Nepřítel strach //LS// ✓

XII.

Do druhého dne se blonďáčkovi a brunetkovi, modřiny ošklivě zbarvili do fialové a modré barvy.

Louisovo břicho přímo hrálo barvami. Bolelo jej se hýbat, avšak alespoň nemusel vymýšlet výmluvy, narozdíl od Nialla, co dělal, že má obličej samou modřinu.

Harry byl, narozdíl od ostatních, nesvůj. Konečně si všímal pohledů Robertsona, na Horana s Louisem. Měl chuť jej uškrtit, avšak ovládal se.

A pak tu byla důvěra, kterou Louis v Harryho vložil.

Harry si byl vědom, že mu modroočko věří. Ale on musel zasáhnout. Musel jej před zrzkem ochránit. Nechtěl však, aby se do toho pletla policie, nebo soudy, protože cítil, že by to drobek neunesl.

Liam se Zaynem měli v úmyslu jít za učitelkou. Tedy víceméně spíše Liam, ale Harry je zastavil a poprvé Louise nevědomky zranil. Liamovi a Zaynovi prozradil, co mu včerejší večer Louis řekl.

Kudrnáče nepředstavitelně moc trápilo, že ho zradil. Že mu Louis věřil a on jej takto obelhal. Utěšoval se slovy, že to dělá pro Louisovo dobro, ale stejně ho hlodalo svědomí.

Po celou dobu snídaně pokukoval po dvojici chlapců v rohu jídelny. Bojoval se sebou samým, aby se rozhodl, co je správné. Nevěděl. Avšak když zahlédl zrzka, který zrovinka vstupovat do místnosti, rozhodl se téměř impulsivně. Rozbije tomu nechutnýmu zrzounovi hubu. Nedovolí mu, aby Tomlinsonovi ubližoval.

Stále však byl částečně na vážkách. V mysli ho hodlal ždibek pochybností. Měl by to říci učitelům? Problém byl převážně v jeho strachu o Louise. Neznal jej, ale přitom znal. Věděl, že by se brunetek zhroutil.

Louis sám si moc dobře všímal Harryho pohledů na svoji osobu a také na zrzavého kluka u okýnka, kde si bral snídani.

Nedokázal popsat slovy, jak se cítil. Harry by mu nelhal. Byl si jistý. Důvěřoval mu.

Možná to byla právě největší chyba. Brunetek si k lidem vázal vztahy důvěrou. Byl schopen pro druhého udělat cokoli. Ale ne každý si toho vážil.

Každý pomalu, ale jistě podkopával Louisovy nohy. A on se nikdy neponaučil. Vždy to skončilo stejně. S rozbitým srdcem na milióny kousíčků.

Pak se objevil další člověk. Pomaličku Louisovo srdce poslepoval a on znovu uvěřil. Nikdy zatím neměl štěstí na přátele. Místo úžasného přátelství, přišla další zrada.

Modroočko byl svým způsobem příliš citlivý. Nedokázal snášet zlá slova. Trhalo jej to na kusy, nehledě na sebevědomí, které mu díky tomu, rapidně klesalo.

Bál se už před ostatními odhalovat své tělo. Bál se dalších opovržlivých slov na adresu své výšky, váhy, nebo postavy.

Jediná matka mu dokolečka opakovala, že je krásný. Ale Louis její slova považoval jen za slova matky k synu. Nikdo jiný si o něm nic takového nemyslel. Tak mu to lidé okolo něj alespoň podávali.

Harry mu slíbil, že to zůstane tajemstvím. Louis si byl jistý, že Robertson, ať už by to dopadlo jakkoli, je schopen mu ublížit tak, jak ještě nikdy. A on se bál. Nepředstavitelně moc.

Niall si všiml, jak se brunetek roztřásl a proto jej objal. On sám nevěděl, co si počít. Něco mu říkalo, že by se měl svěřit nějakému dospělému. Vždyť mu to odmalička vtloukali do hlavy.

Blonďáček si tehdy byl na sto procent jistý, že by se svěřil. Jenže až když to pocítíte na vlastní kůži, pochopíte, proč se jen malá část obětí, dokáže někomu svěřit.