Call me friend but keep me closer I. ✓

-19-

Když jsem se probudila, budík na mém nočník stolku vedle postele ukazoval něco málo po třetí ráno. Blake stále spala a přesně, jak jsme usínali, stále mě rukou objímala kolem pasu a hlavu měla zabořenou v mé šíji. V pokoji panovalo hrobové ticho, které prořezávalo jen její tiché oddechování. Velice opatrně jsem nadzvedla její ruku a vymanila se z jejího objetí. Ačkoli jsme usnuli někdy kolem půlnoci, kdy jsem od Andrého došli k nám domů, věděla jsem, že už jen tak neusnu a koukat se do nudného stropu se mi taky nechtělo. 

Blake se přetočila na druhý bok, přičemž ji pár vlasů spadlo do tváře. Byla tak nádherná, až jsem nemohla uvěřit, že právě já s ní vážně chodím. Od teď je jen a jen moje, ačkoli bylo zvláštní si na to zvykat. Nikdy jsem žádný vztah neměla, natož s holkou a ještě ke všemu s Blake. Když jsem s ní ale dnes kráčela k nám domů, ruku v ruce a naprosto mlčky, nemohla jsem být šťastnější. Chtěla jsem to všem říct, vykřičet to do světa, ale věděla jsem, že ani jedna na to ještě nejsme připravena. Já to potřebovala nějakým způsobem říct tátovi a Liv a ona to potřebovala nějak vymyslet s Joshem a rodiči. Ve skutečnosti mi ale nesešlo na tom, kolik lidí to ví. Nepotřebovala jsem naši lásku všude cpát, protože jsem věděla, že i bez toho je opravdová. 

Tiše jsem otevřela okno v mém pokoji a popadla deku ležící v malém křesílku, kde jsem si obvykle četla. Opatrně jsem vystoupala po topení a parapetu, až jsem se dostala ven na střechu. Občas jsem sem chodila přemýšlet nebo se jen koukat na hvězdy. Táta to nikdy neměl moc rád, protože se bál, že spadnu, jelikož naše střecha nebyla úplně stabilní, ale sama jsem ho tu párkrát našla, jak tu potají kouřil, protože mamka to neměla ráda. Kousek jsem popošla a sedla si na chladné střešní tašky. Zabalila jsem se do chlupaté deky a vzhlédla k nebi. Celé bylo obsypané zářícími hvězdami, kterým hrdě vládl okouzlující kulatý měsíc. Díky němu bylo v tuhle hodinu mnohem více světla, než obvykle. Studený vítr si jemně pohrával s mými vlasy, které jinak poslušně dopadaly na má ramena. V uších se mi rozléhalo naprosté ticho. Celé město spalo a zdálo se tak klidné. Žádný chaos, hluk ani spěch. Jakoby se zastavil čas. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu dnešního rána a nasála celou atmosféru. 

Všimla jsem si, že tátovou auto tu stále nebylo, což znamenalo, že ještě není doma. Zřejmě musel přespat v práci, takže se vážně vrátí až v pondělí. Když takové dny nastaly, vždycky jsme si s mamkou udělali hromadu jídla, zabalili se do deky u televize a celé hodiny sledovali romantické filmy nebo komedie. Vždy jsme tam pak nakonec i usnuli. Nikdy jsem se necítila být ji tak nablízku jako při těchto víkendech. 

,,Můžu se přidat?" vyrušil mě ze vzpomínek a přemýšlení její hlas. Blake se ospale vykláněla z okna a krčila oči proti záři měsíce. S úsměvem jsem přikývla a rukou poklepala na místo vedle sebe. Trochu nejistě vylezla nahoru a bosými nohami docupitala ke mně. Jakmile si sedla vedle mě, zabalila jsem ji k sobě do deky, čímž se ke mně ještě více natiskla. Propletla si se mnou prsty a také se zahleděla na hvězdné nebe. ,,Všechno v pořádku?" ujistila se a přesunula svůj pohled ke mně. Starostlivě si mě prohlédla s obavami v očích. 

,,Nemohla jsem spát a ty děsně chrápeš." Zažertovala jsem a vyplázla na ni jazyk. 

,,Já? Slyšela si někdy sebe, když spíš?!" Vyjekla a začala mě lechtat v bocích, což bylo mé hodně citlivé místo. Nemohla jsem se přestat kroutit a smát, ačkoli jsem se snažila krotit, abychom neprobudili sousedy. 

,,Stačí, stačí!" nemohla jsem se přestat smát a smála jsem se i potom, co Blake vážně přestala a jen na mě upřela ten její pohled. Tváře mi okamžitě nabraly trochu červené. Abych zamaskovala svou stydlivost, prudce jsem si lehla, až jsem se trochu praštila do hlavy, čemuž se Blake sama začala smát. ,,Jsem ráda, že se nade mnou dobře bavíš." Utrousila jsem ironicky, avšak i mě samotné to přišlo vtipné, proto jsem se nenápadně smála. 

,,Můžu za to, že jsi trdlo? Moje trdlo?" Uculila se, zatímco mé rty se roztáhly do až moc přeslazeného úsměvu. Byla jsem v tom až po uši a nemohla jsem si vůbec pomoct. Blake si sama lehla vedle mě a více nás zabalila do deky. Nechala jsem ji, aby si mě přitáhla do náruče a jemně mě líbla do vlasů. Tiše jsme pozorovali klidné nebe, zatímco ona mě jemně hladila ve vlasech a já prsty vytvářela kroužky na jejím břiše. Vydržela bych s ní takhle v objetí ležet klidně celé roky. Srdce se samou láskou k ní doslova rozplývalo, až jsem sama nemohla uvěřit, že vážně něco takové můžu k někomu cítit. Více jsem se zachumlala k ní, aby nám bylo teplo. Když jsem k ní vzhlédla, všimla jsem si, že mě pozoruje. 

,,Co?" Zasmála jsem se nejistě. Klidně se usmívala a očima přejížděla po každém detailu mé tváře, což mě trochu znervozňovalo. 

,,Děkuju, že jsi mi dala druhou šanci." Vydechla tiše, ale naprosto vážně. Lehce jsem se k ní přiblížila a spojila naše rty. Svou druhou rukou, kterou celou dobu držela deku, aby ji vítr neodhrnul a nám tak nebyla zima, podepřela mou bradu, čímž náš polibek prohloubila. Doslova jsem cítila, jak mi pod jejími doteky hoří tělo. Nemohla jsem se jí nabažit a ačkoli mě to doteď nikdy nenapadlo, najednou jako by se to zdálo nadmíru jasné. Milovala jsem ji. Nikdy jsem to k nikomu necítila, ale teď a tady jsem si byla jistá, že ji miluju celým svým srdcem a už navždy ji milovat budu, ať se mezi námi stane cokoli. 

Když jsme se od sebe odtáhli a já ji pohlédla do očí, moc dobře věděla, na co myslím i co k ní cítím a dalším polibkem mě utvrdila v tom, že to tak cítí úplně stejně. Nikdy jsem ty dvě slova nikomu neřekla, proto jsem se bála. Chtěla jsem to vyslovit, ať to slyší ona i všichni kolem, protože to byla pravda, ale nechtěla jsem to říct jen tak. Navíc Blake to věděla a v tu chvíli zkrátka slova nebyla potřeba. Proto jsem svou hlavu znovu položila na její hruď těsně pod bradou a jen zavřela oči. Chtěla jsem z té chvíle vytěžit úplně všechno, vrýt si ji pod kůži a nikdy na tuhle noc nezapomenout. Zhluboka jsem nasála její parfém a spokojeně se posmála. Blake mě znovu začala hladit ve vlasech, což mě natolik uklidnilo, až jsem během pár minut usnula. S ní, na střeše našeho domu a někdy kolem čtvrté ráno. 

Dneska jsem to trochu osladila :D