Nepřítel strach //LS// ✓

XI.

Blonďák vypadal příšerně. Měl monokl okolo oka. Zmáčený od hlavy k patě a špinavý od hlíny. Vypadal k smrti unavený a stejně tak vyděšený.

,,Stylesi," vydechl roztřeseně, když k sobě došli.

,,Cos dělal?! Kde je Tomlinson?" ,,On- Harry, on je někde tam v le-lese. Musíme ho najít," kudrnáč vykuleně pozoroval vzlykajícího blonďáka. Nikdy jej neviděl plakat a on se tu nyní sypal.

,,V jídelně v hlavní budově je Liam. Běž pro něj," rozběhl se Harry směrem do lesa. Byla malá šance, aby Louise co nejdříve našel. Nechápal, co se stalo, ale dle Horanova vzhledu, přemýšlel nad nejhorším. Bál se o Louise. Bál se jej vidět stejně zlomeného, jako Nialla.

,,Dop*dele," zaklel, když už nejmíň po sté zakopl o kořen stromu. Musel se toulat už dlouho. Hodiny. Nevnímal čas, pouze se modlil, aby byl Louis v pořádku, nebo aby jej Liam s Niallem našli.

Možná to měl být on. Osud to tak chtěl.

Drobné tělíčko modrookého brunetka, bylo ošklivě svázáno ke kmeni košatého dubu. Louis, nezdravě bledý, visel bez očividného pohybu v provazech.

,,Louisi?!" Vyjekl kudrnáč. Drobný chlapec sebou, při uslyšení svého jména, cukl a probudil se. Necítil své tělo.

Nejspíše měl vidiny. Jak zde mohl Harry být. Spal. Zdálo se mu to.

,,Kriste Pane, Louisi!" Byl to však nádherný sen. Harry pár kroky došel až k bledému chlapci, vytáhl mu z úst roubík a urychleně, neohrabaně, začal rozvazovat uzel na laně, kterým byl teto anděl svázaný.

,,Vydrž Loui, jsem tu," povolil Harry konečně uzel a uvolnil tělíčko, které jím bylo svázané. Tak tak stačil drobného chlapce zachytit a donutit jej, si kleknout, aby se jeho nohy prokrvily.

,,Jsem tady, ššš," přivinul si k sobě třesoucí, vzlykající tělíčko andílka. ,,Vše je v pořádku Loui," konejšivě jej hladil po zádech a nechal drobka plakat do své, stejně již mokré, mikiny.

,,Musíme zpět Loui," vytáhl si chlapce do náruče, když okolní tmu pročíst blesk. Museli pryč.

,,Ne, prosím. Neodcházej," pokračoval v zoufalých prosbách modroočko. Harry nechtěl vidět, ty nebeské oči plakat. Chtěl je vidět smát se. Chtěl být tím, kdo bude Louisovi držet opravdový, nefalšovaný úsměv na rtech.

,,Neodejdu. Půjdeme spolu," šeptal a i s tím klubíčkem slz v náručí, zamířil co nejrychleji pryč. Oba dva se na sebe tiskli a odmítali se pustit. Louis musel Harryho svým stiskem škrtit, ale ani jeden si to neuvědomovali.

Modroočko měl drobnou tvářičku zabořenou v ohybu krku vysokého kudrnáče a vzlykal. Úlevou. I když nad tím několikrát přemýšlel, nechtěl zemřít. Nemohl své sestřičky a maminku nechat na tomto světě samotné. Nechtěl, aby tu zůstaly na všechno sami.

Harry měl bradu položenou v Louisových, karamelových vlasech. Mumlal do nich konejšivá slova. Slova útěchy.

,,Loui!" Vyjekl nepřirozeně vysokým hlasem blonďák, při vstupu do chatky. Dle převlékajícího se Liama do suchého, vypůjčeného oblečení od Zayna, který byl vzhůru, pochopil, že Liam a Niall zřejmě do chatky dorazili před chvílí. Horan měl stále mokré oblečení.

Harry došel, stále s Louisem v náručí, k jeho lůžku, kde jej opatrně položil a spěšně uhl Irovi, který se modroočkovi pověsil kolem krku.

Kudrnáč se zamračil. Bodl ho ostrý hrot žárlivosti. Na blonďáka.

,,Vzbudit si mě nemohl, že Stylesi?" Odfrkl si černovlásek.