Carevna

Oheň🔥

Elisabeth:

Ráno jsem se probudila Petr ještě spal.
Dnes ráno jsem byla smutná z toho co se stalo.
,,Třeba se to vysvětlí." Doufala jsem.
,, Petr mi včera říkal, že by mu nevadilo kdyby jsem byla Jamesem.
Zaskočilo mně to ale byla jsem ráda."
Šla jsem potichu do šatny.
Anna mě tam oblékla:

Řekla jsem si že dám Jamesovi ještě šanci.
Šla jsem potichu k němu.
Bylo pootevřeno. James seděl u stolu.
Byl skleslý a hodně smutný. ,, Asi ho to opravdu hodně mrzí." Řekla jsem si pro sebe.
Najednou jse otočil mým směrem já jsem rychle uhla, aby mě neviděl.
Koukala jsem mezi dírou v pantech.
Měl červené oči, od pláče.
,,Znám ho skoro rok a ještě nikdy neplakal." Říkala jsem si pro sebe.
Pak jsem se rozhodla vejít.
,, Ahoj Jamesi.." Řekla jsem.
James vyskočil a klekl si přede mne.
,,Odpusť mi to Elisabeth prosím!"
Řekl James žalostně.
Neměla jsem srdce ho nechat se trápit.
,, Proboha Jamesi, nekleč přede mnou."
Řekla jsem a pomohla mu postavit se.
,, Strašně se omlouvám Elisabeth!"
Řekl James.
,,Prosím nezlob se."
Dodal ještě.
,,Už se nezlobím, přece k ničemu nedošlo. Je to tvůj život a tvoje rozhodnutí." Řekla jsem.
On mě objal.
,, Děkuji Elisabeth." Řekl vděčně.
Odpověděla jsem a potom jsem řekla:
,, Jdeme na jídlo ne? Řekla jsem a usmála se."
,,Ano, ale já po jídle odjíždím."
Řekl James.
,, Proč?!" Vykřikla jsem.
,,Nedokážu se přes to přenést... promiň." Řekl James.
Já už nepromluvila a šli jsme se najíst.
Tam už seděl Petr, ale jeho matka tentokrát ne.
Petr nás pozdravil.
Jedli jsem.
Když jsme do jedli James řekl:
,, Musím si jít něco do balit."
Petr se na mě tázavě podíval.
Najednou se rozrazili dveře a nějaký cizí člověk přiběhl do jídelny. V patách měl naše stráže.
Pak se zastavil a pravil:
,, Pane králi." Klekl si protože byl unavený také byl nějaký od ohně, spocený a sýpal.
,,Co se děje!?"Vyskočil James.
Váš zámek lehl popelem. Zníčilo to i vesnice. Než jsme to uhasili, tak už tam nezbylo skoro nic. Zemřelo tam 45. lidí. A 2. Děti. Ostatní co přežili jdou pomalu sem. Poslal jsem je jsem."
Řekl ten muž. Bylo vidět že mu není dobře. Chtěla jsem mu pomoct ale James vyskočil.
,, A kdo to byl ten žhář!?" Zařval James.
Muž už neodpovídal. Jenom slabě dýchal.
,, A kde je moje Matka!" Zařval James a chytl může za rameno.
,, Pane." Řekl muž a lehl si na podlahu.
,, Slyšíš kde je!! Odpověs! Kde je moje Matka!" Začal křičet a začal mužem lomcovat. ,,Jamesi!" Zakřičel Petr.
A pevně chytl Jamese.
A obejmul ho.
,,Je mrtvej?" Řekla jsem zděšeně na Petra.
Petr smutně přikývl.
Stráže ho odnesli.
,, Uděláme mu hrob." Řekla jsem.
Petr zatím odvedl Jamese do pokoje.

James:

Petr mě vší silou odtáhl do pokoje.
,,Jamesi je mi to líto." Řekl.
,, A mě snad ne!??!" Zařval jsem a začal jsem brečet.
,, Jamesi." Řekl Petr znova.
,, Jdi pryč prosím!" Řekl jsem.
Petr odešel.
Ve mě byl smutek i zloba.
Najednou do dveří vešla Elisabeth.
A přišla ke mě blíže.
Já jsem se neudržel a obejmul jí.

Elisabeth:

James mě najednou objal.
Objala jsem ho nazpět.
Začal horlivě plakat.
,, Jsem bez domova a bez Matky. Teď už nikoho nemám."
Řekl mi do ramene a plakal dál.
,, Máš mě a můžeš bydlet tady a tvoji poddaní také."
Řekla jsem.
,,Děkuji Elisabeth."
,, Nemáš zač. Už je ti líp?"
Řekla jsem.
,,Ano děkuji." Řekl James.
A stoupl si na proti mě.
,,Už musím jít." Řekla jsem.
A chtěla odejít, James mě chytl za bok.
A políbil mě. Já jeho pak taky.
Začali sme se líbat. Pak jsem mu dala před pusu dlaň. ,, Už musím." Zopakovala jsem.
,,Ahoj, Jamesi." Řekla jsem a odešla jsem.
Šla jsem do příjmcího sálu.
Tam už Petr vítal, poddané Jamese.
,,Pozor jde carevna!" Oznámil ceremoniář.
Já vešla. Všichni na mě udiveně hleděli.
Najednou tam začalo plakat malé dítě.
Já přišla k němu.
,,Ahoj maličká, jak se jmenuješ?"
Řekla jsem s povzbuzeným výrazem.
Ona se jenom usmála.
Přišla jsem k Petrovi.
A oba jsme řekli:
,, Vítáme vás tu."
A já začala říkat:
,, Je mi upřímně líto, co se stalo.
Ale slibuji vám že se o vás postaráme jak nejlépe umíme. Místa ve vesnici je dost. Každýmu přidělíme jeden domek zadarmo. Dostanete zde jídlo a pití a nějaké peníze.
Raněné zde na zámku ošetříme.
Snad se vám tu bude líbit." Řekla jsem.
Všichni nahlas jásali.
A pak všichni poděkovali.
Já odešla.
A Petr taky.
,,Tak co James?"
Řekl Petr když jsme šli chodbou.
,, Snáší to špatně, ale myslím že to zítra bude dobré." Řekla jsem.
Pak jsme až do večera. Kontrolovali počínání pokladníka, lékařek a ranhojičů a hlavních rádců který říkali kde kdo bude bydlet.
Byl večer a já s Petrem jsme seděli v pokoji u stolu.
,, Zajímalo by mě kdo ten žhář byl."
Řekl Petr zamyšleně.
,,Kdo asi Henry!" Řekl James který stál ve dveřích.
A pak odešel.
Já pak šla spát.
Petr usnul u psacího stolu.