Nepřítel strach //LS// ✓

XXXIII.

,,Ahoj," promluvil brunetek na Nialla, kterého našel stát u skříňky, zatímco se odpojil od Harryho. Ten mu však stále zůstal stál nadohled.

,,Čauvec," odvětil, než se znovu otočil ke skříňce.

,,Tak co u babičky?" Zajímal se, zatímco si kontroloval čas na mobilu.

,,Cože? Babičky?" Narovnal se blonďáček nechápavě v zádech a akvárivě modré duhovky, upřel na kamaráda, přičemž nakrčil čelo.

,,No, jak jsi u ní byl včera přece," připomněl a pohled od displeje mobilu odtrhl.

,,Jo tohle, dobrý."

,,A máš dnes čas?" Doufal, že to neznělo moc vlezle.

,,Já, ne, promiň, pojedu znova k babičce. Máme tam rozdělanou práci."

,,Aha," Louis se ztrapněle pousmál a raději otočil. Oceánově zbarevnýma očima se setkal se smaragdově zelenýma a on se zamilovaně pousmál. Harry mu též věnoval úsměv, než se znovu otočil ke svým přátelům.

Bylo to zvláštní. Stát od něj tak blízko a přitom daleko.

Sám se rozmrzele otočil zpět na Nialla, který se konečně dohrabal ve skříňce a z jejího vnitřku vytáhl blonďatou hlavu.

,,Zapomněl jsem na svačinu, sakra," zanaříkal táhle a vybral k tomu několik vhodných nadávek.

,,Skončils?" Zasmál se a podával mu svoji peněženku. On sám svačinu neměl a peníze měl spíše na horší. Teď však nastala ta doba. Hladového Nialla nechtěl potkat nikdo. Byl pak hrozně nevrlý a kousavý.

,,Díky. Přijdu ti je vrátit, až se vrátím od tety," slíbil a peněženku si přebral.

,,Babičky," opravil ho s povytaženým obočím.

,,Cože?"

,,Říkals že jedete za babičkou, teď za tetou."

,,Přeřekl jsem se, promiň," nervózně se zasmál a než Louis cokoliv stihl namítnout, Niall mu zmizel s jeho peněženkou.

On si proto povzdechl a s oběma batohy zamířil k jejich třídě.

Celé vyučovací hodiny byl absolutně mimo. Učitele doprovázel nepřítomným pohledem, s bradou opřenou o dlaň své ruky, na půl poslouchal učitele, vysvětlujícího jim příklady na tabuli a napůl hyperaktivního blonďáčka po jeho boku.

Niall, který se viditelně taktéž nudil, si sám se sebou po chvíli začal hrát piškvorky, protože Louis ho nevnímal a on vzdal snahu jeho pozornost jakkoli zaujmout.

Matikář byl ze třídy na prášky. Neustále se snažil získat si jejich pozornost. Nedosáhl toho, tedy jen s pár výjimkami.

Niall kousal propisku a snažil se s Louisem navázat konverzaci. Po pár nepovedených pokusech, se otočil a dost hlasitě se začal dohadovat se snědou černovláskou Emmou.

I když se Louis docela dost nudil, jeho představivost běžela na plné obrátky a on neustále odolával chuti otočit se dozadu. Dařilo se mu to dlouho, avšak stejně nakonec neodolal.

Harry, který si čmáral do sešitu, Louiho pohled na sobě ucítil a oči od papíru zvedl. Koutky se mu svévolně zvedly. Očima na tu vzdálenost mapoval brunetkou tvář.

Úzké rty, modré oči, hluboké a nekonečné jako samotný oceán, úžasně tvarovaný obličej s rudými tvářemi. Nepřítomně se díval na toho chlapce, který ho tak neskutečně moc okouzlil. Nedokázal ani slovy vysvětlit jak moc. Oříškově zbarvené vlasy měl snaživě ulízané na stranu, přesto mu z účesu už pár pramenů padalo. Kdyby měl možnost, ty prameny by mu vrátil na místo. Nebo ještě lépe, pořádně by jej rozdrbal. Musel se při té představě pousmát. Doslova viděl Louisův vražedný výraz a pokusy si vlasy znovu, avšak bezvýsledně, upravit.