Ťuk ťuk ťuk." Zaťukal někdo na dveře.
Řekl jsem ať jde dál.
Byla to Anna.
,,Elisabeth už vstala, a nařídila mi že jí mám obléct a že jde někam na procházku." Řekla.
,,Nechce se nic udělat že ne?!"
Řekl Petr.
,,Doufejme že ne. Obleč jí za chvíli přijdu."
Řekl jsem, Anna se uklonila a odešla.

Elisabeth:

Anna se vrátila.
,,Kde jsi byla!?" Vyjelo ze mě.
,,Jen pro sponku do vlasů."
Řekla.
,,Dnes si můžete obléknout třeba tyto žluté." Řekla.
,,Ne! Obléknu si něco černého."
Řekla jsem bez emoce.
Anna se na mě udiveně podívala.
Po delším smlouvání mi tedy dala černé šaty ale trochu světlé byli.

Pak mě učesala.

,,Budete snídat?" Na to už jsem neodpovídala.
Anna tedy stichla.
Chtěla jsem vyjít z pokoje, ale ve dveřích jsem potkala Jamese.

James:

Potkal jsem Elisabeth ve dveřích.
Byla jiná. Byla skoro celá v černém. Měla hodně copánků ve vlasech.
Nekoukala se na mě. Koukala do prázdna.
Byla jak bez emocí.
,,Dobré ráno." Řekl jsem.
Elisabeth jen stála a neodpovídala.
,,Omlouvám se." Řekl jsem.
Až teď se na mě podívala.
Její oči mě propichovali jak to jen šlo.
,,Pozdě." Řekla dost podivným tónem.
A odstrčila mě a odešla pryč do chodby.
Po půl hodině, za mnou přiběhl strážný.
,,Pane!" Řekl udýchaně.
,,Ano! Co se děje!"
Řekl jsem ustrašeně.
,,Carevna opustila zámek! Sama bez strážců!"
Řekl.
,,Cože!? Jak ste to mohli dovolit!"
Řekl jsem namýchnutě.
,,To si vyřídíme!"
,,Omlouvám se pane, snažili sme ji zastavit ale bohužel měla koně.
A jednoho strážce málem zadupal její kůň."
,,Není času nazbyt.
Přichystat koně, a hned!"
Strážce odběhl.
Petr měl důležité jednání tak jsem se rozhodl že pojedu sám a z dvoumi strážci.
Naskočil jsem na koně. A rozjeli jsme se.
Před lesem sme se rozdělili.
Já jel do prostřed.
Jel jsem asi hodinu.
Jel jsem ke skalám.
Objel jsem to celý kolem do kola, až jsem uviděl v dálce člověka.
Seděl na skalním pahorku.
Podle všeho tam byl i kůň.
Došel jsem tam.
Byla to Elisabeth, seděla tam a prohlížela si krajinu.
Popošel jsem k ní.
,,Elisabeth." Řekl jsem.
Nevnímala mě.
,,Elisabeth, omlouvám se za to. Nechtěl jsem být na tebe zlý. Jen..."
,,Si se rozčílil." Do pověděla Elisabeth.
Postavila se a otočila se ke mě.
,,Ano." Řekl jsem.
,, Mě nevadí že si to řekl, pravda se říkat má. Ale vadí mi to, že si mi to nechtěl říct a jakým tónem si to nakonec řekl." Řekla.
Popošel jsem k ní.
,, Nechceš si jít stoupnout trochu dál od té propasti?!" Řekl jsem.
,,Mě se tady líbí." Řekla a až teď mi pohlédla do očí.
,,Omlouvám se. Velice mě to mrzí, kdybych to mohl vrátit zpět."
Řekl jsem.
,,Bohužel už se to stalo. A už se to nezapomene." Řekla a popošla ke mě.
,,Zítra půjdu k profesionální lékařce, ta mi řekne jestli budu moct mýt děti."
Řekla.
,,Dobrá, mohu jít s tebou?" Řekla jsem.
Ona se ke mě natáhla. A za chvíli byla v mém objetí.
Políbil jsem jí na krk.
Za chvíli jsme se vášnivě líbali.
Jeden francouzský polibek za druhým.
Ani jsem se toho nevšiml ale přijeli strážní.
,,Omlouváme se pane ale, pane!?"
Řekl zaraženě když nás viděl jak se líbáme.
Odtáhli jsme s Elisabeth od sebe.
,,V pořádku já už jsem ji našel."
Řekl jsem.
,,To vidíme..." Řekl druhý.
,,Pojedeme?" Řekl jsem na Elisabeth.
Ona přikývla.
Když jsem jí pomáhal do sedla viděl jsem za stromem, onen siluetu kterou jsem viděl v zahradě.
Neváhal jsem a hodil jsem ti směrem dýku.
,,Ahh!" Zařval někdo za stromem.
Jeden strážný se tam rozeběhl.
Po chvíli vytáhl ze křoví člověka.
Mojí dýku měl zabodnutou v hrdle.
Elisabeth se musela otočit, aby to neviděla."
,,Kdo to je!" Řekl jsem.
,,Nevím pane, nemá žádný znak prostě nic."
,,Prohledat!" Řekl jsem.
Oni tak učinili.
,,Pane nemá nic jenom dýku."
Řekl první strážce.
,,Podívejte! Vypálený cejch!" Řekl druhý strážce. A ukázal na zápěstí toho mrtvého.
,,Tohle to znamení já znám."
Řekl jsem zamyšleně.
,,Co znamená ten cejch?" řekla Elisabeth.
,,Tohle nosí jedině... nájemný vrazi."
Řekl jsem.
Stráže na mě udiveně hleděli.
,,Asi bychom měli ject pryč."
Řekla Elisabeth.
,,To bude nejlepší." Řekl jsem.
,,Pane, kam máme dát tělo? Zakopat nebo ho máme vzít s sebou?
,,Hoďte ho ze skály."
Řekl jsem.
Stráže ho tedy schodili ze skály.
Odjeli jsme tedy do zámku.
Elisabeth byla furt trochu smutná ale šla do pokoje.
,,Pane, očekává vás císař." Řekl komorník.
,,A kde?" Řekl jsem.
,,V mučírně." Řekl.
,,V mučírně!?!" Řekl jsem udiveně.
,,Ano. Máte tam jít hned." Řekl komorník uklonil se a odešel.
Šel jsem tedy do mučírny.
Už z dálky jsem slyšel řev a bezmocný jekot.
Ten řev patřil Petrovi, to jsem poznal hned.
,,Jsem tady." Řekl jsem.
Petr se ke mě otočil.
Za ním byl na řetězech připevněn muž. Měl jenom kalhoty. Jeho hruď pokrývaly čáry od biče.
,,Tenhle muž mě sledoval." Řekl Petr.
,,Pak se mě pokoušel schodit z okna."
Dodal Petr.
,,Aha, kdo jsi!?" Řekl jsem na toho člověka.
,,Nechce mluvit" řekl Petr.
Podíval jsem se mu na zápěstí.
Na zápěstí měl cejch.
Měl úplně stejný cejch jako ten mrtvý.
,,Proč si chtěl zabít Petra?" Řekl jsem na něj klidně.
On neodpověděl.
Petr vzal bič a uhodil ho.
On jenom trochu povyjekl ale byl sticha.
Popošel jsem s Petrem dál.
,,Je to nájemný vrah. Ten vydrží hodně." Pošeptal jsem Petrovi.
,,Já mu ten jazyk rozvážu." Řekl nahlas Petr.
,,Náš host by se rád posadil."
Mrknul na mistra kata.
Kat dal povel dvoum strážcům, ty muže odpoutali a dotáhli ho ke "křeslu."

,,Nemám tohle mučení rád..." Řekl jsem si pro sebe.
Odešel jsem tedy. Pryč pak už jsem jen uslyšel šílený řev.
Bylo to i na mě moc.
Večer jsem se šel podívat jak je na tom.
Byl přivázaný na skřipci.

Na rukou měl dírky od toho "křesla" to samé měl i na nohou a i na zádech.
Byl vyčerpaný.
A chvilku jsem si myslel že tohle nemohl přežít.
Pak jsem odešel do pokoje.