Nepřítel strach //LS// ✓

III.

,,Takže teď postupně vás rozřadím do chatek. Davidsová, McKingová, Hunterová a Mayerová, chatka číslo jedna," začala vyvolávat profesorka.

Louis se nepředstavitelně vyděsil, když ho blonďák, po jeho levačce, objal okolo ramen a přitáhl k sobě, jako by tím naznačoval, že je dva učitelka nerozpojí.

Payne, Malik a Styles zmizeli. Sám Styles na místě zanechal Louisův kufr a mladík si uvědomil, že mu ještě ani nepoděkoval. Teď však jeho mysl zaplnil strach. Co když na chatce skončí s Robertsonem? Potřeboval Nialla. Potřeboval alespoň nějakou podporu.

Více se přitulil k blonďákově hrudi, aby uklidnil svou vyděšenou mysl a koutkem ucha poslouchal profesorku a čekal, než vysloví jeho nebo Niallovo jméno. A pak to přišlo.

,,Horan, Styles, Malik a-" Louis ucítil, jak si jej blonďák k tělu přitáhl ještě blíže. ,,Tomlinson. Chatka čtrnáct." Doplnila poslední příjmení.

,,Jsme spolu? Jsme spolu?!" Začal radostně výskat Niall a mačkat drobnou postavičku chlapce v náručí. Na tváři obou dvou se usídlil obrovský úsměv. Nyní neřešili to, s kým dalším chatku sdílejí. Louis byl s Niallem a to pro něj bylo v tuto chvíli hlavní.

S širokým úsměvem na rtech brunetek popadl svůj osamocený kufr a společně s Irem se rozběhl k určené chatce.

,,To je snad poprvé, kdy jsem neměl smůlu," zubil se šťastně Niall, když vyšli tři schůdky na malinkatou verandu, která byla schovaná pod stříškou. V klíčové dírce byl klíč, Niall tudíž s cvaknutím otevřel a klíč do zámku zastrčil z vnitřní strany.

Louis s širokým, nefalšovaným úsměvem vešel a očima propátrával místnost.

Byly tu pouze dvě ustlané, čistě povlečené postele se dvěma palandami. Jednoduché okno, kryté záclonou se sítí a pak jen několik polic na zdi, sloužících k odložení věcí.

,,Beru si tu nahoře!" Vypískl Niall, nechal kufr kufrem a po schůdcích se vyškrábal až nahoru. Louis s úsměvem pozoroval, jak se zde chlapec rozvalil.

Nakonec se sám natáhl na spodní lůžko a zavřel oči. Nahoře nad ním, leží jeho kamarád. Nemohl se přestat usmívat. Byl to nádherný pocit, mít takového člověka po svém boku. Vědět, že tu pro něj je a že na nic není sám.

,,Tak se znovu setkáváme," přičíst ticho Stylesův hlas. Louis se vyděsil a rychle se posadil, přičemž zapomněl na palandu a slušně se třískl do hlavy. Bolestně zaskučel a s rukama na postiženém místě na hlavě se svalil do peřin.

,,Hej, co děláte?!" Vystřelil blonďák, s úmyslem vraždit. Seskočil na zem a nahl se k schoulenému modroočkovi, který měl bolestně sevřená víčka na očích.

,,My? To ten tvůj si sám s hlavou tříská," zasmál se Zayn a s protočením očí svůj batoh vyhodil na druhou palandu. ,,Jsem idiot, promiň," zašeptal brunetek k Niallovi. Ten zavrtěl hlavou a pohladil nově nalezeného kamaráda po paži.

,,Hazza, jdem najít Liama, kde ho uvěznila, baba," zasmál se černovlásek a s jmenovaným zmizel z místnosti. ,,Půjdu se převléci a osprchovat," promluvil po chvíli nakonec modrooký brunet a konečně otevřel oči.

Hlava mu přestala bolestně pulsovat a cítil se lépe. ,,Jasně, půjdu taky," vstal Ir ochotně a zamířil ke svému kufru, a stejně jako Louis, odsud vytáhl čisté oblečení, ručník a sprcháč. Oba dva, bok po boku, zamířili do koupelen, přičemž blonďák ještě nezapomněl zamčít a vzít si s sebou klíče.

Styles a Malik to prostě měli blbý. Měli se s nimi domluvit a jelikož ani Niall a ani Louis nestali o odcizení věcí, budou si muset počkat, než se blonďáček s brunetkem vrátí.