Carevna

Útěk🏃

Je ráno. No ráno spíše 5.hodin ráno.
Anna se snaží najít lepší šaty, aby jsme splynuli z davem.
,, Mám je!" Řekla a vyndala je.
,,No... není to úplně dokonalé...ale"
pokročilá rameny.
,,Jsou krásné." Řekla jsem a oblékla jsem si je.

,, Teď ti udělám nějaký účes."
Řekla a po několika minutách mi udělala účes.

,,Opět nic moc." Řekla rozmrzele.
,, Krásné!" řekla jsme a usmála jsem se.
Ona se pousmála.
Potom jsme si dali jídlo.
A podala mi šátek.
,,Dej si to třeba kolem krku, nebo prostě jako "doplněk".
Dala jsem si šátek.
,, Teď tě trochu jinak nalíčim. Dám ti jenom řasenku a světlé rty."
Řekla.
Když už jsme byli připravené jsem šli.
Anna vyšla jako první.
A já šla za ní.
,,Co dělá ta žena u jeho výsosti?!"
Řekl strážný.
,,Pomohla mi s přípravou šatů."
Řekla Anna.
A dala mu pár zlatých.
,,Nic jsem neviděl." Řekl strážný a usmál se.
Odešli jsme zadním vchodem ze zámku.
,, Mám mapu." Řekla Anna.
Potom jsme si šli pro koně.
Já nasedla na větra. Ona na hnědáka jménem Kaštánek.
,,Hejá!" Řekli jsme a vyjeli jsme zadní bránou.
Jeli jsme do lesa.
,, Podívej!" Řekla Anna a pustila otěže.
A roztáhla ruce k nebi.
Zasmála jsme se.
,,Vohooo!" Zakřičela jsem.
Ona se také zasmála.
,,Tady mě máš svobodo!!" Zaječely jsem obě.
Najednou jsem uslyšeli nějaké hlasy.
Zastavili jsem a slyšeli jsem nějaké hlasy: ,,naval to!" Řekl někdo.
,, Nemůžu! Neměli bychom z čeho žít!" Řekl někdo jiný.
Na to jsem nečekaly a rozjeli jsem se tam.
,, Nechte tu ženu!" Zakřičela jsem.
Byla tam žena, a nějaký chlap na ní mířil zbraní. Druhý chlap sebou leknutím trhl.
Než stihl ten chlap který mířil na ženu vystřelit po mě, Anna ho střelila.
,,Ty máš taky bambitku?" Řekla jsem.
,,To z daleka nevíš vše." Řekla a pousmála se.
Já prudce seskočila s koně.
A hodila jsem dýku po tom druhém chlapovi.
Ten spadl na zem.
Anna se za tím postarala o ženu.
,,Jste v pořádku?" Řekla jsem.
,,Ano moc děkuji." Řekla ta žena.
Anna se ke mě přitočila. ,,Čeká dítě." Pošeptala mi do ucha.
,,A dítě?" Řekla jsem.
,,Jo doufám že také." Řekla.
,,Kde bydlíte? Dovezeme vás tam." Řekla jsem.
,,Bydlím asi 2.hodiny odtud. A budu moc ráda." Řekla.
Anna ji posadila na větra.
Já vedla koně a šli jsme tedy tam kam nám ukazovala.
,, Jmenuji se Ella. Vlastním hostinec, ale vypadá tak že za chvíli zkrachujeme." Řekla smutně.
,, Proč?" Řekla Anna.
,, Nemáme dost peněz."
,,Bude vám stačit 60. Zlatých?" Řekla jsem.
,,To určitě ano." Řekla Ella.
Podala jsem ji měšec zlaťáků.
,,to ne! To si nechte! To je moc!?" Řekla Ella.
,,To je dobré, ber dokud dávám."
Řekla jsem.
Ella si po chvíli měšec vzala.
,,Dobrá, ale dávám nějaké jídlo."
Řekla Ella.
,,Tak jo." Řekla Anna.
Dojeli a došli jsme k hospůdce.
Byla opravdu malá.
Vešli jsme do vnitř.
Na podlaze byl docela prach.
Okna by potřebovali umýt.
Ale jinak to tu působilo hezkým dojmem.
,, Vím nic moc, můj manžel umřel. A protože jsem v 7. měsíci tak nemohu vytírat a tak." Řekla Ella smutně a sedla si.
,,Tak mi ti to tu trochu upravíme." Řekla Anna a mrkla na mě.
,,To byste opravdu udělali!?" Řekla Ella a vyskočila ze židle.
,, Jistě!" Řekla jsem.
,, Mockrát děkuji!" Řekla Ella a obejmula mě a pak obejmula Annu.
,,Jdu udělat jídlo." Řekla Ella.
Anna mi položila ruku na rameno.
,,Tak jdeme na to."
Dala mi hadr a kýbl s vodou.
,, Vytřeš a já umyji okna." Řekla.
,,A pak to tu ozdobíme." Řekla jsem.
Po asi 5.h jsme si konečně sedli.
Najednou přišla Ella.
,,To je nádhera! Jak jste to dokázali!" Řekla a posadila se.
,,Umyli jsme okna a já trochu poupravovila záclony. Potom jsem taky trochu přešili ubrusy.
Dozdobili jsme to větvičkou jehličí.
Má futra jsme dali kousky nakrájeného pomeranče s hřebíčkem.
Za chvíli to provoní celou místnost.
A pak jsem vydrhli podlahu."
Řekla Anna.
,,A já taky jsme upletli věneček z jehličí a dali před hospůdku nad dveře."
Řekla jsem a usmála se.
,, A já zatím udělala jídlo. Pečená kachna s knedlíkem a zelím."
Řekla Ella a dala nám na talíř.
Najedli jsem se a opravdu to bylo výborné.
,,Ale co teď? Jak přilákat lidi?"
Povzdychla si Ella.
S Annou jsme se na sebe podívali.
,, Zařídíme!" Řekla Anna.
Potom jsme udělali pozvánky.
A vzali jsem koně.
,,Za chvíli jsme zpět."
Řekli jsme.
A vyrazili do města.
Začali jsme rozhazovat po ulicích barevné pozvánky.
,, Přijďte! Na krásný večer do hospůdky u lesíka! Zpěv a dobré jídlo zdarma!" Zakřičeli jsme.
Když jsme to rozdali jeli jsme zpět.
Všechno jsem Elle vysvětlili.
,,Otevírá se v 5.h"
Řekla Anna.
,,A Elisabeth zaspívá."
Řekla Anna.
,,Co?! Já?! Nemusím zpívat!"
Řekla jsem.
,,Ale umíš! Slyšela jsem tě."
Řekla Anna.
,,Kapela je už zamluvena. Dokonce už nějací brigádníci." Řekla Anna.
,,Jste boží, děkuji vám holky!" Řekla Ella a obejmula nás.
Začali jsme s přípravami.
Kapela přišla ve 15:00.
Začali jsme nacvičovat nějaké písně.
,,Krásně zpíváš!" Řekla Ella.
Potom jsme uslyšely hluk před hospůdkou.
,,Jejda!" Řekla Anna a odhrnula záclonu.
Bylo tam spoustu lidí.
Byli nedočkaví.
,,Asi přineseme ještě z pokojů lavice.
Protože je moc lidí!" Řekla Ella.
S Annou jsme přinesli židle a lavice.
Lavice jsme dali před hospodu.
Pořádně jsme to tam nemohli ani narovnat jak tam bylo přelidněno.
Já si stoupla už připravená na pódium.
Anna otevřela dveře.
Málem ji dav lidí svalilo k zemi .
Všichni se posadili.
Ty co se nevešli do vnitř byli na lavicích venku a dívali se z okna.
A nějací jen stáli a nebo stáli ve dveřích.
Ella řekla řeč.
Brigádníci byli hodně ve skluzu.
Já začala zpívat.
Zpívala jsem 3. Píseň když jsem uviděla známou tvář.
,,Stephan!" Řekla jsem si.
Stephan se na mě šibalsky podíval.
Málem jsem zapomněla text písně.
Trochu jsem sebou trhla ale zpívala jsem dál.
Stephan si stoupl přímo proti mě.
Najednou jsem zakopla a spadla mu do náruče.
,,Dávej pozor krásko!?" Řekl.
Anna která byla u výčepu se na mě podívala malém jí přeteklo pivo, které čepovala.
Já se rychle vymanila z jeho sevření.
,,Jsme rád že jsme se potkali.
Řekl Stephan.