Nepřítel strach //LS// ✓

X.

,,Nám se tu někdo červená," rýpl si blonďáček a donutil tak Louisovy tváře zahořet ještě sytější rudou.

,,Nech toho Ni," zahučel a pomalu se vydal směrem do chatek.

,,Ne!" Zalapal Ir po dechu. ,,Že by náš Louis Tomlinson propadl kouzlu kreténa Stylese?"

,,Nialle, nech toho. Nejsem gay," odsekl modroočko s rudými tvářemi. Niall mlčel a viditelně se toulal někde ve svých myšlenkách.

Brunetek pouze zavrtěl hlavou nad bláznivostí slov, která Niall vypustil z úst. Blázen. Niall by blázen.

,,Tomlinsone!" Ozval se povýšený ledový hlas kus od nich. Srdce oslovenému vynechalo úder, stejně jako blonďáčkovi po jeho boku. Byli tu sami.

Ten hlas oba dva poznali. Louis věděl, že to bylo jen otázkou času, než by jej slyšel znovu. Robertson si na ně počíhal.

,,Pojď Loui," šeptl Niall a popadl brunetka za ruku, směr jejich chatka.

Proč musela být taková tma. Louis se s blonďáčkem po boku rozeběhl pryč, i když věděl, že dělá chybu. Zakopl o nastavenou nohu.

Při pádu musel Niallovu ruku pustit a jeho strach se tak mnohonásobně zvětšil. Byl sám. Špatně dopadl a bolestně vyjekl.

,,Kampak máš namířeno, hm?" Pokračoval chladný hlas. Louis se za celou dobu nepohnul ani o centimetr. Ležel na chladné, nepohodlné zemi a pevně sevřenými víčky, očekávaje bolest. Hruď se mu příšernou rychlostí nadzvedla a on cítil slzy strachu, které se mu tlačily ven, zpod zavřených víček.

Slyšel dlouhé kroky, které mířili k jeho osobě a poté něčí nohu, která se zničehonic ocitla pod jeho drobným tělem a donutila jej tak otočit se na záda, aby mu protivníci viděli do tváře.

To už Louis nevydržel. Hlasitě vzlykl a schoulil se do klubíčka. Za sebou slyšel tlumené Niallovy vzlyky a nadávky, které tlumil zjevně kus nějaké látky v jeho ústech.

,,Prosím," zavzlykal Louis a nechal své tělo otřásat se v návalu úzkosti a strachu.

,,O co pak prosíš Tomlinsone?!" Uchechtl se tlumeně zrzek nad ním, jehož tvář byla roztažená v širokém šklebu.

,,Nech nás prosím," vzlykal Louis a choulil se do klubíčka. To mu alespoň trochu přinášelo pocit bezpečí.

Robertson nad ním se narovnal v zádech a mávl na svého poskoka. Během chvilky byl modroočko surově zvednut na nohy a jeho ústa byly, stejně jak Niallovy, zacpány odporným kusem hadru.

,,Už od prvního dne ti opakuju jedno a samé zm*de," popadl zrzek brunetka dvěma prsty za bradu a donutil jej tak hledět do jeho tváře. Louis měl opuchlé, zarudlé oči, z nichž se mu kutálely slzy bezmoci. A zrzek si je s náležitostí vychutnával.

,,Můžeš si za to sám, nikdo o tvoji přítomnost nestojí." Louis bolestně zaskučel, jelikož Robertsonův stisk na jeho bradě byl čím dál větší, avšak jakýkoliv zvuk, který modroočkovy rty opustil, zanikl v hadru v jeho ústech.

Sám James ještě pár minut nehybně stál a zíral do obličeje chlapce naproti. Tak moc jej nenáviděl, přitom však neměl důvod.

Kdyby Louise osvalený kluk za jeho zády nedržel, drobný modroočko by se již dávno válel po zemi. Nohy jej neposlouchaly, proto doslova visel v protivníkově sevření.

Louis sice zpod slz nic neviděl a i tma mu vidění zhoršovala, avšak všiml si Robertsonova pohození hlavou. Zřejmě dal všem přítomným jakýsi příkaz, jelikož Louis byl donucen rozejít se směrem do lesa, kousek od nich.