Carevna

18. není zrovna dobré číslo..😟

Dnešek, bude ten nejlepší co kdy znám mám 18. Narozeniny.
Hrozně moc se na ně těším.
Třeba dostanu nový meč. Nebo luk a šípy. Nebo nějakou dobrodružnou knihu.

Škoda jen že tu není můj otec pomyslela jsem si. Můj otec totiž zemřel v boji když bojoval za naši čest.
Jeho tělo se nikdy nenašlo.
Našel se jenom jeho rozlomenný meč..

,,Ehm slečno omlouvám se za vyrušení ale už je podávána snídaně".
Pravila na mě Amélia (moje komorná)
,, Jistě už jdu"
Odebrala jsem se tedy ke snídani.
,, Dobré ráno dceruško" odpověděla mi matka.
,, Dobré ráno mami".
Usedla jsem ke snídani a jedli sme.
Divný... vždycky Matka povídá a najednou je ticho, a to je ještě zvláštnější když mám dnes narozeniny. Pomyslela jsem si ale hned jsem musela přestat přemýšlet, protože na mě matka promluvila.
,, Elisabeth dneska je tvůj velký den je ti 18.let to už jsi nyní dospělá, avšak ti přibyli nové povinnosti".
Koukala jsem na ní jak kdyby tam seděl někdo jiný.
A jaké? Pravila jsem.
,, Běžte je vše v pořádku" odpověděla matka na služebnictvo, ty se uklonili a odešli.
,, Povinnost již má uložena každá žena a to je přivést na svět následníka trůnu".
Ale mami k tomu je potřeba manžel a toho nemám.. usmála jsem se ale hned mě úsměv přešel protože:
,, Právě už máš , když si byla malá domluvili jsme sňatek"
Cože!? S kým?! A proč!? Zvýšila jsem hlas.
,, Je to syn Carevny z Dunbrochu".
,, A ty si ho vezmeš" Řekla překvapivě klidným hlasem matka.
Ale mami! Nejde se vdát bez lásky!
Chci si vybrat toho koho my napoví srdce, a né papír a pečeť.
,, Srdce..srdce.. takhle to nefunguje má milá".
,, Zítra přijede a více se s ním poznáš".
A jak se jmenuje!? Vykřikla jsem za matkou která odcházela.
,, Jmenuje se Petr,Alexander, Adamovič". ,, Zatím nashledanou dceruško".
Ahoj mami. Odvětila jsem smutným hlasem. Máma to slyšela ale nevěnovala tomu příliš velké pozornosti.

Okolo půl jedenácté:
Procházím se v mé oblíbené zahradě vlastně je to jediná zahrada v našem zámečku.
Nejraději ležím v trávě a čtu si nebo tajně šermuji.
Avšak od minulého roku už to tajemství není máma to zjistila.
Naštěstí jsem schytala jenom pořádné kázání. Ale naopak říkala že je dobré se umět bránit.
Luk a šípy..no... Luk s kterým střílím je totiž po mém otci. A moje máma mi ho proto nechala.
Narozeninovou oslavu budu mýt až přijede ten princ.
Na obědě bylo hrobové ticho.
Celé odpoledne jsem byla v knihovně četla si Romeo a Julii kterou čtu asi po osmé. Na večeři mi matka jen řekla ať se obléknu zítra do nějakých více společenských šatů. Pak sme ale spolu zase nemluvili.

Byl večer a já seděla u okna s knihou.
Ale nečetla jsem.
Přemýšlela jsem proč zrovna já musím mýt domluvený sňatek i když to nepřeji nikomu.
Najednou jsem ucítila na tváři něco malého a mokrého jako voda.
Je to pláč? pomyslela jsem si.
Už odmala jsem skoro nikdy neplakala.
Plakala jsem asi půl hodiny.
Těšila jsem se že po 18. Narozenin bude vše jinak, ale jako hezky jinak.
Ale tohle to jsem nečekala.
Číslo 18. není pro mě dobré číslo.

Vykoupala jsem se a lehla jsem si do postele překvapivě jsem usnula okamžitě. A přála si aby noc byla co nejdelší.