Nepřítel strach //LS// ✓

XXII.

,,Co takhle..." ozval se zamýšlený kudrnáčův hlas, zkoumajíce Louisovu tvář a pravačkou se podrbal na zátilku. Byl nervózní, bylo to z něj cítit.

Svojí levačkou svíral Louisovu ruku v obyčejném, pro ně však významném, gestu, už od doby, kdy opustili přeplněné náměstí.

Ani jeden si na tento dotyk nestěžoval. V Louisově těle vyvolával příjemné chvění a on se cítil takto více chtěný a žádaný. A z Harryho strany mu na tom záleželo.

Oba dva úspěšně ignorovali svět okolo, takže i taktéž opovržlivé pohledy, které byly upírány jejich směrem.

K jejich propleteným rukou v neškodném gestu náklonnosti.

Louis tázavě naklonil hlavu na stranu, jak nechápavé štěně, které slyšelo nějaký, pro něj dosud neznámý zvuk.

Doufal, že Harryho nervozita zase opustí a bude uvolněný jako doposud.

,,Mh... tak mě napadlo, co si takhle zajít do akvaparku?" Neškodná otázka, která však donutila Louisovy tváře vzplanout temně rukou barvou.

Neuměl plavat, ale hlavně neměl odvahu se před lidmi, a hlavně před Harrym promenádovat pouze v plavkách. Doopravdy neměl.

Okamžitě zavrtěl hlavou na protest.

,,Prosím, Lou, proč nechceš? Bude sranda," špulil prosebně spodní ret.

Louis moc dobře věděl, že kudrnáč ví, jak na tom s plaváním je. Ta chvíle z výletu se mu vryla do paměti. Harrymu musela taky.

,,Nechci jít plavat. Neumím to."

,,To nevadí, všechno se dá naučit," prosil dál. Kdyby z toho Louis neměl takovou obavu, určitě by už zeleným smaragdům propadl. Zatvrzele však kroutil hlavou v nesmlouvavém gestu.

Jen z představami, jak by to všechno mohlo dopadnout, se mu dělalo mdlo.

,,Ani když ti řeknu, že je to mé nejtajnější přání?"

,,Ne."

,,Je vedro, prosím." Louis raději odvrátil zrak.

,,Nechci."

,,Tak mi řekni jediný pořádný důvod. A to že plavat neumíš se nepočítá," stál si za svým Harry zatvrzele.

Moc dobře si uvědomoval, co od Louise žádá. Nemohl odolat představě, že by jej učil plavat. Jen oni dva a dotyky, skryty pod záminkou naučit jej pohybovat se ve vodě. Úžasná to představa.

Teda, úžasná jen pro Harryho. Louis spíš viděl horší scénáře.

,,Nechci prostě, mám k tomu osobní důvody, fajn?" Strčil si ruku, se kterou se ještě před chvílí držel s Harrym, do kapsy.

,,Fajn," přestal dorážet kudrnáč a svěsil poraženě ramena.

,,A chtěl bys někam jít?" Louis se cítil blbě, když viděl, jak svému společníkovi zkazil náladu. Cítil se moc sobecky.

,,Promiň, já nechtěl. Nechtěl jsem to nijak podělat nebo tak něco," sklopil provinile zrak. Raději sledoval špičky svých bot.

,,V poho, chápu to," pousmál se kudrnáč. Popravdě? Nechápal proč Louis nechce, ale nyní to už nehodlal řešit.

,,Já- asi půjdu, promiň," zvedl konečně zrak. Cítil, že situaci už opravdu více podělat nemohl.

A také cítil jakousi potřebu zalést pod peřinu a schovat se před celým světem. I když miloval Harryho přítomnost a jindy by za ní dal kdo ví co, nyní jej přepadla chvilka, kdy toužil být sám. Úplně sám. Kdy může zavřít oči a s rukou na svém srdci naslouchat jeho klidnému bití.