Carevna

Krev a bezmoc😟

Elisabeth:

Probudila jsem se, ale bylo to hrozné probuzení. Hlava mě bolela.
Tělo jsem měla ztuhlé. Až na ruce ve kterých, jsem měla křeče.
,, Já mám okovy!" Řekla jsem.
Popravdě jsem na těch okovech spíše visela.
Protože jsem neměla sílu, si ani stoupnou. Pohlédla jsem do levé strany.
Taky tam byli okovy.
Byli asi kolem zábradlí.
Ale nikdo tam nebyl. Jen kaluže krve.
Najednou někdo otevřel dveře. A něco tam hodil.
Když to dopadlo ke mě zjistila jsem:
,,J-Jamesi!" Vykřikla jsem.
James byl v bezvědomí.
Měl ovázanou nohy, nějakým hadrem.
Hadr byl celý červený.
,,Ta krev patří jemu!" Vykřikla jsem.
Bála jsem se o jeho život, takže jsem do něj opatrně strkala nohou.

Pohled Jamese:

Byl jsem v bezvědomí.
Najednou jsem uslyšel.
,,Jamesi prosím otevři oči!"
Byla to Elizabeth.
Otevřel jsem oči.
Ležel jsem skoro vedle ní.
,, Jamesi! Jsem tak ráda, že jsi otevřel oči. Musíme se odtud dostat!"
Řekla Elisabeth. Já jsem se posadil.
,,To bychom měli." Řekl jsem po chvíli.
,,Ale jak?" Řekl jsem. "Ty máš něco s hlavou, takže asi bysi přitom nemohla utíkat.
Já mám poraněnou nohu."
,,Tady máš." Řekla Elizabeth a něco upustila na podlahu.
Byla to nějaká rostlina.
,,Co to je?" Řekl jsem udiveně.
,,Je to Omillius léčí řezné rány.
Měl bysi to mýt do dvou dnů dobrý.
Pokud se nebudeš namáhat."
,,A co ty?." Ty máš také zranění!" Řekl jsem.
,,Ano ale né řezné. U mě se to zahojí uvidíš."
,,Ale Elisabeth já.." chtěl jsem to do říct.
Ale Elisabeth:
,,Dělej! Dej si to na tu ránu."
Řekla Elisabeth už dost naštvaně.
Odendal jsem si látku.
Kterou mi někdo dal na nohu.
,,Teď tu rostlinu chvíli mňi."
Řekla Elisabeth.
Chvíli jsem ji mnul, a potom přiložil na ránu. Šíleně to začalo pálit.
Opět jsem cítil tep.
Svalil jsem se na zem.
A začal jsem sebou škubat, hrozně to bolelo.
,, Jamesi to bude dobré! Prosím dej si tam zpět tu látku."
Řekla bezmocně Elisabeth.
S poslední silou co jsem měl, jsem si to obvazal kolem nohy.

Elisabeth:

James si obvázal nohu.
Bylo mi ho hrozně líto.
James to utáhl. A pak omdlel.
,,Jamesi! No tak! Prosím!" Křičela jsem.
Na jednou jsem na schodech uslyšela kroky.
Srdce se mi rozbušilo.
Přišel ke mě nějaký chlap.
Odtáhl Jamese k zábradlí.
,,Pusťte ho!" Zařvala jsem!
,, Máš ráda sůl?" Řekl s úsměvem chlap.
Chvíli jsem nevěděla co tím myslí.
Ale potom jsem to bohužel zjistila.
Ten chlap, mi nasipal trochu soli do rány na hlavě.
Za úpěla jsem bolestí.
Chlap se jenom usmál.
,,C-co po nás chceš!?" Řekla jsem už dost oslabená.
Odpověďi jsem se nedočkala. Na to bolesti ano.
Chlap mi řízl do ruky.
,, Tak se podíváme jestli máš modrou krev." Řekl chlap.
,,Nemáš. To jsem čekal."
Zasmál se. A odešel. Já omdlela protože to už nešlo.

O dva dny, pohled Jamese:

,,Elisabeth prosím probuď se!"
Elisabeth včera jen něco zamumlalala.
A od té doby semnou nemluví a je v bezvědomí.
Jídlo jsme dostávali. Ale jen chléb a horké mléko.
,,Tady máte pochoutku." Řekl jeden chlap a položil nám jídlo na zem.
,,A jak to má asi Elisabeth jíst! Když je připoutaná!" Vykřikl jsem.
,,Tak jí nakrm!" Zasmál se chlap a odešel. Přišel jsem k Elisabeth.
,,Elisabeth prosím vstávej!"
Řekl jsem na ní opatrně.
,, Zemřeme?!" Zamumlala Elisabeth. A stále neotevírala oči.
,,Né Elisabeth! Dnes se odtud dostaneme." Řekl jsem a pohladil jsem jí po tváři.
,,Napij se." Řekl jsem a podal jsem jí mléko.
Ona se trochu napila.
Byl jsem rád. Že si aspoň trochu napila.
,,Mami?" Řekla dost mimo Elisabeth.
,,Né já jsem James." Elisabeth byla opravdu dost mimo, chvíli mi říkala mami, pak mi opakovala že zemřeme.
Pak se semnou chvíli snažila prát.
,, Elisabeth poslouchej mě!" Řekl jsem,  a to už jsem byl od jejích rtů jen kousek. ,,Mi se odtud dostaneme!" Řekl jsem a odtáhl jsem se od ní.
Začal jsem něco hledat po zemi.
Popravdě ani nevím co.
Po chvíli hledání jsem nic nenašel.
,, Elisabeth mohu si půjčit tvou sponu?" Řekl jsem o podíval se na její vlasy. Ona přikývla. Odendal jsem ji teda jednu sponu.
A pomocí spony jsem otevřel zámek od okovů.
Jakmile okovy povolili Elisabeth spadla na zem. ,,Jamesi honem pryč." Řekl Elisabeth udýchaně. Přikývl jsem.
Elisabeth se chtěla postavit ale nešlo to.
Chytil jsem ji okolo pasu. A vzal jsem jí do náruče.
Byla tam nějaká šachta, nebo něco podobného.
Vlezl jsem do toho Elisabeth, jsem pevně držel aby se jí nic nestalo.
Nakonec jsme vylezli, někde v lese.
Moje noha po té bylině, už byla opravdu dobrá.
Pomalu jsem běžel.
Najednou jsem uslyšel dusot kopyt.
Přímo přede mnou se zastavili vojáci.
,,Jamesi!" Vykřikl generál.
,,Jiří." Řekl jsem udýchaně.
,,Co je se slečnou!?"
Řekl generál.
Stručně jsem mu řekl nás příběh
Generál mi rychle dal, čistou uniformu.
A jeli sme  do zámku.
Elisabeth se mi v náručí, přitiskla k mé hrudi.
Nechal jsem to být.
Ale generál jen přetočil oči.
,,Jamesi dej si pozor, musíš se krotit. Nezapomeň že je vdaná!"
Řekl vážně generál.
,,Ano." Řekl jsem smutně.
A to už sme projížděli zámeckou bránou. Elisabeth jsem odnesl do pokoje. Kde se k ní seběhli asi čtyři doktorky. A jsem se šel převléknout.
A taky se na mě měl podívat doktor.
.
.
.
.
Ahojky, chtěla jsem se vás zeptat na dvě otázky. Budu ráda, když na ně odpovíte v komentářích.

Jaký máš názor na Jamese?
Co si myslíš že je mezi Elizabeth a Jamesem? ( Chceš aby byli spolu?)