Carevna

Plán se kazí. 💭

James:

Probudil jsem se bylo brzo ráno.
Elisabeth opět spokojeně spala.
Když jsme se včera vraceli od Petra.
Prožili jsme další krásnou noc.
Miluju jí ani neví jak.
Ale Teta mě začala docela vytáčet.
Elisabeth se že spaní otočila směrem ke mě. Pořád klidně spala.
Je tak krásná když spí, ale nejhezčí je když se usmívá.
Najednou jsem zjistil že se na mě Elisabeth dívá.
,, Dobré ranko." Řekla a zasmála se.
Dál jsem jí pusu na nos.
Potom jsme asi po půl hodině vstali.
Elisabeth se zabrala koupelny.
Potom vyšla měla opravdu krásné tělo.
Potom si vyndala šaty.
Zase jsem jí to musel zapnout.
To je pro mě docela těžké.

Potom jsem se šel já do koupelny.
Když jsem vyšel Elisabeth už měla účes.

,, Sluší ti to." Řekl jsem.
,, Děkuji." Řekla a dala mi pusu.
Najednou se ozvalo zaklepání.
,, Schovej se!" Řekl jsem.
Ona se schovala do koupelny.
Najednou se otevřely dveře.
,, Dobré ráno teto." Řekl jsem.
,, Dobré!" Řekla a prohledávala pokoj očima.
,,Co se děje?" Řekl jsem.
,, Zajímalo by mě proč odsud odcházela služebná Anna. Copak ty se neoblíkáš sám?!!" Řekla a přimhouřila oči.
,,Jen..no..." řekl jsem nerozhodně.
,,Ale proto tu nejsem." Řekla.
Podíval jsem se na ní tázavě.
,, Máš již nějaký vztah?"
,,Ne." Řekl jsem.
,, Takže přeci jen jsi král....a i král potřebuje manželku! A protože jsem tvá jediná rodina tak se musím postarat i o tradici. A to je to že se oženíš! Vyberu ti nějakou ženu!"
Řekla a sedla si do křesla.
Stál jsem jak opatřený.
,,Teto! Schořel mi zámek! Mám jiný starosti! A taky kde by asi semnou bydlela?!" Řekl jsem.
,, Budeš s ní bydlet zde, a o zámek se stejně starají dělníci takže?" Řekla.
,, Už máš vybranou ženu." Přijede zítra. Řekla zvedla se a odešla pryč.
,,Oh... Jamesi." Řekla ELISABETH.
Obejmula mě ze zadu.
,,Já jsem se otevřel a obejmul jí.
Stisknul jsem jí pevně.
Cítil jsem jak její oddechování mi projíždělo celým tělem.
,,Co budeme dělat?" Řekla žalostně ELISABETH.
Odtáhl jsem se.
Elisabeth sklonila hlavu k zemi.
Najednou ji ukápla slza.
,,Ne...ne...ne! Neplač prosím hlavně neplač!"
Řekl jsem.
Položil jsem jí ruce na tvář a jemně jsem jim zvedl.
,,Já se nikdy neožením! Jenom s tebou!"
Řekl jsem obejmul jsem jí.
Najednou do dveří v letěl Petr.
,, Omlouvám se! Snažil jsem se to Matce nějak vymluviti ale marně."
Řekl.
,, Děkuji aspoň za to." Řekl jsem.
Petr přišel k nám a obejmul nás.
,,Pomohu vám!" Řekl.
,,Sice nevím jak, ale něco vymyslíme!"
Řekl.
Potom Petr odešel.
Po chvíli přinesl jídlo.
Najedli jsme se.
Viděl jsem jak je Elisabeth hluboce smutná.
Než jsem na ní stihl promluvit, promluvil Petr.
,, Máme to jednání. Já vím že to není vhodné teď ale máme poslední možnost ho přemluvit!"
,, Dobrá jdem." Řekl jsem.
Elisabeth se zamyšleně dívala do stolu.
Dal jsem jí pusu a řekl jsem:
,,Jsi moje hvězdička která svítí navždy! A já jsem tvůj kyslík! A věř mi že se budeš až do smrti nadechovat!" Řekl jsem a šel s Petrem pryč.
O 3.h později:

,, Konečně to máme hotové!" Řekl jsem.
,,Jo a vedlo se na nám." Řekl Petr.
Šel jsem po chodbě.
,,Pane? Jeho výsost někam odjela na koni." Řekal Anna.
,, Cože!?", Řekl Petr.
Mě se ale v duchu honilo Jendo jediné místo.
Nasedl jsem na koně a jel jsem do lesa.
Dojel jsem až k těm skalám.
Uvázal jsem koně k větvi.
Kus dál byl přivázán Vítr.
Rozhlédl jsem se. Na vysokém pahorku opravdu seděla Elisabeth.
Došel jsem až k ní.
,,Jak si mě tu našel?" Řekla aniž by se na mě podívala a potom se zvedla.
,, Vždycky když jsi smutná jdeš sem."
Řekl jsem a přitáhl si k sobě.
,, Řekni mi zase nějaký tvůj citát jako ráno prosím." Řekla a objala mě.
,,Jsi moje energie a já tvoje.
Hrozně moc tě miluju, tak moc že by to ani nejchytřejší nedokázal napsat a popsat. Nezapomeň že pokud opravdu miluješ tak to hned tak do koše nezahodíš! Já tě nikdy neopustím, jako matka a dítě." Řekl jsem.
,,Moc hezké." Řekla a dala mi pusu.
,, Měli bychom jít." Řekl jsem.
Propletly jsme ruce a šli ke koním.
Pomohl jsem jí na koně.
Potom jsme se chvíli proháněli lesem.
Nakonec jsme dojeli do zámku.
Šli jsme na oběd. Tam jsme si sedli.
Najednou přišla a Teta a sedla jsi.
Petr se na nás podíval a protočil oči.
,,Takže Elisabeth už jste spolu něco?" Řekla Teta.
Já prudce položil lžíci.
,,Matko je to naše soukromý!"
Řekl Petr.
,,A jestli to budeš rozebírat, tak všichni odejdeme!" Řekl jsem.
Po jídle jsem se zvedli a já měl chvíli nějaké povinnosti.
Když jsme měli pauzu šel jsem k ELISABETH. Nebyla ve svém pokoji.
Procházel jsem kolem knihovny.
Najednou jsem tam uviděl Elisabeth.
Seděla s knihou.
,,Tradice!" Přečetl jsem nápis knihy.
Najednou si ELISABETH smutně povzdechne. ,, Proč je to tak těžké?!" Řekla si potichu.
Pak jsem musel odejít.
Po nekonečném papírováním jsem konečně odložil brko.
Bylo kolem půl páté.
Hledal jsem Elisabeth všude.
Nakonec mě už napadla jenom zahrada.
Šel jsem na zahradu.
Ležela v trávě.
,, Opravdu je velice smutná." Řekl jsem si pro sebe.
Utrhl jsme růži a šel jsem k ní.
,, nejkrásnější růže pro nejkrásnější ženu." Řekl jsem a podal ji růži.

Ona se zvedla.
,, Mockrát děkuji." Řekla a obejmula.
,, Konečně se pousmála." Řekl jsme si.
Najednou ale Elisabeth začala plakat.
,,Tak ne..." Řekla jsem si.
,,No tak, ELISABETH." Řekl jsem.
A políbil jsem jí do vlasů.
,,Bude to dobré! Já si ji nevezmu!" Řekl jsem.
,,Ale,ale co když. Co když neodoláš? Co když se do ní zamiluješ více než do mne." Řekla a začala intenzivně brečet.
,,To tě mohu uklidnit, protože ty jsi odlišná od ostatních žen! Jsi tak nejkrásnější a nejzajímavější žena.
Nejde se zamilovat do někoho jiného, když mám tebe!" Řekl jsem.
Potom jsme šli na večeři.
Potom si v pokoji Elisabeth česala vlasy. Vzal jsme jí hřeben a začal jsem jí je česat.
Po asi čtvrt hodině je měla úplně rozčesané. Najednou jsem se všiml že se Elisabeth spokojeně zvedá hrudník.
,, Spinká" řekl jsme si.
Vzal jsme si ji do náruče.
Pomalu jsem ji sundal šaty.
A položil jsem ji na postel a přikryl.
Pak jsem usnul taky.