Call me friend but keep me closer I. ✓

-21-

Už dobrých několik minut jsem stála venku před domem na naší příjezdové cestě a v dálce vyhlížela Maxovo auto s Liv i Blake. Po tom večeru s Kylem, se kterým už jsem rozhodně nikdy nechtěla přijít do styku, mi Liv nabídla, že mě znovu začnou vozit do školy. Samozřejmě jsem mohla jezdit na kole, stejně jako dřív, ale jezdila s nimi i Blake a o tu možnost jsem rozhodně nechtěla přijít. Můžu každé ráno sedět vedle ní, pozorovat její klidnou tvář a v hlavě si představovat vše, co máme, když není nikdo kolem. 

Nedočkavě jsem přešlapovala na místě a okusovala si kůžičku kolem nehtu na palci pravé ruky, když se zpoza rohu vynořilo jeho černé naleštěné auto a do pár sekund zastavilo kousek od našeho trávníku. Rychle jsem naskočila do zadní části auta a pohlédla do její nádherné tváře. 

,,Ahoj." Sladce se pousmála a oči se ji doslova rozzářily. Chtěla jsem se k ní nahnout, políbit ji nebo alespoň ji obejmout, ale věděla jsem, že nás Liv pozoruje s trochu zvláštním výrazem. Přece jen Blake nesnášela a pořád nedokázala pochopit, proč se s ní ještě bavím. 

,,Ahoj," opětovala jsem ji stejně nadšený úsměv, než jsem si uvědomila, že musím pozdravit i ostatní. ,,Ahoj." Stočila jsem pohled na ty dva vepředu a usmála se alespoň trochu podobně jako na Blake, aby jim to nepřišlo zvláštní. Max na mě mrkl do zpětného zrcátka a znovu se rozjel. 

,,Alex, promiň za ten večírek. Kdybych tušila, co Kyle udělá, vůbec bych ti nedovolila s ním někam chodit. Vážně mě to mrzí." Liv se otočila celým svým tělem na mě a zatvářila se provinile a omluvně zároveň. 

,,V pohodě. Díky Maxovi se nic moc nestalo," pokoušela jsem se ji uklidnit, aby se otočila zpět a já tak mohla nenápadně sledovat Blake s hlavou stočenou k okénku, jak sleduje svět, kolem kterého jsme jen prosvištěli. ,,Mimochodem díky Maxi." Uvědomila jsem si, že jsem vlastně Maxovi ani nepoděkovala, že se mě zastal a postavil se tak proti svému nejlepšímu kamarádovi. Významně jsem se na něj podívala a on mé díky přijal kývnutím hlavy. 

,,Mluvil si s ním?" Když se ozvala Blake, všechny nás to trochu překvapilo. Liv zřejmě nevěděla, že to ona to Maxovi řekla a to díky ní se Kylovi nepovedlo nic z toho, co chtěl se mnou udělat. Věděla jsem ale, že Max něco málo tušil. Neustále nás s Blake sledoval a tvářil se trochu nejistě. Už jen to, že za ním Blake uprostřed párty běžela, aby dostal Kylea z pokoje, kam jsem ho sama zatáhla, muselo být zvláštní a jsem si dost jistá, že nás slyšel i na chodbě, když jsme se pak uvnitř hádali. Něco tušil a já jen doufala, že se o své podezření nepodělí s Liv. 

,,Včera mi volal. Moc si toho z večera nepamatuje. Musel být úplně na kopr." Max to ani nedořekl a Blake se hned pochybovačně uchechtla. 

,,No jistě. Radši si nic nepamatuje. To, že byl opilý, není výmluva pro to, co udělal," Ve vteřině se v jejích očích objevil vztek. Max ji probodl pohledem, který úplně říkal, ať raději mlčí, čehož si Blake, jakožto správná mladší sestra, nevšímala. ,,Maxi, málem Alex znásilnil! Omlouval bys ho i  potom? Nebo co kdybych ti řekla, že to samé udělal se mnou? Mávl bys nad tím rukou jen proto, že byl opilý a nevěděl, co dělá?" Blake věděla, kam přesně píchnout, protože ve vteřině, kdy to dořekla, Max prudce šlápl na brzdu a auto se zastavilo těsně u vjezdu na školní parkoviště. Za námi se ozvalo hlasité troubení, kterého si ale Max nevšímal. 

,,To udělal?" Se žhnoucíma očima se otočil k Blake a upřel na ní svůj zrak. Blake ale mlčela a jen odhodlaně hleděla do jeho očí zpět. Byla tvrdohlavá a jako vždy chtěla docílit svého. ,,Blake!" Max skoro křičel. 

,,Ne, bože ne. S Kylem jsem spala, protože jsem chtěla, ale Alex nechtěla a její ne ho vůbec nezajímalo. Kdybys tam nepřišel, udělal by to, co chtěl, a ty i přes to se s ním budeš dál přátelit?" Ani na vteřinu neuhnula pohledem. Max pár sekund tikal mezi jejíma očima a pak se otočil zpět a dojel na jedno z volných míst. Liv se zdála lehce zmatená z předešlého dění i z chování Blake, ale jako poslušná přítelkyně, byla Maxovi oporou. Když vystřelil nasupeně z auta, vyběhla za ním a klidně ho hladila po ruce. 

,,Blake, tohle nemusíš. Vážně se nic moc nestalo." Opatrně jsem se natáhla po její dlaní a lehce ji sevřela ve své. 

,,Ale musím. Alex, zabijí mě ta myšlenka, co by bylo, kdybychom tam nepřišli. Mám na Kylea takový vztek! Nedovolím nikomu, aby ti tohle nebo něco podobného ještě někdy udělal. A Kyle se k tobě ani nepřiblíží, o to se postarám." Blake úplně zuřila, avšak na mě s podívala s veškerou něžností, kterou v sobě měla. Byla tak odhodlaná a tvrdohlavá, ale přesto naprosto krásná. Každou vteřinu jsem ji milovala víc a víc, až to ani nešlo unést. 

,,Miluju tě." Zamotala se mi hlava. V tu chvíli, během těch pár krátkých vteřin, co jsme byli spolu sami v autě, zatímco Liv venku uklidňovala Maxe, jsem ji nemohla milovat víc a zkrátka to ze mně vyletělo. Blake po mě střelila trochu překvapený pohled, jelikož po svém monologu zřejmě nečekala takovou reakci. Krátce na to se jí ale po tváři rozlil ten její nádherný úsměv.

,,Taky tě miluju." Ještě pevněji stiskla mou dlaň. Chtěla jsem ji tak moc políbit. Prostě se k ní sklonit a zase zastavit svět, zastavit čas. ,,Měli bychom vystoupit, jinak budou mít podezření," uchechtla se, když jsme si už dobrých pár minut jen hleděli do očí. S povzdechem jsem přikývla a  pustila její ruku z mého sevření. ,,Za deset minut záchody v prvním patře, kabinka u okna." Vyhrkla, čímž mě zastavila v pohybu a pak bez dalších slov vystoupila. Něco pronesla k svému bratrovi a pak bez okolků odkráčela. Mohla bych ji sledovat celá staletí a stejně bych pohledu na ní neměla nikdy dost. Byla tak nádherná. 

Nakonec jsem vystoupila i já a rozešla se s Liv a Maxem ke škole. ,,Poslyš Alex, promiň. Blake má pravdu. Kyle udělal obrovskou chybu a já bych neměl stát na jeho straně." Na důraz svých slov mě popadl kolem ramen a pevně mě objal. 

,,Díky. Vážím si toho," i já ho objala a pak jsme se opět všichni tři rozešli do školy. ,,Sejdeme se ve třídě. Ještě si odskočím." Oba se zastavili u dveří do třídy na naší první hodinu. Trochu podezřívavě si mě prohlédli, ale nakonec jen přikývli a zapadli dovnitř. Rychle jsem přeběhla celou chodbu a vyběhla schody do prvního patra po dvou. Jakmile jsem zahnula za roh a otevřela dveře na dámské záchody, Blake mě popadla za můj svetr a zatáhla nás do poslední kabinky. Ani nezavřela dveře, zkrátka mě na ně jen natlačila, čímž se zabouchly a ihned mě zahltila svými polibky. 

,,Miluju tě, miluju tě, miluju tě," šeptala, přičemž se nemohla přestat usmívat. S každým dalším polibkem jsem cítila, jak se mé tělo pod jejími doteky víc a víc rozpadá. Doslova mě měla celou v hrsti, protože já už nebyla schopna ani sama dýchat. Rukou zajela na můj krk až dozadu na mou šíji, kde mě jemně pohladila. ,,Tak strašně moc tě miluju, až mám pocit, že mi pukne srdce." S pohledem zabodnutým na mé tváři zašeptala těch pár slůvek, kterými úplně zbořila veškeré mé chápání, myšlení i jakoukoli podstatu mé existence.