Nepřítel strach //LS// ✓

VIII.

Budíček, podle bruneta s nádherně modrýma očima, na jeho vkus přišel příliš brzy. O sedmé se v jejich chatce objevil chlápek, kterého Louis poprvé viděl předchozího dne s Minou a jejich třídní.

Oznámil jim, že mají půl hodinu na to, aby vstali, upravili se a dostavili na snídani. Kdyby nebylo Louise, který jako jediný ze tří chlapců v chatce se donutil z postele vyhrabat, spali by až do oběda.

Niall hlasitě protestoval, když se mu kamarád pokoušel stáhnout peřinu, ale nakonec se vzdal a vstal.

Sotva probuzení, ospalí a rozcuchaní se společně vydali do přeplněných sprch, kde se pokusili trochu zkulturnit. Už při snídani Louis s Irem argumentoval a hádal se ohledně bodů, které z legrace přidělovali kuchařkám za nepoživatelné jídlo. A oba šli hodně do mínusu.

Louis ani Niall nedokázali pochopit, co se dá zkazit na čaji, který chutnal naprosto příšerně a chlapci mohli jen typovat, kolik dnů, možní i týdnů je nápoj starý.

Sám Niall uznal, že toto jídlo není jídlem, protože se nedá sníst, což muselo stačit absolutně všem aby pochopili, jak nepoživatelné to bylo. A to blonďatý snědl cokoliv.

Začalo to všechno až moc nevinně a Louis nebyl blázen, aby si myslel, že bude dnešní den dokonalý.

Po katastrofální snídani je zastihla učitelka. Všimla si boulí a modřin, kterých chlapci měli plný obličej.

Vzala si je oba stranou a předvedla jim dlouhé kázání na téma jednička z chování. Ani jeden však nic neřekl. Louis ze strachu a Niall z přátelství. Louis mu jasně řekl, ať si to nechají pro sebe. Bál se o něj přijít.

A to i za cenu toho, že jej bude pronásledovat zrzavý démon.

Zbytek dopoledne trávili na volném placu, kde hráli všelijaké, dle studentů, pošahané a dětinské hry učitelů. Alespoň se jim ke konci podařila prosadit vybíjená. Bylo neuvěřitelné vedro a to i tady, mezi stromy. Počasí se zbláznilo, když na jaře bylo vedro jako v červenci.

Po vybíjené však pro Louise přišla další katastrofa. Mina, černovlasá vedoucí, která měla na starost tábor, přišla s nápadem, jít se vykoupat do nedalekého rybníka. Všichni souhlasili. Všichni až na modroočka.

Niall tam však přítele chtěl a byl, na Louisův vkus, až moc neodbytný. Stejně Louis ani nevěděl, zda by zde mohl zůstat sám. A navíc samota nejspíše znamenala Robertsona. A Robertson by znamenal bolest. Alespoň tak tomu bylo u Louise.

Do oběda dostali studenti volno, převážně díky vedru, ale také díky nápadům, které dospělým došly a nevěděli už, jak haranty zabavit. Nejlepší bylo, poslat je do chatek.

Louis si znovu uvědomil, že čím více člověk doufá, aby jedna určitá situace v budoucnu nenastala, tím více pro něj čas uteče a nakonec se s tím bude muset vypořádat.

Cesta k rybníku byla úmorná. Studenti s třemi dospělými, Minou, třídní a tím chlapem, který ráno brunetkovu chatku budil k životu, se sotva vlekli. Všichni se už těšili do vody a dokonce i Louis začal toužit, aby už byli na místě a on si mohl někde ve stínu odpočinout.

Při příchodu na místo, nikdo nerespektoval dospělé, volající, aby si dávali pozor. Všichni hlava nehlava naskákali do vody. Někteří se ani neobtěžovali sundat si oblečení a zmizeli ve vodě.

,,Dělej Loui!" Podupával si blonďáček a s jiskřičkami v očích hleděl do vody.

,,Já do vody nechci, radši zůst-" vyděšeně vypískl, když se před ním, jako by vylezl zpod neviditelného pláště, objevil Styles. Byl mokrý. Jen v plavkách.